Článek
Dnes stačí do zprávy napsat tři znaky: dvojtečku, pomlčku a závorku. Mozek už ani nemusí přemýšlet, co znamenají. :-) je úsměv, lehkost, ironie nebo jednoduché upozornění, že předchozí věta nebyla míněna úplně vážně. Před 44 lety ale tenhle zvyk ještě neexistoval.
Dne 19. září 1982 v 11:44 zveřejnil počítačový vědec Scott E. Fahlman na elektronické nástěnce Carnegie Mellon University krátký návrh: pro označení vtipu používat sekvenci :-) a číst ji naležato. Pro nevtipné nebo vážné zprávy navrhl :-(.
Přesný okamžik
19. září 1982, 11:44. Původní příspěvek na CMU bboardu je dnes dochovaný v archivním vlákně. Fahlman v něm navrhl :-) jako jednoduchý „joke marker“ — značku, která měla zabránit nedorozumění v textové komunikaci.
Problém nebyl smajlík. Problém byl, že v textu nebylo slyšet tón hlasu
Na začátku osmdesátých let používala komunita informatiků na Carnegie Mellon elektronické nástěnky, takzvané bboards. Byly předchůdcem internetových diskusních skupin: lidé na nich řešili práci, technické otázky, oznámení i úplné banality.
Jenže psaný text měl stejný problém jako dnes. Sarkasmus, ironie nebo nadsázka se bez mimiky a tónu hlasu snadno čtou jako vážné tvrzení. Podle Fahlmanova pozdějšího popisu se na nástěnce rozjela debata právě o tom, jak vtipné příspěvky označit, aby je ostatní nebrali doslova.
Jeho řešení bylo téměř směšně jednoduché: tři znaky, které po otočení hlavy připomínají obličej. Žádný obrázek, žádný nový znak, žádný software. Jen interpunkce.
Původní zpráva byla kratší než dnešní příspěvek na sociální síti
Dochovaný text je překvapivě civilní. Fahlman nepíše manifest ani netvrdí, že právě mění komunikaci na příští desítky let. Prostě navrhuje, aby se sekvence :-) používala jako značka pro vtipy, a dodává, že ji máme číst naležato.
Jedna krátká věta z originálu zní: „Read it sideways.“ Právě tahle instrukce z obyčejné interpunkce udělala obličej.
Ještě zajímavější je druhá část návrhu. Fahlman hned připojil i :-( pro věci, které vtipné nejsou. Dvojice pozitivního a negativního výrazu tak vznikla prakticky v jednom okamžiku.
Nápad se rozšířil překvapivě rychle
Archivované zprávy ukazují, že se :-) začalo používat skoro okamžitě. Už 20. září, tedy den po Fahlmanově návrhu, se symbol objevuje v dalších příspěvcích na Carnegie Mellon. A v listopadu 1982 existuje dochovaná zpráva Jamese Morrise, která vysvětluje princip lidem mimo CMU a zmiňuje i další nově vymýšlené textové obličeje.
Tohle je možná nejzajímavější část příběhu. Emotikony nezačaly jako hotová sada. Vznikly jako otevřená hra s omezenou klávesnicí. Jakmile lidé pochopili princip, začali okamžitě skládat vlastní varianty: mrknutí, překvapení, brýle, vousy nebo celé absurdní portréty.
Internetový virál ještě před webem
Nebyly sociální sítě, lajky ani sdílecí tlačítka. Přesto se jednoduchý princip během měsíců přeléval z jedné univerzitní a výzkumné sítě do dalších. Fahlman sám později popsal, že nápad „šel virálně“ dávno předtím, než se tento výraz běžně používal.
Pak se původní zpráva ztratila
Fahlman si svůj původní příspěvek neuložil. V roce 1982 nebyl důvod předpokládat, že krátká poznámka na interní nástěnce bude jednou součástí dějin internetu. Když bylo o mnoho let později jasné, jak moc se :-) rozšířilo, původní zprávu už nebylo snadné dohledat.
Několik pokusů selhalo. Staré systémy byly pryč, média zastarávala a archivní data byla uložená ve formátech, které moderní stroje neuměly jednoduše otevřít. Příběh se tak na čas opíral hlavně o vzpomínky.
