Článek
Když se 20. června 2001 v Kladně začalo rozbíhat pátrání po malé Terezce, nikdo netušil, jak rychle se obyčejný případ ztraceného dítěte promění v jednu z nejtemnějších kauz své doby.
Podle prvních informací měla pětiletá dívka zmizet během odpoledne, kdy byla se svou matkou Helenou Čermákovou. Ta policii popsala situaci tak, že se spolu nacházely venku a v jednom okamžiku ztratila dítě z dohledu. Právě tato verze vedla k okamžitému spuštění rozsáhlého pátrání.
Do akce bylo nasazeno přibližně 850 policistů, vrtulníky, potápěči i speciálně vycvičení psi. Prohledávaly se lesy, okolí města i vodní plochy. Přesto se nenašla jediná stopa, která by vysvětlila, kam se dítě mohlo podít.
Veřejnost sledovala případ s rostoucí nadějí i nervozitou. Zároveň ale začalo vyplouvat na povrch, že výpověď matky není stabilní.
Helena Čermáková postupně měnila své verze událostí. Jednou tvrdila, že na hřišti usnula, jindy mluvila o tom, že si šla nakoupit. Nakonec přiznala, že byla pod vlivem alkoholu a na průběh odpoledne si přesně nepamatuje.
Podle svědectví se v té době objevovala i v hospodách, což kontrastovalo s obrazem zoufalé matky hledající své dítě.
Pátý den pátrání začali kriminalisté pracovat i s verzí, že mohlo dojít k trestnému činu.
Krátce poté se situace ještě vyhrotila — Helena se pokusila o sebevraždu. Přežila, ale skončila v nemocnici. Tam vznikl i dopis na rozloučenou, který byl plný rozporů, střídalo se v něm přiznání i popírání.
Zásadní zlom nastal až při výslechu za přítomnosti psychologa.
Helena tehdy popsala skutečný průběh událostí. Terezka podle ní nebyla v době prvních verzí na hřišti. Zůstala u babičky, zatímco matka odešla pít.
Během dne vypila několik piv a panáků, večer si dceru vyzvedla a odvedla domů. Poté znovu odešla do hospody. Když se vrátila, byla silně opilá a usnula.
Ráno se probudila a zjistila, že leží na své dceři, která už nejevila známky života.
V panice nereagovala přivoláním pomoci. Místo toho vzala dítě a zmateně se pohybovala po sídlišti. Jeden ze svědků později potvrdil, že viděl ženu s dítětem v náručí, která působila dezorientovaně.
Nakonec odešla do lesa, kde tělo ukryla do starých betonových základů. Zakryla ho hlínou, větvemi a listím.
Po jejím přiznání policie místo našla a potvrdila nejhorší obavy.
Pitva následně ukázala, že v těle dítěte byl alkohol. Pro pětileté dítě šlo o velmi vysokou hodnotu, která mohla ovlivnit jeho stav i reakce organismu.
Vyšetřování dospělo k závěru, že smrt byla výsledkem kombinace více faktorů — intoxikace alkoholem, možného zvracení, tlaku těla dospělého člověka a zdravotních problémů dítěte.
Soud nakonec případ nevyhodnotil jako úmyslnou vraždu. Helena Čermáková byla odsouzena za ublížení na zdraví s následkem smrti a dostala tříletý trest odnětí svobody.
Matka Terezky se pohřbu ani nezúčastnila. Nepřišli ani další členové rodiny.
Přítomni pouze dva novináři. Rodina datum posledního rozloučení předem nezveřejnila. Už dříve navíc oznámila, že Terezce nebude zřizován klasický hrob a že její ostatky budou později rozptýleny.
Místo veřejného rozloučení se tak část lidí z Kladna rozhodla projevit úctu po svém.
Na místě v lese nedaleko hájenky, kde policie po téměř třech týdnech pátrání nalezla Terezčino tělo, vzniklo neoficiální pietní místo. Lidé tam postavili dřevěný kříž a začali k němu nosit květiny.
Z místa, které bylo svědkem tragédie, se tak stalo tiché místo vzpomínky.
Helena Čermáková byla po třech letech skutečně propuštěna.
Ani po rozsudku však případ nezmizel z veřejného prostoru.
Ve vězení nepůsobila jako člověk zlomený výčitkami tak, jak by mnozí očekávali. Po propuštění se stáhla z veřejnosti, změnila jméno a odstěhovala se, aby začala nový život mimo pozornost médií.
Dnes žije Helena Čermáková v ústraní a mimo veřejný zájem. Po propuštění na svobodu v roce 2006 uvedla, že svého činu bude doživotně litovat. Krátce poté pobývala v azylovém domě v Krnově, než se později přestěhovala do Uherského Hradiště.
Helena Čermáková se následně vdala a přijala manželovo příjmení Pokorná.
Podle dostupných informací ji události spojené se smrtí její dcery dodnes pronásledují a objevují se i v podobě nočních můr.
Případ Terezky ale zůstává v paměti jako jedna z nejtragičtějších událostí své doby — obyčejného dne, který se navždy zapsal lidem do paměti jako nespravedlnost, za kterou byl udělen pouze tříletý trest vězení.
Pietní místo a pomníček Terezky lze vidět zde:
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/matka-na-pohreb-terezky-neprisla.A010620_200907_krimi_mhk
https://www.kafe.cz/rodina-a-domov/terezka-cermakova-smrt-20191104.html
