Článek
Poznámka autora: Text je satirická glosa postavená na veřejných vyjádřeních současného a bývalého vedení Fanclubu HC Vítkovice a na ověřitelných údajích z veřejného rejstříku. Sporná tvrzení jednotlivých stran nejsou v článku vydávána za prokázaná fakta. Tam, kde se verze rozcházejí, je to výslovně uvedeno.
Před startem hokejové sezony člověk čeká klasické věci. Kdo bude chytat. Jak vypadají přesilovky. Jestli se povedla posila. Kdy jede autobus na výjezd. Ve Vítkovicích ale fanoušek po otevření Instagramu dostal úplně jiný balíček: členskou schůzi, předání agendy, transparentnost hospodaření, sociální sítě, bubny, sektorové vlajky a dvě navzájem ostře odlišné verze toho, kdo co udělal.
Jinými slovy: fanoušek si šel zjistit čas odjezdu autobusu a po pěti minutách už měl pocit, že musí mít vedle permanentky také občanský zákoník, přístup do veřejného rejstříku a základní kurz krizové komunikace. Vítkovický kotel dostal vlastní seriál. A zatímco puk ještě ani pořádně nezačal létat, fanclubové play-off se už hraje na plný počet zápasů.
Nejdřív to nejdůležitější: právně nejde o dva fancluby
Ve veřejném rejstříku je pořád jeden spolek: Fanclub HC Vítkovice z.s., IČO 27000745. Rejstříkový zápis potvrzuje, že původnímu představenstvu skončily funkce 25. července 2026 a od stejného dne vznikly funkce novému pětičlennému představenstvu. Změna byla do rejstříku zapsána 3. září 2026. Předsedou je Petr Stach, místopředsedou Jakub Polák a členy představenstva Karla Zábojová, David Imre a Jakub Martiník.
Tohle je důležitá brzda celé komedie. Na sociálních sítích může situace vypadat skoro jako derby dvou organizací, ale z pohledu veřejného rejstříku jde o jeden spolek po výměně vedení. Co se dělo při předání, kdo měl co komu odevzdat a komu patří konkrétní profily či vybavení, už je přesně ta část, kde začínají dvě soupeřící verze.
Současné vedení: chceme jednotný kotel. A mimochodem, kde jsou bubny?
Současné vedení ve svém prohlášení staví hlavní pointu jednoduše: chce, aby se lidé vrátili do kotle, aby se fanoušci semkli a aby se fandění vedlo věcně, bez zbytečných konfliktů a excesů. Na papíře je to skoro zen. Pak ale přijde třetí slide a z meditace se stane inventura.
Podle současného vedení nebyla po členské schůzi předána kompletní stará agenda, kontakty, přihlášky ani hospodaření. Tvrdí také, že až postupně převzalo správu e-mailů a webu. Ještě ostřejší je jeho tvrzení, že ze skladu měly být odvezeny bubny a vlajky, které považuje za majetek fanclubu, a že kvůli tomu muselo urychleně objednávat nové vybavení za desítky tisíc korun.
A právě tady se obyčejné fanouškovské drama dostává na krásně absurdní úroveň. Ve většině klubů se před sezonou řeší, jestli nový útočník zapadne do druhé lajny. Tady se paralelně řeší logistický thriller „Kde je buben?“ a právně-technický spin-off „Kdo drží Instagram?“
Současné vedení navíc tvrdí, že staré profily na Facebooku a Instagramu mu nebyly předány a že je bývalé vedení dál používá ke svým vyjádřením. V jeho podání tedy sociální síť není marketingový kanál. Je to strategická kóta. Kdo drží heslo, drží část informačního prostoru. Fanclubová verze geopolitiky, jen místo ropovodu řešíte administrátorská práva.
Bývalé vedení: počkat, my jsme přece fanclub nerozložili
Bývalé vedení odpovědělo vlastním dlouhým carouselovým vyjádřením. A tón je podobně ostrý. Tvrdí, že současné vedení jeho práci očerňuje, zatímco za jeho působení rostl počet členů, připravovalo se více choreografií, pravidelně se jezdilo na výjezdy a zůstatek na transparentním účtu měl růst.
