Článek
Jsem od mala čtenář a za můj život jsem nakoupila spoustu knih, ale také pravidelně v každé životní etapě navštěvovala nějakou veřejnou knihovnu a knížky ke čtení si půjčovala. Nevím, jak to mají ostatní, ale já si většinou kupovala knihy, které „moje“ knihovna k zapůjčení neměla, protože zejména menší knihovny s omezeným rozpočtem doplňují do svého knižního fondu hlavně knihy, o které budou mít jejich čtenáři, a zejména jsou to čtenářky, zájem. Pak záleží i na preferencích knihovnice, která často vybírá z omezenějšího seznamu vydavatelů, dokupuje v její knihovně osvědčené autory, knih vychází každoročně tolik, že žádná knihovna nemůže koupit od každé aspoň kus.
Kupuji si tedy knížky, které mít chci, o kterých tuším, že je budu číst vícekrát, doplňuji si svoje oblíbené autory.
Přesto jsem ráda, že veřejné knihovny existují, protože i z hlediska možného nákupu knih se zde setkávám s autory, které bych jinak nepoznala. A co si budeme vykládat, ne vše, co kdosi vychválí , je „můj šálek kávy“, ale i naopak, někdy objevím, čeho bych si v knihkupectví nevšimla.
V knihkupectví si prohlížím většinou knihy ve dvou třech oblíbených odděleních a při dnešních cenách knih opravdu dobře zvažuji, co si odnesou domů. V knihovně se nebojím sáhnout po knížce, kterou bych za tutovku nepovažovala, ale dám jí šanci.
A antikvariáty? Ano, občas sháním konkrétní starší knihu a tak ji hledám. Nechodím po antikvariátech, ale hledám na internetu. A jsem ráda, že někdo to, co hledám, nabízí za přijatelnou cenu. Tu knížku někdo autorovi + vydavateli + knihkupci zaplatil a odsuzovat takový prodej je podobný nesmysl jako odsuzovat bazarový prodej aut nebo nábytku.
A jak to máte vy?
