Článek
Nazvala bych to radost z potvrzení, že žádný strom neroste do země. Tak dlouho se Viktor Orbán snažil o soukromou privatizaci své země, až se mu to nevyplatilo.
Jak to, že inteligentní, vzdělaný – i díky Sorosově nadaci – politik nepoznal, kdy už je všeho moc? Inu, protože až moc prožíval svou moc. Kdo má moc, chce jí ještě víc a docela zapomene, proč a díky komu k ní vystoupal. Už se jen opájí se sobě blízkými, aniž registruje, že se objevila osobnost, která k sobě přitahuje všechny, koho zneužívání moci postihlo. Moc oslepuje a ohlušuje. Opozice Orbána porazila v poslední chvíli, kdy ještě nestihl zabránit demokratickým volbám.
V totalitě si už volič nevybírá. Musí se podílet na 99,9 procentech hlasů pro jednu stranu. V demokracii lze svůj názor nebo pocit vyjádřit. Pokud se teď někteří ptáme, jak je možné, že si voliči poněkolikáté zvolili Roberta Fica na Slovensku, podruhé Donalda Trumpa v USA a Andreje Babiše u nás, napadá mě několik odpovědí. Když tyto autoritáře většina voličů v předešlých volbách zatratila, zvolila vlády, které ji neuspokojily, a tak se vrátila k tomu, co zná. Něco jako stockholmský syndrom, nebo pocit jistoty i za cenu ponižování. Jak se říká – malé, ale naše. Ubohé, ale jisté…
V Maďarsku to lidé vydrželi šestnáct let. Poslední kapka trpělivosti potřebovala k účinnosti ještě silného lídra, jakým Péter Magyar je. Nenechal se zatáhnout do malicherných sítí spřádaných marketéry vládní strany. Krotil ego v okamžicích, kdy na něj vládní strana vršila jednu pomluvu za druhou. Přesvědčil lidi, že mu nejde o něj, ale o zemi. Ostatně, často jim říkal: Nevěřte mně, věřte sobě.
Mně na Orbánovi nejvíc vadilo, že zradil ideály, s jakými jsme se společně vymanili z područí Sovětů. A že se obrátil i proti mecenáši vzdělání, které si nemůže každý dovolit. Že se začal chovat jak feudál. Přivlastňoval si postupně kousky země a kupoval si lidi. Myslel megalomansky a toužil, stejně jako Putin, po návratu do dob, z nichž snaha vymanit se a pracovat pro budoucí generace stála životy milionů lidí.
Většinou každý politik toužící po velikášství jednou udělá ten osudný krok nad propastí. A tak se já, člověk, který má jen svůj hlas při volbách, raduji, že v sousedství naší země zanikla jedna skoro jistá totalita. Přeju maďarským sousedům, aby se měli líp ve své malé zemi bez potřeby rozšiřovat její hranice na úkor hranic sousedů. Bez toho, že budou jejich kolaborantští ministři donášet Putinovi. Magyar slíbil obnovit vztahy s EU, tak se jim vrátí peníze zadržované kvůli Orbánově zrazování unijních zájmů.
Tam, kde se mají lidé dobře, se populističtí politici moc necítí. To je jediná cesta všech politiků, kteří chtějí uspět.
