Článek
I když nás to může rozčílit, u svých volených zástupců jsme zvyklí na lecjaké kličky, úskoky a rošády. V zásadě je proto nejschůdnější cesta k zachování dobrého duševního zdraví politiku vůbec neřešit. Pokud ale člověk nechce být za totálního ignoranta, je dobré se alespoň ve volebním roce rozkoukat a zvážit si, komu to u voleb hodit. A právě tady začíná problém.
Sotva jsem se takto začal rozkoukávat, už mě vyrušil jeden článek s panem ministrem Válkem v hlavní roli.[1] Opět se totiž řeší nedostatek lékařů ve veřejném zdravotnictví, podle zmíněného průzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny si prý až 67 % mých krajanů přeje návrat systému povinných lékařských umístěnek.
Naštěstí si náš ministr zdravotnictví myslí něco docela jiného: „Umístěnky nejsou šťastné řešení. Daleko lepší je smluvní politika pojišťoven.“
Tak sláva! Ale počkat… co ten dovětek? Je smluvní politika pojišťoven skutečně daleko lepší, pane ministře?
Podívejme se nejdřív na fakta:
Pokud nechcete podnikat jako předražená soukromá klinika, musíte se stát lékařem v systému veřejného zdravotnictví.
Funguje to tak, že po splnění několika dalších drobností (tj. po šesti letech studia, po praxích, atestacích, úředních povoleních a po získání členství v České lékařské komoře atd.), se přihlásíte do některého z vyhlášených výběrových řízení, které organizuje ten který krajský úřad. Po odeslání přihlášky stanete před výběrovou komisí složené ze zástupce krajského úřadu, profesní komory, veřejné zdravotní pojišťovny a odborníka z oblasti, ve které chcete praktikovat.
Tito vás mají posuzovat zejména s ohledem na nedostatek specialistů vašeho formátu v regionu, na vaši reputaci, praxi v oboru atd. Pokud se jim budete líbit, může s vámi zdravotní pojišťovna (podle svého uvážení) uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě placených služeb. S touto smlouvou máte vyhráno a můžete praktikovat.[2]
V čem se ale tento systém liší od komunistických umístěnek? Jaký je přesně rozdíl mezi minulostí, kdy o vás rozhodovali centrální plánovači státu – a současností, kdy o vaší lékařské praxi ve veřejném zdravotnictví rozhodují náhodně vybraní úředníci ve spolupráci s pojišťovnou?
Troufám si tvrdit, že se liší jen v tom, na jakém patře veřejného sektoru se o vašem osudu rozhoduje. Tehdy výše postavení funkcionáři Strany, dnes náhodný úředník kraje, váš budoucí konkurent a zejména veřejná zdravotní pojišťovna. Princip je ale stejný: o poskytování zdravotních služeb nerozhoduje poptávka nemocných, ale řetězec zákulisních pánů v kravatě.
Takže zpět k výroku pana Válka. Jeho logika je tedy prostá:
umístěnky = komunismus = velký špatný,
smlouvy s VZP = „daleko lepší“ než umístěnky = velký dobrý.
Jistě, pane ministře! Je mi líto, ale dnešní síť smluv s VZP funguje z hlediska „umísťování“ veřejných lékařů téměř úplně stejně, jako umístěnky z dob Antonína Novotného a Gustáva Husáka. Jen nás taháte za nos…
„Za normálních okolností výrobce tak říkajíc obšťastňuje spotřebitele, ale u nás se spotřebitel ocitl v moci výrobce a byl nucen kupovat a používat to, co mu tento výrobce blahosklonně prodal.“[3]
- Michail S. Gorbačov, 1987
Asi už vážně nezbyl nikdo, komu to člověk s hlavou na krku může hodit. Pokud je pan Válek pravicový politik, proč jeho sektor připomíná právě tento historický postřeh sovětského prezidenta?*
________________________________________________
* Realita je samozřejmě vždy mnohem komplikovanější a méně jednostranná – ale každý se u voleb bude muset nějak rozhodnout, ne? Tak laskavě neopisuje a najděte si vlastní klíč!
[1] Šopfová, K. Lékař sem nechce? Tak mu to nařiďte, přejí si pacienti. Novinky.cz, 2025 [dostupné online, cit. 16.2.2025].
[2] Zákon č. 48/1997 Sb., zákon o veřejném zdravotním pojištění.
[3] Gorbačov, M. S. Přestavba a nové myšlení. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987, s.15.
(text - narozdíl od obrázku - stvořila živoucí lidská inteligence)
