Článek
Dítě zamává a směna je o něco lehčí
Dítě stojí u chodníku, zahlédne tramvaj a zvedne ruku. Z kabiny přijde krátké zamávání zpět. Pro cestujícího je to okamžik, který skončí dřív, než se zavřou dveře na další zastávce. Pro člověka za řízením to může být drobná odměna uprostřed dlouhé směny.
Právě radost dětí a kontakt s lidmi vyzdvihla řidička Tereza, když České televizi popisovala, proč ji práce stále baví. Brněnskou tramvaj řídí devět let. Do dopravního podniku nastoupila v době, kdy sama nevěděla, kam se pracovně vydat. Postupně zjistila, že našla profesi, ve které chce zůstat.
Tereza nepracuje v Liberci, její zkušenost ale dává lidskou podobu trendu, který dnes potvrzují dopravní podniky napříč Českem. Nejde pouze o to, kolik žen sedí za pultem. Důležité je, proč do profese přicházejí, co jim umožnilo překročit její někdejší fyzické bariéry a co je v kabině udrží i poté, co první novost zmizí.
V Liberci se překlopila většina
Nejvýraznější změnu nyní hlásí Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Tomáš Krebs z podniku České televizi sdělil, že počet řidiček v posledních pěti letech rostl a nejvíce je to vidět právě u tramvají. Ženy už v této části provozu převládají.
To je přesná hranice současného zjištění. Dopravní podnik ve zveřejněném vyjádření neuvedl, kolik žen a mužů tramvaje aktuálně řídí. Lze tedy bezpečně napsat, že řidiček je více než polovina, nikoli vymýšlet konkrétní procento. A většina se týká řidičů tramvají, ne všech řidičských pozic v libereckém podniku. Autobusový a tramvajový provoz je potřeba držet odděleně.
Právě tahle zdrženlivost dělá výsledek zajímavější. Liberec nepotřebuje rekord přifouknout. Ještě na začátku roku 2025 podnik mluvil o ženách jako o přibližně čtvrtině všech svých řidičů autobusů a tramvají. O necelé dva roky později už může u jedné z obou profesí říci, že se poměr obrátil.
Z osmatřiceti na zhruba šestapadesát
Časová řada začíná být vidět už ve starších regionálních zprávách. V květnu 2019 jezdilo pro DPMLJ celkem 38 řidiček autobusů a tramvají, o pětinu více než v roce 2017. Dopravci tehdy zároveň chybělo přibližně třicet řidičů. Přijímání žen proto nebylo jen symbolickou otázkou obrazu firmy. Pomáhalo obsazovat směny, bez nichž jízdní řád zůstává pouze tabulkou.
V lednu 2025 dopravní ředitel Martin Hettner uváděl, že ženy představují zhruba čtvrtinu řidičského sboru. Podnik tehdy zaměstnával kolem 240 kmenových řidičů a řidiček a dalších padesát až šedesát lidí jezdilo brigádně. Oficiální srovnání Sdružení dopravních podniků ČR k 30. září 2025 zachytilo v Liberci a Jablonci 238 řidičů a podíl řidiček 23,53 procenta. Tento podíl odpovídá 56 ženám.
Prosté srovnání s rokem 2019 tedy ukazuje o osmnáct řidiček více, téměř poloviční nárůst. Není to však čistá statistická řada: zveřejněné údaje nepopisují úplně stejně započítávání brigádníků a nerozlišují v každém roce autobus od tramvaje. Správný závěr proto není, že známe růst na desetinu procenta. Víme něco podstatnějšího: tři nezávislé časové body ukazují stejným směrem a nejnovější stav už u tramvají překročil polovinu.
Liberec je nad republikovým průměrem
Ve dvaceti dopravních podnicích zahrnutých do srovnání pracovalo na podzim 2025 celkem 10 777 řidičů. Ženy tvořily dvanáct procent. Libereckých 23,53 procenta napříč autobusy a tramvajemi tak bylo téměř dvojnásobkem republikového podílu a druhou nejvyšší hodnotou v tabulce. Výše byl pouze Zlín s Otrokovicemi, kde řidičky tvořily 25,97 procenta.