Jeho verze členské schůze je výrazně jiná. Tvrdí, že ještě krátce před volbou nebylo dost kandidátů, že někteří byli zvoleni v nepřítomnosti a že významná část přítomných s nastalou situací nesouhlasila. Současně tvrdí, že právě lidé z bývalého vedení nakonec členy přesvědčili, aby pro nové vedení hlasovali, protože bez volby by spolek podle jejich názoru mířil do likvidace.
Zní to skoro jako sportovní paradox: „Nechtěli jsme, aby vyhráli, ale přesvědčili jsme lidi, aby pro ně hlasovali, aby klub přežil.“ Pokud by měl fanclub vlastní televizní studio, v tuhle chvíli už by na obrazovce běžela grafika VOLEBNÍ ANALÝZA a dole ticker „buben stále nenalezen“.
Sociální sítě: nejlepší vedlejší postava celého příběhu
Jestli je v celém sporu něco dokonale symbolického, jsou to sociální sítě. Bývalé vedení ve svém vyjádření tvrdí, že profily nejsou majetkem fanclubu, nejsou uvedené ve stanovách a že o ně nová skupina původně ani neměla zájem. Proto je považuje za svůj komunikační nástroj. Současné vedení naopak tvrdí, že jde o profily fanclubu budované od začátku existence organizace a že jejich nepředání paralyzuje komunikaci s členy.
Výsledkem je situace, která by se dala prodávat jako kurz digitální transformace pro spolky. Téma lekce jedna: „Co všechno se má předávat při změně vedení.“ Lekce dvě: „Je Instagram majetek, nástroj, vzpomínka, nebo území?“ Lekce tři: „Nikdy nepodceňujte, kdo zná heslo.“
Veřejně dohledatelné starší stránky fanclubu ještě před změnou vedení skutečně odkazovaly na profily FanclubHCV / fanclubhcv a uváděly předchozí vedení. To samo o sobě ale nerozhoduje, komu účet právně patří. Jen to potvrzuje, že tyto účty byly s fanclubem dlouhodobě spojovány. A přesně tady končí komedie a začíná část, kterou by musel řešit někdo s dokumenty, přístupy a případně právníkem.
Bubny a vlajky: fanouškovský inventář se stal hlavní postavou
Současné vedení používá v prohlášení silné formulace o odcizení bubnů a vlajek a jmenuje i konkrétní osoby, které měly mít ke skladu přístup. Bývalé vedení naopak obecně odmítá, že by fanclub poškozovalo, a tvrdí, že předávání komplikovala i druhá strana. Bez nezávislého ověření proto není fér napsat „bubny někdo ukradl“ jako hotový fakt. Bezpečná a pravdivá formulace zní: současné vedení tvrdí, že vybavení fanclubu nebylo předáno a bylo odvezeno; druhá strana se proti celkovému obrazu svého jednání vymezuje.
Klobásově je ale ten motiv téměř neodolatelný. Hokejový buben bývá normálně nástroj, kterým někdo udává rytmus kotli. Ve Vítkovicích se na chvíli stal předmětem sporu, důkazním materiálem a skoro samostatným aktérem fanouškovské politiky. Kdyby uměl mluvit, pravděpodobně by už vydal své vlastní osmnáctislidové prohlášení a požádal veřejnost, aby si vyslechla všechny strany.
Obě strany chtějí fanoušky spojovat. Zatím je spojuje hlavně vzájemný spor
Tady přichází největší ironie celého příběhu. Současné vedení říká, že chce vrátit lidi do kotle, spojit fanoušky a vytvořit dobrou atmosféru. Bývalé vedení zase zdůrazňuje, že hokej pro něj vždycky spojoval lidi, že si váží lidí v kotli i na tribuně a že nechce být očerňováno. Každá strana tedy deklaruje téměř stejný cíl: jednotu. A pak přidá několik slidů vysvětlujících, proč je problém právě ta druhá strana.
