Článek
Asi jste také v posledních dnech zaznamenali zprávy o zařízeních mařících přebytečnou energii, která budou připojována do naší energetické sítě. A pokud v sobě máte stejně jako já hluboce zakořeněný odpor k plýtvání nebo vás jenom trošku zajímá ekologie, tak při čtení takových zpráv nejspíš trpíte. Já, jakožto student energetiky, trpím v podobných situacích několikrát. Nejprve, když si zprávu sám přečtu, a poté znovu při nejbližších rodinných setkáních, když po mně příbuzní požadují vysvětlení: „A to se s tím sakra nedá něco udělat?!“
Pojďme si tedy teď vysvětlit, proč to není tak jednoduché, ale možná je to řešitelné.
Určitě se vám někdy stalo, že jste při větším úklidu ve skříni, ve sklepě nebo na půdě narazili na předměty, o kterých víte, že mají nějakou hodnotu, ale nemáte pro ně využití. Mohlo to být třeba krásné oblečení, které už vám ale nesedí. Sportovní náčiní, které jste si kdysi koupili, ale už roky jste ho nepoužili. Obraz, který je sice hezký, ale nikam se vám nehodí. V takové případě máte na výběr ze spousty možností. Můžete tu věc někomu darovat či prodat, můžete ji zkusit zase chvíli používat (než ji opět vrátíte na půdu) anebo ji přinejhorším můžete prostě nechat tam, kde jste ji našli, protože „chleba to nežere“. Představa, že ty skvělé brusle, které jste už pět let neobuli, prostě vyhodíte, je pro většinu lidí děsivá. A dává to smysl. Ta věc vás stála peníze, někdo ji musel vyrobit, bylo na ní použito spoustu materiálu, a tak by byla velká škoda, kdyby skončila někde na skládce nebo ve spalovně. Proto se nám zdá nepochopitelné, že by někdo tak cenou komoditu, jakou je elektřina, chtěl zbytečně plýtvat jen proto, že ji v tu danou chvíli má přebytek. Jenže jak je to se skladováním elektřiny? Na půdu ji nedáte. Do sklepa také ne.
Skladování elektřiny je hodně komplikované. Samozřejmě existují bateriová uložiště, jenže jejich kapacita je hodně malá. Když si vygoogluje největší bateriové uložiště v ČR, dočtete se, že má kapacitu 22 MWh. Pokud jsem se nespletl ve výpočtu, tak jeden blok JE Temelín vyrobí takové množství elektřiny za něco málo přes minutu. Samozřejmě můžeme elektřinu také ukládat v přečerpávacích vodních elektrárnách, ale i jejich kapacita je omezena. Zkrátka, když je elektřiny přebytek, tak se velmi rychle naplní všechna uložiště. A co potom? Pokud budeme do sítě dodávat více elektřiny, než ji spotřebováváme, poškodíme síť samotnou a všechna zařízení, která jsou k ní připojená a můžeme tím způsobovat i blackouty.
Provozovatel přenosové soustavy (u nás je to společnost ČEPS) má samozřejmě způsoby, jak tomu zabránit, nicméně to není jednoduché. Zvykli jsme si, že můžeme kdykoli zapnout jakýkoli spotřebič. To ale znamená, že někde v elektrické síti se musí najít elektrárna, která do něj dodá elektřinu. Pak ho zase vypnete, poklesne spotřeba a musí tedy poklesnout i celková produkce elektřiny, jinak nám vznikají přebytky a z nich plynoucí problémy. Samozřejmě, že vaše rychlovarná konvice, má z pohledu přenosové sítě zanedbatelný výkon. Jenže kdyby se třeba všichni Češi domluvili, že si v jeden okamžik začnou vařit čaj, zvýšil by se odběr z elektrické sítě o 10 milionů kW, takže bychom z ničeho nic potřebovali spustit 10 bloků elektrárny Temelín. Máme dva a oba teď jedou na plný výkon. Potom bychom všichni čaj dovařili a najednou by bylo potřeba 10 bloků elektrárny Temelín v kratičkém okamžiku zase odpojit. To by byl možná ještě větší problém. Spouštění i odstavování jaderné elektrárny obvykle trvá několik dní.
Lidé naštěstí podobné experimenty nedělají (i když prý existovala nějaká televizní show, kde se takovým způsobem hlasovalo o tom, jak má příběh pokračovat), a proto se zaměstnancům ČEPS daří dnem i nocí udržovat naši energetickou síť v rovnováze, za což jim náleží můj obdiv a vděčnost. Jenže s rozvojem obnovitelných zdrojů energie přichází další výzva – nestálost ve výrobě elektřiny. Prostě si představte, že najednou začne hodně foukat a zároveň svítit sluníčko. Produkce elektřiny se o extrémně zvýší a my ji potřebujeme okamžitě začít spotřebovávat. Nabijeme všechna bateriová uložiště, ale svítí a fouká dál. Potřebujeme se okamžitě zbavit spousty elektřiny, jinak se nám rozbije přenosová síť, nastanou blackouty… Potřebujeme řešení… HNED!… Najednou se obří fén, který elektřinu přemění na teplo, nezdá jako tak špatný nápad, co? Protože asi sotva se někomu povede dohodnout rychle deset milionů lidí, kteří si přesně v tuto vteřinu začnou vařit vodu na čaj a budou ji vařit, dokud nepřestane foukat vítr.
Znamená to, že zařízení na maření energie jsou ideální řešení? Ne, to rozhodně ne. Znamená to, že máme zničit všechny solární a větrné elektrárny? Ne, to rozhodně ne. Ale je třeba hledat nějaké řešení. Ale nemusíte to nechat jen na odbornících na energetiku.
Jednak můžete upravit svou spotřebu tak, abyste elektřinu používali, když je jí hodně a snažit se ji nepoužívat ve špičkách. A pokud si zařídíte dvoutarifní sazbu na elektřinu, tak tím i dost ušetříte, ale o tom budu psát někdy příště. Teď bych vás spíše pobídnul k tomu, abyste se zamysleli nad globálnějším řešením. Řešení totiž nemusí nutně souviset čistě s energetikou. Zkuste vymyslet něco, co spotřebuje spoustu elektřiny a dá se to vypnout a zapnout, dle potřeby. Není to rozhodně jednoduché zadání. Energetici tento problém řeší už dlouho, ale možná by to chtělo, aby se nad tím více zamysleli lidé z jiných oborů. Moji ségru třeba napadlo přebytky energie využít k těžbě bitcoinů. Zkuste, jestli přijdete s něčím dalším. Třeba právě vás napadne převratný podnikatelský nápad, který bude využívat přebytků elektřiny v síti, a pokud ano, tak vyřešíte zásadní problém světové energetiky a ekologie.
