Článek
V minulém článku o Poldi Kladno jsme rozebírali, co se stane, když divoká privatizace a bezohlednost zničí lidskou hrdost a fabriku, která budovala celou generaci. Chlapi tehdy sice ztratili práci, ale pořád měli kam jít. Pořád měli střechu nad hlavou.
Kauza H-System je logickým, ale mnohem děsivějším pokračováním tehdejšího kapitalismu bez pravidel. Ukazuje totiž moment, kdy se terčem podvodníků nestal státní podnik, ale ty nejzákladnější sny obyčejných rodin o vlastním bezpečném domově. Je to příběh o tom, že za dům zaplatíte jednou, pak ho zaplatíte podruhé, postavíte si ho vlastníma rukama, a pak přijde stát a řekne: „Vypadni, tohle ti nepatří.“
Americký sen v českých kulisách: Peníze v igelitkách
Píše se rok 1993. Společnost se nadechuje ke svobodě, všichni chtějí podnikat a každý touží po vlastním moderním bydlení. Na scénu přichází podnikatel Petr Smetka se svou firmou H-System a revoluční vizí: „Levné a dostupné bydlení pro všechny.“ Masivní televizní reklamy, známé tváře jako záruka serióznosti a velkolepý projekt „Město ve městě“. Slíbena byla výstavba více než tisíce bytů a domků kousek za Prahou – zejména v Horoměřicích a Velkých Přílepech.
Lidé byli nadšení. Prodávali své dosavadní městské byty, brali si vysoké úvěry a do projektu vkládali veškeré celoživotní úspory. Věřili, že za milion až milion a půl korun budou mít vlastní zázemí. Peníze se tehdy do H-Systemu nosily doslova v igelitových taškách. V Horoměřicích se poprvé koplo do země a budoucí majitelé chodili plakat štěstím nad rostoucími základy svých budoucích domovů.
Nikdo z nich netušil, že vstoupili do klasické, chladnokrevně promyšlené pyramidové hry. Peníze nových klientů se používaly na lepení starých dluhů a mizely v neznámých černých dírách. Z tisíce slíbených domů se jich reálně stavělo jen pár desítek, ale mediální show musela pokračovat dál. Až do nevyhnutelného roku 1997.
Ekonomika podvodu H-System v číslech:
• Zakladatel: Petr Smetka
• Počet poškozených klientských rodin: cca 1 095
• Celková způsobená škoda: Téměř 1 miliarda Kč (v cenách 90. let!)
• Výsledek: 12 let vězení pro strůjce vs. doživotní nejistota obětí
Když praskne bublina: Vzpoura oklamaných stavebníků
V roce 1997 finanční letadlo definitivně narazilo do země a H-System zkrachoval. Petr Smetka sice po letech skončil ve vězení, ale to lidem jejich vytunelované úspory nevrátilo. Na polích kolem Prahy zůstaly stát jen opuštěné betonové skelety – pomníky jednoho zmařeného snu.
V tu chvíli se však stalo něco, co nemá v moderní historii obdoby. Oklamaní klienti se odmítli smířit s rolí pasivních obětí. Založili Stavební bytové družstvo Svatopluk a rozhodli se jednat na vlastní pěst. Řekli si, že sice byli okradeni, ale rozestavěné hrubé stavby na polích stále fyzicky stojí.
„Už jednou za ty domy zaplatili. Přesto udělali neuvěřitelnou věc: vzali si další půjčky, znovu se zadlužili až po uši a s tehdejším vědomím a souhlasem konkurzního správce šli na stavbu sami. Míchali maltu, svépomocí zdili příčky a tahali elektřinu. Do záchrany ruin nasypali ze svého další desítky milionů korun, protože věřili, že když domy vlastní dřinou dokončí, spravedlnost jim je nechá.“
A jim se to skutečně povedlo. Z betonových ruin vytvořili domov, nastěhovali se, vychovali tam děti a zasadili stromy. Vytvořili pevnou komunitu lidí, které spojilo obrovské neštěstí a neskutečné odhodlání. Jenže v české legislativě se happy endy nenosí.