Také jinde je růst patrný hlavně v tramvajích. Brno podle aktuálního přehledu zaměstnává 170 řidiček tramvají, bezmála čtyřicet procent tamního tramvajového sboru. Za dva roky jich přibylo dvacet. V Praze řídí tramvaje přes 250 žen, přibližně o sedmdesát více než před deseti lety. Liberecká většina tedy není izolovaný výstřelek, ale zatím nejviditelnější bod širšího posunu.
Technika ubrala sílu, ne odpovědnost
Starý obraz řidiče MHD vznikal v době, kdy obsluha vozu vyžadovala více fyzické síly a pracovní prostředí bylo podstatně hrubší. Modernizované ovládání tuto překážku zmenšilo. Dopravní podniky právě technologický posun uvádějí jako jeden z hlavních důvodů, proč je dnes řízení dostupnější širšímu okruhu lidí.
Věta, že je práce fyzicky méně náročná, se ale snadno převrátí v mylnou představu, že je snadná. Tramvaj se pohybuje po kolejích, řidič nemůže překážku objet a každé rozhodnutí dělá s vědomím, že za kabinou stojí nebo sedí cestující. Pohodlnější ovladač zkrátí pohyb ruky. Nezkrátí brzdnou dráhu, neodstraní chodce v kolejišti ani nevyřeší řidiče auta, který při odbočování přehlédne tramvaj.
Národní soustava povolání proto u řidiče tramvaje neuvádí pouze samotné vedení vozu. Patří sem kontrola a zkoušky brzd, práce s návěstidly a výhybkami, dodržování linky a jízdního řádu, bezpečná přeprava lidí, vedení dokumentace i komunikace při mimořádné události. Mezi požadovanými schopnostmi jsou samostatnost, flexibilita, řešení problémů a zvládání stresu. Tady žádná technická páka lidskou odpovědnost nenahradí.
Nejtěžší směna může začít ještě před svítáním
Městská doprava se nerozbíhá v okamžiku, kdy většina lidí odchází do práce. První vozy musí být připravené dříve. Jiné směny končí až po posledních večerních spojích a provoz nekopíruje volné víkendy ani svátky. DPMLJ u řidičských míst výslovně uvádí turnusové směny; současně nabízí hlavní pracovní poměr i zkrácený úvazek.
Právě v rozpisu se rozhoduje, zda se člověk o práci vůbec může ucházet. Zkrácený úvazek nebo upravená pracovní doba mohou otevřít dveře rodiči, člověku pečujícímu o blízkého nebo někomu, kdo se do zaměstnání vrací po delší pauze. Turnus naopak může být překážkou, pokud doma nelze zajistit péči před rozedněním, večer nebo o víkendu. Stejná směna tedy jednomu nabídne svobodu a druhému práci prakticky znemožní.
Technologie odstranila část fyzické bariéry. Organizace práce rozhoduje, zda zmizí i bariéra časová. Proto Sdružení dopravních podniků vedle moderních vozů zmiňuje flexibilní úvazky a možnost upravit pracovní dobu. Náborová fotografie může změnit první dojem. Udržitelný rozpis rozhodne, zda nový člověk zůstane.
Do kabiny se vstupuje i ve druhé polovině kariéry
Dopravní podniky pozorují ještě jednu změnu. Ženy do řidičských profesí často nepřicházejí rovnou po škole, ale až ve středním věku. U autobusových kurzů v Liberci se už v roce 2019 hlásily zejména ženy kolem padesátky. Toto číslo se týkalo rozšíření řidičského oprávnění skupiny D pro autobus, nikoli tramvajového průkazu, vypovídá však o cestě do dopravního podniku. Pro část uchazeček je MHD druhou kariérou.
Takový nástup boří jiný stereotyp než pouhou představu mužské kabiny. Připomíná, že profesní život nemusí mít jedinou přímou trať. Člověk může opustit obchod, kancelář nebo služby, projít výcvikem a převzít práci, kterou si ve dvaceti letech neuměl představit. Stabilita dopravního podniku a jasně popsaná kvalifikace mohou být v této chvíli silnější motivací než dětský sen o tramvajích.
