Článek
Oba formáty mají osm milimetrů. Přesto Super 8 dostal větší obraz
Název Super 8 může znít jako marketingové pojmenování lepší kamery. Ve skutečnosti šlo o celý filmový formát uvedený Kodakem v roce 1965. A jeho chytrý trik je vidět přímo na pásu: zachoval šířku 8 mm, ale změnil perforaci a tím uvolnil více místa pro samotný obraz.
Podle manuálu Kodak REELS má Standard 8 obrazové políčko přibližně 4,5 × 3,3 mm. Super 8 používá zhruba 5,79 × 4,01 mm. Stejný osmimilimetrový pás tak u novějšího formátu nese větší využitelnou obrazovou plochu.
Standard 8 vznikal původně z 16mm filmu
Kodak připomíná, že systém Cine Kodak Eight z roku 1932 používal speciální 16mm film s perforací na obou stranách. Film se v kameře exponoval jedním směrem, potom se přeložil a exponovala se druhá polovina. Po vyvolání jej laboratoř rozřízla podélně na dva osmimilimetrové pásy.
Bylo to důmyslné a pomohlo domácímu filmu zlevnit proti 16 mm. Zároveň ale šlo o systém, který po uživateli chtěl manipulaci s filmem a využíval perforaci odvozenou ze staršího řešení.
Super 8 změnil nejen díru v pásu, ale i způsob používání
V roce 1965 Kodak uvedl Super 8 jako kombinaci nového filmu, kamer a projektorů. Film se dodával v kazetě, takže odpadlo ruční provlékání filmové dráhy a obracení cívky v polovině natáčení. Celou padesátistopou kazetu bylo možné natočit bez přerušení.
Kazeta navíc nesla mechanické zářezy, které mohly kameře sdělit citlivost filmu a informace o filtru. Formát tak nezískal popularitu jen díky obrazu. Pro běžného domácího filmaře zjednodušil samotnou obsluhu.
Menší perforace = víc místa vedle ní
Perforace je řada otvorů, do kterých zabírá transportní mechanismus kamery nebo projektoru. Když se otvor zmenší a změní se jeho umístění, část šířky pásu lze využít pro větší obrazové políčko.
Na číslech je rozdíl dobře vidět. Standard 8: 4,5 × 3,3 mm, tedy asi 14,85 mm². Super 8: 5,79 × 4,01 mm, přibližně 23,22 mm². Prostým vynásobením vychází obrazová plocha u Super 8 asi o 56 procent větší. Jde o geometrické srovnání rozměrů políček, nikoli tvrzení, že výsledný film je automaticky o 56 procent „kvalitnější“ — do obrazu vstupuje objektiv, emulze, expozice, projekce i zpracování.
Stejná šířka neznamená vzájemnou zaměnitelnost
Protože se liší perforace i poloha políčka, Standard 8 a Super 8 nejsou jen dvě značky téhož pásu. Projektor nebo skener musí být na konkrétní formát uzpůsobený. Moderní filmové digitizéry proto mívají přepínač Standard 8 / Super 8, který mění polohu vedení a snímání.
Při pohledu na starou rodinnou cívku tedy samotná šířka filmu nestačí. Právě velikost a poloha perforace je jeden z nejrychlejších znaků, podle kterých lze oba formáty rozlišit.
Pro Husákovy děti byl Super 8 hlavně domácí film. Technicky je ale zajímavější než nostalgie
V mnoha rodinách se Super 8 spojil s dovolenými, oslavami a promítáním na stěnu. Je ale škoda zůstat jen u nostalgie. Formát je pěkným příkladem inženýrského kompromisu: výrobce nezvětšil pás, ale reorganizoval jeho plochu, zjednodušil kazetu a vytvořil systém, se kterým se amatérům pracovalo snáz.
A přesně proto dává jméno „Super 8“ větší smysl, když se člověk podívá na jediný centimetr filmu pod lupou.
Zdroje a prameny
Kodak — History of the Super 8 Camera — historie Standard 8 a uvedení Super 8 v roce 1965, kazetové zakládání filmu a informace nesené zářezy kazety — otevřít zdroj
Kodak — REELS Film Digitizer User Manual — přímé rozměry políčka: Standard 8 = 4,5 × 3,3 mm; Super 8 = 5,79 × 4,01 mm — otevřít zdroj
Kodak — Chronology of Film — uvedení formátu Super 8 a kazetového KODACHROME II v květnu 1965 — otevřít zdroj
