Článek
Na sociálních sítích se sice tvoří bubliny, kde se černí a bílí mohou vypovídat ke svým, tudíž buď k bílým, nebo k černým, ale kdo si dovolí nesouhlasit, dostane blok. Napíše-li někdo z bílých, že bílý politik lže, krade, podvádí – je vyobcován z bubliny nesnášenlivými komentáři a raději bublinu opustí. Totéž se děje u černých.
Nemáme prostě rádi pravdu. Nalháváme si to, co nám vyhovuje. Nevidíme trám v oku ani u sebe, ani u členů své bubliny. Neumíme diskutovat, hádat se bez urážení, kritické myšlení se nám vzdaluje. To, co dejme tomu nám, bílým, vadí na někom z bílých, nepřipustíme, ale totéž zkritizujeme u černých.
Možná jsou bílí v debatách kultivovanější, ale rozhodně ne méně pokrytečtí. Černí jsou ovšem bez nadsázky ostří hoši a děvčata.
Jsem ráda, že to co popisuju, se děje převážně na sítích. Strávila jsem mnoho dní mezi černými, cítíce se bílou, a zjistila, že tam nic podobného neexistuje. Ani jedni sice neuznají pravdu druhého, ale dokážou se vyjadřovat tak, aby neurazili a zmlknout, jsou-li o to požádání.
Já za bílé bych řekla, že nechápu, jak mohou černí volit politiky, kteří slibují nesplnitelné, rozeštvávají nás, chtějí nás zavést do područí totality. Černí zase nechápou, jak mohu volit politiky, kteří toho moc neslibují, a když, tak převážně splnitelné – což se ale potom nelíbí ani těm ani oněm. Ale za mě se aspoň snaží o demokratické struktury ve svých stranách a jasně dávají najevo trend svobody a směřování tam, kam jsme přece všichni chtěli po roce 1989, neb jsme už věděli, jaké to je tam, kam nás opět stahují ti, co je volí černí.