Digitální archeologie: devítistopé pásky a dvacet let starý soubor
Zlom přišel v roce 2002. Mike Jones odstartoval systematické pátrání po starých zálohách Carnegie Mellon. Fahlman pomohl zúžit období, ve kterém příspěvek vznikl, a tým kolem Jeffa Bairda hledal vhodné záložní pásky, funkční mechaniku i způsob, jak přečíst starý formát.
Podle popisu CMU bylo nutné najít funkční devítistopou páskovou jednotku a obnovovat data z historických 4.1BSD dumpů. Jeff Baird nakonec 10. září 2002 našel správný příspěvek na říjnové záloze systému SPICE VAX. Téměř přesně dvacet let po zveřejnění se tak na svět vrátil nejen samotný smajlík, ale celé diskusní vlákno, ze kterého vzešel.
Co přesně se podařilo zachránit
Nejen řádek se smajlíkem. Archiv obsahuje konverzaci od 16. září do 21. října 1982, takže je možné sledovat, jak se debata o označování humoru rozvíjela před Fahlmanovým návrhem i po něm.
Byl Fahlman opravdu první?
Tady je potřeba ubrat z legendy. Fahlman sám se označuje za vynálezce moderního bočního smajlíku, ale zároveň připouští, že podobný jednoduchý obraz mohl někoho napadnout i dříve. Carnegie Mellon ve svých historických materiálech výslovně upozorňuje, že nalezený příspěvek nedokazuje úplně první použití kombinace :-) jako tváře v dějinách.
Co však doloženo je velmi dobře: Fahlman 19. září 1982 navrhl tuto sekvenci jako systematickou značku humoru v elektronické komunikaci a jeho návrh se rychle rozšířil. Právě proto se jeho zpráva běžně považuje za zrod moderního digitálního emotikonu.
Emotikon není totéž co emoji
Dnes se slova emotikon a emoji často míchají, historicky ale označují něco jiného. Emotikon je obraz složený z běžných textových znaků — třeba :-) nebo ;-). Emoji je samostatný grafický znak nebo sekvence znaků standardizovaná v digitálních systémech.
Fahlmanův smajlík tedy není „první emoji“. Spíš ukázal, že lidé mají v čistě textové komunikaci obrovskou potřebu přidávat emoce, tón a kontext. Grafická emoji přišla později jinou technologickou cestou; Unicode je začal sjednocovat jako standardizované znaky až o desítky let později.
Od :-) k 🙂
Podobnost je hlavně funkční: oba systémy doplňují text o emoci nebo tón. Technicky jsou ale odlišné. :-) je několik běžných znaků vedle sebe, zatímco 🙂 je samostatné emoji definované v moderním znakovém standardu.
Proč tři znaky přežily i éru barevných emoji
Mohlo by se zdát, že grafická emoji textové smajlíky dávno zabila. Nestalo se to. :-) je sice méně dominantní než v devadesátých letech, ale pořád má vlastnost, kterou obrázek neumí dokonale napodobit: působí jako součást věty, ne jako vložená ilustrace.
Navíc je téměř univerzální. Funguje v prostém textu, starém terminálu, e-mailu, zdrojovém kódu i systému bez grafiky. A není závislý na tom, jak konkrétní platforma vykreslí obličej. Tři znaky vypadají všude prakticky stejně.
44 let v šesti bodech
19. 9. 1982 v 11:44 Scott Fahlman navrhl :-) a :-( na bboardu Carnegie Mellon.
Cílem nebylo kreslit obličej pro zábavu, ale odlišit žert od vážného textu.
Symbol se během krátké doby rozšířil i mimo původní univerzitní komunitu.
Originální zpráva se později ztratila a téměř dvacet let nebyla k dispozici.
10. 9. 2002 ji tým CMU obnovil ze starých záložních pásek.
Emotikon :-) není emoji, ale řeší stejnou základní potřebu: přidat textu emoci a tón.
Největší vtip je, že Fahlman netušil, co právě udělal
Na celém příběhu je sympatické, jak málo slavnostní jeho začátek byl. Nebyla tisková konference, produktová prezentace ani plán na světový standard. Jen několik lidí řešilo, jak zabránit tomu, aby se v online diskusi hádali kvůli špatně pochopenému vtipu.
A někdo navrhl otočit hlavu o devadesát stupňů. O 44 let později ten nápad pořád pozná prakticky každý člověk, který někdy psal zprávu na počítači. :-)
Zdroje a ověření