Je to skoro matematicky dokonalé. Dvě množiny se hádají, která z nich lépe reprezentuje jednotu. Průnikem je láska k Vítkovicím. Rozdílem je všechno ostatní.
Do toho přicházejí ještě spory o styl fandění, účast v kotli, podporu celoligových fanouškovských setkání, alkohol a osobní chování jednotlivců. Bývalé vedení v některých slidech přidává i osobní výtky vůči současným funkcionářům. Tyto pasáže bez nezávislého ověření nepovažuji za vhodné přebírat jako fakta; pro pochopení sporu stačí vědět, že veřejná debata už dávno překročila čistě organizační rovinu a místy se změnila v osobní konflikt.
Co je skutečně ověřitelné a co zůstává jen tvrzením
Ověřit lze několik pevných bodů. Fanclub HC Vítkovice je jeden právní subjekt. Vznikl už v roce 2005. Veřejný rejstřík potvrzuje změnu celého představenstva k 25. červenci 2026 a následný zápis změny 3. září. Starší veřejné weby skutečně uváděly předchozí vedení a dlouhodobě odkazovaly na staré sociální profily.
Naopak veřejný rejstřík neříká nic o tom, kdo komu předal účetnictví, kdo má nárok na konkrétní instagramový profil, kdo odnesl bubny, proč chyběly vlajky, kdo koho přesvědčoval při hlasování nebo kdo se jak choval na výjezdech. To jsou tvrzení jednotlivých stran. Dokud nejsou doložená dokumenty nebo rozhodnutím příslušného orgánu, měla by tak být i popisována.
Fanoušek chtěl autobus. Dostal due diligence
A tím se dostáváme zpátky k obyčejnému fanouškovi. Ten opravdu nepotřebuje absolvovat kurz spolkového práva, aby mohl stát v kotli. Chce vědět, kde je sraz, kolik stojí výjezd, co se zpívá a jestli bude v pátek fungovat hlasivka. Místo toho dnes může při hledání informací skončit u veřejného rejstříku, dvou instagramových profilů, dvou dlouhých prohlášení a otázky, která by ještě před měsícem zněla absurdně: „Který účet je vlastně ten fanclub?“
Kdyby se to celé převedlo do hokejových statistik, výsledek by vypadal asi takto: góly 0, asistence 0, prohlášení mnoho, sporné předání 1, Instagramy 2, bubny nejasno, emoce přes limit. A videorozhodčí? Ten tentokrát nesedí u ledu. Jmenuje se veřejný rejstřík a umí potvrdit jen to, kdo je zapsaný ve vedení. Na zbytek nemá kamerový záběr.
Verdikt: Vítkovice dostaly derby, které nikdo neobjednával
Na tomhle sporu není směšná snaha fanoušků něco organizovat. To je naopak práce, bez níž by řada tribun byla výrazně nudnější. Směšný je rozsah, do jakého se organizační výměna dokázala proměnit v několikadílnou ságu o majetku, přístupech, legitimitě, kotli a komunikačních kanálech.
Jestli obě strany opravdu chtějí totéž - silnější podporu Vítkovic - nejlepší pointa celé telenovely by byla zároveň nejnudnější: předat, co se má předat, doložit, co se doložit dá, sporné věci řešit mimo Instagram a začít znovu řešit hokej.
Do té doby ale platí jediné: v Ostravě momentálně nemusíte čekat na derby s Třincem. Jedno derby už běží. Hraje se o bubny, vlajky, hesla a výklad členské schůze. A místo VARu by se tentokrát hodil notář, inventurní seznam a člověk, který ví, komu patří Instagram.
Zdroje a transparentnost
Článek vychází z veřejných prohlášení obou stran na Instagramu, ze screenshotů archivovaných autorem a z veřejně dohledatelných registrů a webů. Sporná tvrzení nejsou prezentována jako prokázané skutečnosti.
