Článek
Fakt chci vidět člověka, který v pohodlí bytu nad šálkem voňavé kávy čte třeba článek v Reflexu, začínající takto: „Agrofert měl za rok 2025 zisk po zdanění 2,2 miliardy.“ (Budiž mu přáno, dodávám já, která nemá nic proti šikovným podnikatelům, ale:) „A přijal dotace za 1,73 miliardy.“ (Jejda, to není moc šikovný podnikatel, spíš vychytralý, dodávám opět já). „Dotace tak odpovídají zhruba 79 procentům zisku. Stát mezitím chystá druhý nejvyšší schodek v historii. Kde se dnes v takovém rozpočtu škrtá jako první?“ ptá se autor článku, který najdete zde:
Dozvíte se mimo jiné, že se v tom schodkovém rozpočtu navrhují další slevy na jízdné (ptám se, proč? Copak nestačí ty dosavadní?), a miliardy spolknou veřejnoprávní média, jakmile začne platit zákon této vlády o zrušení koncesionářských poplatků, které nám koncesionářům dosud nevadily.
Dočtu Reflex a jdu na síť. První status se pohoršuje nad Babišovým návrhem ušetřit státní kase odebráním dotací soukromým školám, aniž dodá, co s jejich žáky, a kde vezme na nové budovy pro tyto zásahem vlády bezprizorní školní děti?
Zdravý selský rozum samozřejmě vnímá styl takové politiky. Jedná se o čistý marketingový pragmatismus kombinovaný s technokratickým populismem:
Bereme těm, kteří nás nevolí - rodiče dětí na soukromých školách nebo liberální diváci nezávislých veřejnoprávních médií - nejsou typickým voličským jádrem ANO. Škrtat peníze u nich politicky nebolí.
Dáváme těm, kteří nás volí. Peníze se přesouvají do plošných dárků (jako je levnější jízdné) pro masové skupiny (senioři), které mají vysokou volební účast.
Zvyšujeme závislost na státu. Jak média, tak obce (které by místo jasných dotačních programů musely žádat o peníze na stavby škol přímo premiéra) se stávají závislými na rozhodnutí jednoho muže.
Tato politika úspěšně maskuje to, že se na jedné straně dělají drahá populistická gesta za stovky miliard korun dluhů, zatímco se na straně druhé podkopávají základy dlouhodobých investic do vzdělání a nezávislých institucí.
Ještě jsem si přečetla, že se opozice chystá svolat jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení nedůvěry vládě. Tož, jen se pousměju. Zbytečný počin. Jasně, budou tam kamery, politici se vypovídají, někteří bravurně, ale to je vše. Nemá sto osmičku jakou má Babiš. Co ale má na rozdíl od něj? Řekla bych, kritičtější a nejen do přítomnosti zahleděné voliče, kteří marně očekávají zásadnější gesta, které by otřásla Babišovou jistotou, že si může dělat, co chce, třeba lísat se ke svým voličům, aniž si oni všimnou, že brzy bude hůř. Hlavně jim. Ti bohatší se nějak zařídí.
