Článek
O případu Honzy jsme si již mohli přečíst s velkým zájmem.
O CO VLASTNĚ JDE?
Jeho příběh se stal nečekaným důkazem toho, že i tam, kde už statistiky mluví jasně, může existovat jiná cesta. Honza zjistil, že když zkombinoval dvě biologické léčby, nemoc začala ustupovat. Obě mutace, které má, mají samostatně schválenou biologickou léčbu. Nikdo ale neřešil, že jejich současné nasazení může tvořit funkční celek. On si tuto kombinaci prosadil sám — a jeho stav se začal měnit.
Pojišťovna však odmítla hradit obě léčby najednou. Buď jedna, nebo druhá.
Honza měl štěstí v neštěstí — díky vlastním úsporám mohl léčbu financovat. Postupně do ní investoval miliony korun. A ukázalo se, že kombinace opravdu zabírá.
Ale co když peníze dojdou?
Co má dělat člověk, kterému dochází síly, ale systém mu říká, že na kombinaci léčby nemá nárok, přestože právě ta mu dává šanci žít?
Léčba je přitom hrazena — jen odděleně. Společně už ne. I když právě společně funguje.
A tak Honza pokračoval v boji nejen s nemocí, ale i s realitou, která je někdy stejně neúprosná jako diagnóza samotná.
Jeho lékař se ho zastal a potvrdil, že spojení obou léčebných postupů přináší výrazný efekt a žádal pojišťovnu o úhradu. Ta však doporučila standardní postupy — ozařování a chemoterapii.
Mezitím se Honzův stav podle vyšetření začal zřetelně měnit. Dvě kontrolní vyšetření plic a mozku i průběh léčby ukazují zásadní reakci organismu na biologickou terapii. Na posledním CT lékaři popisují původní ložisko jako jizvu, vymizení nálezů z nadledvinek i lymfatického systému a hojení kostí. V mozku dochází ke zmenšování metastáz. Lékařská zpráva potvrzuje silný léčebný efekt.
Do případu se zapojuje i samotný Honza, který situaci shrnuje s jasným faktem: léčba funguje, ale není vyhráno.
Poté, co do ní investoval už tři miliony korun, se dostal do bodu, kdy hledá další cestu. Obrátil se proto i na veřejnost prostřednictvím sbírky na Donio a zároveň se rozhodl svůj případ řešit právní cestou.
Nejde ale jen o něj. V jeho příběhu se odráží i snaha upozornit na to, co by mohlo pomoci dalším pacientům, kteří stojí před podobnou diagnózou.
Honza k tomu na Donio napsal:
„Neměl jsem tu už být, ale jsem. A každý den za to děkuji a doufám, že můj příběh pomůže dalším lidem získat léčbu, která jim zachrání život.“
Popisuje také, že navzdory původním doporučením podstoupit ozařování mozku a chemoterapii se rozhodl jít jinou cestou. Dnes žije bez větších omezení a věří, že právě toto rozhodnutí mu umožnilo pokračovat v životě.
Zároveň zdůrazňuje, že měl štěstí na lékaře, kteří hledali individuální přístup a nevázali se pouze na standardní postupy. Takový přístup ale podle něj není samozřejmost.
Jeho naděje směřovala i do budoucna. Pokud se podaří situaci právně vyřešit a léčba bude uznána, chce nejen pokračovat ve vlastní terapii, ale případně pomoci i dalším pacientům, kteří se na něj obracejí.
A pokud by finanční prostředky ze sbírky nakonec nemusel využít pro sebe, rád by je věnoval právě onkologickým pacientům a podpoře těch, kteří podobnou cestu teprve hledají.
O případu jsem již psala zde:
JAK HONZA DOPADL?
Navazující vývoj v případu Honzy bohužel ukazuje, že i tam, kde se pacientovi reálně daří lépe a léčba prokazatelně funguje, se systém dokáže pohybovat spíše v rovině administrativních rozhodnutí než individuálního posouzení konkrétního života.
Podle posledních dostupných informací, které Honza zveřejnil ve svém vyjádření, se právní cesta zatím nevyvíjí v jeho prospěch. Jeho žaloba, kterou podal s cílem dosáhnout úhrady kombinované biologické léčby, nebyla soudem vyslyšena. Nadále tak platí, že pojišťovna odmítá hradit současné nasazení obou léčiv, přestože každý z nich je samostatně schválený a v jeho případě prokazatelně účinný.
Podle jeho slov se při jednání s pojišťovnou setkal spíše s formalistickým přístupem, který vnímá jako zlehčující jeho zdravotní stav i dosavadní výsledky léčby.
Z jeho pohledu tak dochází k paradoxní situaci: léčba, která objektivně vykazuje v podstatě úplné uzdravení – není systémem akceptována. Akceptována je pouze kombinace, kterou uznává pojišťovna.
Finanční stránka celé léčby tak zůstává pro Honzu zásadním problémem. Dosavadní náklady, které již přesáhly miliony korun, dlouhodobě hradil z vlastních prostředků a podpory sbírky. Tato situace ho však staví do bodu, kdy je i nadále odhodlán zvítězit a rozhodnutí pojišťovny i soudu porazit.
Tvrdí, že případ chce dotáhnout do konce nejen kvůli sobě, ale i kvůli dalším pacientům, kteří by mohli z podobných kombinovaných terapií profitovat, ale zůstávají mimo rámec standardně hrazené péče.
Celý jeho příběh tak dál otevírá zásadní otázku, kde končí individuální medicínsky podložená výjimka a kde začíná rigidita systému, který má chránit veřejné finance – ale zároveň rozhoduje o tom, jakou hodnotu má v praxi lidský život, když se nevejde do tabulek.
Ve své zpovědi Honza vyzývá všechny, kteří by mohli pomoci především právně.
Máte-li tu moc, pomozte. Snad se stane v celém případě průlom, který bude mít za následek jednoznačnou pomoc nemocným a hlavně změnu přístupu pojišťovny k životu jako takovému.
