Článek
... Přeci jen tu ale nacházím krásu… krásu, která se vymyká té o klasické Itálii.
Nebudu popisovat, jak jsme se sem dostali a co na ostrově Sardegna navštívit. Však toho je plný internet…
Chci s vámi sdílet mé vhledy a emoce.
A na mysl mi jdou pouze slova:
Sardegno, ó matko božská, kam tě mám zařadit.
Ostrov, kam jsme pluli z pevniny za mekkou windsurfařů. Porto Pollo, místo zaslíbené.
Ostrov, kde jsme se měli usídlit na delší dobu. Kombinovat svobodu s mořem, žít tak trochu na divoko. V místě, kde vodní sport bude každodenní záležitostí a já budu konečně prožívat malý italský sen.
Ale je to trochu jinak.
Sardinie mě očarovává svou krajinou a v myšlenkách mě vrací do Jižní Afriky.
Sardinie, kde jsme my, je místem beatů a lidí, pro které je windsurf životním stylem.
Tuhle komunitu neutáhnete na espresso v italských uličkách. Tady se nenosí plátěné košile. Tady se nosí drdoly, sportovní brýle a opálená těla.
Birra je na pořadu dne, víno je druhořadé.
Moře je ale průzračné, místy poseté vodními řasami a obklopené skalnatými balvany.
Mezi nimi proplouvají rybky, které se ztrácejí v davu koupajících se turistů.
Paprsky slunce jsou silné a jediným místem, kde se před ním schováte, je plážový bar.
Prašná cesta kopíruje stopy pneumatik terénních džípů, před kterými uhýbají ženy s vlajícími vlasy.
Nad tím vším dohlíží starý rozpadlý kemp, který dnes slouží u paní Sabriny jako útočiště pro zatoulané kempaře.
A za nimi jsou skryté pěšinky, které vedou na dechberoucí liduprázdné pláže.
A tam si teprve uvědomíte, jsem na Sardinii.
Tohle je…
Porto Pollo.
P. S. pár fotografií ze Sardinie můžete vidět na Instagramu @adlaheid