Příběh brněnské Terezy je v tom typický svým netypickým začátkem. Nešla za předem nalinkovanou kariérou. Hledala směr a našla práci až při cestě. Po devíti letech už není podstatné, že do kabiny vstupovala s nejistotou. Podstatné je, že se z rozhodnutí na zkoušku stal kus života.
Pochvala se nesmí změnit v nový stereotyp
Zástupci dopravních podniků často popisují řidičky jako klidnější, plynulejší, pečlivější nebo empatičtější. Taková zkušenost může vysvětlovat, proč si zaměstnavatelé jejich práce váží. Neměla by se však vydávat za vrozenou vlastnost všech žen a obrátit starý stereotyp pouze opačným směrem.
Bezpečná jízda není ženská ani mužská. Je výsledkem výcviku, soustředění, znalosti tratě a schopnosti zachovat klid v konkrétní situaci. Řidičky skládají stejné zkoušky, řídí podle stejných předpisů a nesou stejnou odpovědnost. Smyslem libereckého příběhu proto není vyhlásit, kdo řídí lépe. Ukazuje, co se stane, když se schopnost přestane předem zaměňovat za pohlaví.
Stejně opatrně je třeba číst i samotnou většinu. Převaha žen mezi libereckými tramvajáky neznamená, že profese nově patří ženám. Znamená, že někdejší obraz výlučně mužského pracoviště přestal odpovídat provozu. To je civilnější a přesnější zpráva než jakýkoli souboj.
Největší změnou je obyčejnost
Když před dvaceti lety seděla za volantem autobusu nebo pultem tramvaje žena, cestující si toho všímali jako něčeho neobvyklého. Dnes podle Sdružení dopravních podniků řidičky patří k běžnému obrazu českých měst. Liberec došel ještě dál: u tramvají se z někdejší výjimky stala početní většina.
Skutečný přelom ale neleží v okamžiku, kdy tabulka překročí padesát procent. Přichází ve chvíli, kdy cestující přestane řešit, zda vůz řídí žena nebo muž, a zajímá ho, zda přijel včas, zastavil plynule a bezpečně ho dovezl domů. Profese se otevřela ne proto, že by přestala být náročná, ale proto, že část zbytečných překážek ztratila smysl.
Na konci směny zůstává stejná únava, stejné soustředění a stejná odpovědnost. Zůstává však i dítě u trati, které zamává na projíždějící tramvaj. Možná už v kabině nevidí výjimku ani téma pro zprávu. Vidí člověka, který řídí velký vůz městem, a na okamžik si představí, že by to jednou mohl dělat také. Právě tak vypadá změna, která má šanci vydržet.
Anketa
Zdroje
Česká televize, aktuální přehled růstu počtu řidiček - většina žen mezi řidiči tramvají v Liberci, vývoj v Brně a Praze, zkušenost řidičky Terezy a vliv moderního ovládání.
Sdružení dopravních podniků ČR, statistiky žen v městské dopravě - stav k 30. září 2025, 238 řidičů v DPMLJ, podíl řidiček 23,53 procenta a republikový podíl 12 procent.
Český rozhlas Liberec, rozhovor s dopravním ředitelem DPMLJ - přibližně čtvrtinový podíl žen na začátku roku 2025, asi 240 kmenových řidičů a 50 až 60 brigádníků.
Český rozhlas Liberec, zpráva z roku 2019 - 38 řidiček autobusů a tramvají, pětinový růst proti roku 2017 a zájem žen kolem padesáti let o autobusové oprávnění skupiny D.
Národní soustava povolání, řidič tramvaje - odborné činnosti, znalosti, stresová odolnost, samostatnost a odpovědnost spojená s profesí.
DPMLJ, kariéra - turnusové směny a možnost hlavního pracovního poměru nebo zkráceného úvazku.
Wikimedia Commons, Liberec, Soukenné náměstí, tram T3 - titulní fotografie, autor Aktron, licence CC BY-SA 3.0.
