Článek
Ten se totiž svého hosta, vynikajícího herce Petra Nárožného, hned na začátku hodinového rozhovoru nadšeně zeptal, co říká na fakt, že hrál krále v premiérové pohádce Klíč svatého Petra, která měla největší sledovanost (2 mil. a 320 tisíc diváků), což představovalo šedesát procent všech, kteří měli v tu dobu zapnutou televizi. „Jsou tohle pro vás důležité údaje?“ zajímal se. „To rozhodně ne,“ zareagoval rázně Nárožný, který si už při názvu pohádky povzdechl a pokračoval: „Já jsem dělal pořady, které měly velkou sledovanost a na který třeba ani nevzpomínám rád.“ Naopak zmínil ty, které třeba dělá Marek Eben, u nichž se už dopředu vědělo, že to bude pro malou skupinu lidí, ale mohli si tam dovolit zabrousit do vyšších pater, pouštět se do vážných témat a vybírat lidi, kteří nejsou známí a populární a je velká radost si s nimi povídat „A všichni byli smíření s tím, že to uvidí třeba šedesát tisíc lidí,“ zaskočil Pokorného. Ten poté téma štědrovečerní pohádky České televize rychle opustil.
Je docela možné, že se už Petr Nárožný někde dočetl, že tuto pohádku sice sledoval nemalý počet diváků, avšak většina z nich, podobně jako kritici, ji zhodnotila jako vykradenou slátaninu. Ostatně, řadu zklamaných a rozčarovaných reakcí ventilují i autoři na Seznam Médiu.
Kvalita nebo sledovanost?
Je přitom paradoxem, že právě jedna z hlavních hvězd nové pohádky České televize uštědřila moderátorovi partnerské stanice lekci, že rozhodující kritériem je kvalita a nikoliv sledovanost. Sám nový generální ředitel ČT Jan Souček se po svém nástupu nechal slyšet, že si není úplně jistý tím, že bychom měli prestižnost zrovna u veřejnoprávního média na prvním místě hodnotit podle sharu, tedy sledovanosti pořadů. „Byl bych radši, kdyby metodika byla založena víc na kvalitativních parametrech,“ uvedl v rozhovoru pro ČT 24.
Bohužel však zatím v České televizi zůstává vše při starém a její tiskové oddělení bombarduje média zprávami o rekordech sledovanosti.
Adéla Hofmanová
