Článek
Proti tlaku marketingu se bouří jen naivní tvor. Naučila jsem vůči němu být imunní a nabízím trochu s nadsázkou pár nevyžádaných rad, jak se vyhnout stresu.
Nevyužívám žádné z adventních nedělí, takže bronzová, stříbrná či zlatá mě fakt míjejí, v davech se necítím moc komfortně.
Promíjím předvánoční vlezlost všem, kdo se domnívají, že mi musí všude, kde se pohybuju – i ve virtuálním světě - radit s dárky. Klávesa označená delete je oleštěná víc než ostatní.
Nechodím na předvánoční trhy na Staromáku. Není tam útulno, i když respektuju, že přizpůsobit se domácím i turistům je asi těžké - v Bratislavě to však jde. Tam se prezentují místní prodejci i restauratéři se skutečně tradičními produkty a lidé se naučili scházet se tam po práci namísto vánočních večírků.
Hudbu si vybírám z vlastních CD.
Dívám se na své filmy. Momentálně u nás frčí polská série nazvaná Noc plná zázraků. Zatím jsem neviděla pátý díl. Série lehce připomíná skvělou Lásku nebeskou.
S přáteli jsme se místo vymýšlení dárků začali scházet v kavárnách.
Každý rok jdeme na balet Louskáček do Národního, vždy nabízí jinou choreografii. Už jsem pro tento rituál získala spoustu lidí. Je však těžké sehnat vstupenky. Letos tudíž jdeme do kina MAT na přenos z Královského baletu.
Dřív jsem pekla cukroví a bavilo mě to. Teď jdu na farmářský trh, kde pořídím krabičku poctivé klasiky. Také si přinesu nehezká, ale chutná jablka.
22. prosince si celý den hraju s kváskovou vánočkou. Je to každým rokem napínavé jak thriller – vzejde, nebo to zase namočím a nadrobím ptákům?
Dlouhé roky mě děsila krvavá řež na ulicích při prodeji kaprů. Jsem pokrytec, kapra můžu, ale ten humus ne. Zachránila mě „naše farmářka“, jak říkáme majitelce farmářské prodejny pár metrů od domu. Každý rok si objednám balíček všeho, co je třeba na štědrovečerní - klasickou – večeři. Vykuchaného kapra, hlav, kolik chci, stejně jako mlíčí i jikry, a také vinnou klobásu a vepřové a kuřecí na řízky. Vše z malého, citlivého chovu.
Neodepíšu na žádnou veršovanou textovku, která přijde o Štědrém dnu, kdy mám nejvíc práce.
23. zavolám tchyni, sestře a švagrové, vdově po bratrovi. Jsou daleko a miluju je.
Na Štědrý den si řeknu: „Nebuď tak krutá!“ A NAKONEC PŘECE JEN UDĚLÁM PÁR VOSÍCH HNÍZD A NEPEČENÝCH KULIČEK, které ocení jeden člen rodiny. Musí v nich být moc čokolády.
S kapry nasmažím dostatek řízků, abych mohla na Boží hod dodržet rituál, který jsem převzala od grafičky z někdejší redakce. Tak barvitě nám vyprávěla, jak se vždy těší na tohle ráno, kdy jde od postele rovnou k lednici, vyndá řízek, naloží si na talířek salát a posnídá, že jsem podlehla a už to dělám také tak – víc jak deset let. A vždy si na Evu vzpomenu.
Přeju vám krásný advent, radost z vašich rituálů a spoustu podnětů!