Právní absurdita: Když se právo otočí proti spravedlnosti
Do hry vstoupil nový konkurzní správce Josef Monsport a s ním chladná, bezcitná logika paragrafů. Jeho úkol zněl jasně: zpeněžit veškerý zbylý majetek zkrachovalého H-Systemu a rozdělit peníze mezi všechny věřitele – tedy i mezi ty klienty, kteří na polích nikdy nic svépomocí nestavěli.
Správce prohlásil, že domy sice družstvo dostavělo za své peníze, ale stojí na pozemcích patřících do konkurzu H-Systemu. Označil je za neoprávněné stavby a zahrnul je do majetku k rozprodeji.
Vrchol této lidské tragédie nastal v roce 2018, kdy Nejvyšší soud vydal šokující verdikt: Lidé z domů v Horoměřicích se musí bez náhrady vystěhovat. Šedesát rodin, staří lidé, kteří na stavbě nechali poslední zbytky zdraví, i rodiny s dětmi měly sbalit kufry a odejít. Důvod soudu? Absurdně pojatá „rovnost věřitelů“. Podle justice bylo nespravedlivé, aby tito lidé bydleli, když ostatní poškození nemají nic. Systém se tedy rozhodl, že domy raději zabaví, prodá pod cenou a zisk rozmělní tak, aby nakonec nikdo neměl pořádně nic.
Díky obrovskému odporu veřejnosti a zásahu Ústavního soudu se tehdy nucené vystěhování odložilo, ale hrozba nikdy zcela nezmizela. Ti lidé dodnes žijí ve svých obývácích jako rukojmí. Nemohou své domovy prodat, nemohou je legálně opravovat a každé ráno se probouzejí se strachem, zda u dveří nezazvoní exekutor. Současný tlak směřuje k tomu, aby si lidé své domy koupili de facto potřetí – tentokrát za plnou tržní cenu od konkurzního správce.
Sídliště duchů jako memento
Pokud se dnes projdete lokalitami, kde měl H-System stavět, zažijete hluboký urbanistický i lidský kontrast. Na jedné straně vidíte upravené, živé domky se záclonami a zahradami, které obývají nezdolní členové družstva Svatopluk.
Hned vedle nich se však tyčí temná, rozpadající se betonová monstra. Jde o projekty (například v Rabyni), kde to oklamaní lidé tehdy psychicky vzdali a do dostavby se už nepustili. Jsou to sídliště duchů s černými dírami místo oken, zarostlá divokým křovím – hmatatelný důkaz toho, jak hluboko dokáže lidská chamtivost zdevastovat krajinu i lidské osudy.
Závěrečné zamyšlení
Kauza H-System není běžným podnikatelským rizikem. Je to fatální a systémové selhání státu. Stát v devadesátých letech nechal podvodníky nekontrolovaně vysát miliardu korun od obyčejných lidí. Následně ten stejný stát nechal lidi tyto domy legálně dostavět, aby nakonec přišel s chladným prohlášením: „Zákon je zákon, odejděte.“
Horoměřice nám daly drsnou lekci o tom, že právo a spravedlnost jsou v našem systému dvě naprosto odlišné věci. Právo sice možná v paragrafech zvítězilo, ale lidská spravedlnost dostala v této kauze definitivní kulku do týla. Družstevníci z Horoměřic jsou hrdinové, kteří dokázali porazit zmar i beton, ale jejich vleklý boj se státem připomíná nekonečné oddalování prohry.
A jak se na toto selhání státu a justice díváte vy? Měl by stát v takovýchto extrémních případech zasáhnout a lidi odškodnit, nebo si za to poškození mohou sami tím, že v divokých devadesátých letech naletěli na sliby o levném bydlení? Znáte někoho, koho tato kauza osobně zasáhla? Napište svůj názor do komentářů, toto téma si zaslouží diskuzi.
