Článek
Mohou se o tom přesvědčit především diváci komerčních televizních stanic a platforem, které vysílají pohádky, jejichž kvality jsou s těmi tuzemskými nesrovnatelné. Hlavní producent těch domácích, veřejnoprávní Česká televize, však zahraniční špičková díla tohoto žánru ignoruje. Nejspíše se bojí, aby nepřišla o část konzervativního publika, které si zvyklo na to, že jim na Vánoce naservíruje k sváteční večeři každý rok pohádku svoji. I tu sebehloupější.
Naštěstí jsou však definitivně pryč ty časy, kdy Česká televize natáčela desítky pohádek ročně, mimochodem po dobu své sedmdesátileté historie jich vzniklo téměř osm set a většina právem upadla v zapomnění. Rekordní počet, celkem třicet, byl vyroben v roce 1986.
Staré dobré pohádky
Přesto platí, že některé „staré“ pohádky patří dlouhodobě mezi oblíbenější než většina nových. Potvrzuje to i žebříček „Kinoboxu“, na němž se do „Top Ten“ nedostala ani jediná z posledních let. Suverénně vedou pohádky S čerty nejsou žerty (1985), Tři oříšky pro Popelku (1973) a Byl jednou jeden král (1954). Z polistopadové tvorby se do první dvacítky probojovaly pouze Lotrando a Zubejda (1997), Anděl Páně (2005) a Sedmero krkavců (2015).
Bez zajímavosti rovněž není fakt, že sledovanost štědrovečerních pohádek v poslední době výrazně klesá. Z bilance, kterou zveřejnila Česká televize, vyplývá, že ty tam jsou časy pohádkových rekordů, na jaké například v roce 2001 dosáhla Princezna ze mlejna 2, kterou zhlédly více než čtyři miliony diváků. „Rekordman“ posledních let Anděl Páně 2 (2017) jich přilákal „pouze“ 3,6 mil. A letošní štědrovečerní pohádka Klíč svatého Petra dokonce o milion méně.
Podle všeho se tak nejspíše letošním nejsledovanějším televizním pořadem stane „pohádka“, která více než třem milionům divákům ukázala nástup nového „krále“ na Pražský hrad. Jen čas však prověří, jestli v ní konečně zvítězilo dobro nad zlem.
Adéla Hofmanová
