Článek
Hřib v debatě opakovaně skákal Karlu Havlíčkovi do řeči. Podobné chování v politických debatách není výhradně jeho disciplínou. Tomio Okamura ho používá běžně, Andrej Babiš také.
Proč se kolem Hřiba strhla tak bouřlivá debata? Komentátoři na CNN Prima NEWS jeho vystupování označili ho za narušování debaty. Zajímavé, že jim to dosud nevadilo od ostatních hostů…
To, co v té debatě říkal, jako by nebylo podstatné. Tak to u nás chodí. Místo abychom se bavili o zásadním, jdeme po povrchu. Ne tak neoblíbení Piráti.
Jsou stranou, která už řadu let staví svou politiku mimo jiné na transparentnosti, otevřených datech, kontrole veřejných peněz a odhalování vlastnických struktur. A není to jen předvolební rétorika. Jejich současný pražský program například počítá s podrobnějším zveřejňováním hospodaření městských firem, zakázek, investic i vlastnických struktur dodavatelů.
Právě tady podle mě stojí za to se zastavit. Česká politika byla dlouhá léta založena na nejrůznějších vazbách mezi politikou, byznysem a veřejnými penězi. Někdy šlo o běžné politické kompromisy, jindy o vazby, které vzbuzovaly vážné pochybnosti. Piráti do tohoto prostředí přinesli mnohem silnější důraz na transparentnost a kontrolu.
Neznamená to samozřejmě, že jsou bez chyb, nebo že se jich nikdy netýkaly žádné kontroverze. To by nebyla pravda. Ale jejich důraz na transparentnost je skutečně jedním z dlouhodobých znaků jejich politiky.
Právě proto mi vadí, když se o nich mluví především prostřednictvím nejrůznějších zkratek: „Neomarxisté, strana, která chce lidem danit byty, nebo politici, kteří chtějí lidem zasahovat do života“. Politická debata se pak snadno přesune od skutečných návrhů k nálepkám. Podívejme se třeba na bydlení.
Často slyšíme, že se musí hlavně stavět. Jenže samotná výstavba ještě neznamená dostupné bydlení. Piráti sami ve svém současném pražském programu přiznávají, že se v Praze staví málo, a jako dlouhodobý cíl uvádějí alespoň 10 000 nových bytů ročně. Zároveň ale upozorňují, že nové byty se prodávají a pronajímají za ceny, které si velká část Pražanů nemůže dovolit.
Tohle považuji za podstatné. Byt totiž může být postavený a přesto může být pro běžnou rodinu nedostupný. Nové byty se stále častěji stávají také investičním aktivem. Pro člověka, který potřebuje někde bydlet, je přitom úplně jedno, zda někdo byt koupil jako investici, fond nebo ho chce dlouhodobě pronajímat. Výsledek může být stejný: cCena je pro běžnou domácnost příliš vysoká.
Piráti proto ve svém programu spojují výstavbu s dalšími nástroji. Chtějí například stavět městské nájemní byty, požadovat po developerech část dostupných nájemních bytů a řešit také dlouhodobě prázdné byty nebo využívání bytů ke krátkodobému turistickému ubytování.
To už je konkrétní politická debata. Můžeme s jejich návrhy souhlasit, nesouhlasit, nebo se ptát, zda by opravdu fungovaly. Ale měli bychom se bavit právě o nich, ne o nálepkách.
Stejně tak je legitimní vést spor o daně. Piráti dlouhodobě otevírají otázku, zda není v Česku příliš zatížená práce a naopak méně některé formy majetku nebo zisků. To je politická volba, nikoli žádná ekonomická samozřejmost. A stejně jako u bydlení je možné se ptát, zda jejich návrhy dávají smysl, koho by zatížily a komu by naopak pomohly. To mi připadá mnohem zajímavější než nekonečné hádky o to, kdo komu skočil do řeči.
A ještě jedna věc. Piráti si po odchodu z minulé vlády procházejí složitým obdobím a jejich současná politika se samozřejmě může měnit. V Praze teď například představili nový program, který počítá mimo jiné s 20 miliardami korun do městských bytů a s výrazným rozšířením dostupného bydlení.
Můžeme se ptát, zda je to realistické. Můžeme kritizovat jejich chyby. Můžeme se hádat o daních, regulaci i výstavbě, ale neměli bychom se ve vlastním zájmu hádat spíš o politice, ne o nálepkách?
Takže ano, Zdeněk Hřib měl Karla Havlíčka nechat domluvit. Ale možná bychom si měli dát pozor, aby kvůli jedné hlučné televizní debatě nezmizela z dohledu témata, která se týkají každého z nás. Třeba proč se u nás nové byty stavějí, ale pro mnoho lidí jsou přesto nedostupné. Proč je vlastnictví bydlení pro mladé rodiny stále obtížnější.
A třeba také komu vlastně slouží pravidla, podle kterých se v Česku nakládá s veřejnými penězi.
