Článek
Když se vrátím zpět do svého dětství, a tedy do doby, kdy nebyly mobily, vybaví se mi hlavně to, že jsme pořád běhali venku. A to za každého počasí.
Hráli jsme různé hry, skákali přes potok, honili se, skákali panáka atd.
Tělocvik ve škole byl tuším asi jako dnes, tedy dvě hodiny týdně.
Nebylo tolik obézních dětí jako dnes. Nebylo ani tolik nemocí a ani tak moc dětí s různými poruchami.
DNEŠNÍ FAKTA
To že dnes je úplně jiná doba je zřejmé. Děti nemají to dětství jaké jsme měli my. A být neustále v pohybu moc neznají.
Zaujaly mě výsledky studie, která ukázala, že děti jsou ve své zdatnosti zpět jako v době po první světové válce.
Mnozí rodiče si stěžují, že děti mají málo pohybu ve škole, respektive že škola určila na tělesnou výchovu jen dvě hodiny týdně. Přitom by si měli uvědomit, že k pohybu by své ratolesti měli vést především oni sami.
Jenže je přece ta jiná doba, samý stres a spousta práce i přes veškeré vymoženosti, které nám dnešní doba nabízí. Děti se posouvají až na bůhví jaké místo. Vévodí práce, všechno stihnout a dost vydělat. Dětem zaplatíme raději nějaké kroužky, ať dělají aspoň něco a nemají tolik času na lumpárny. A my možná máme pocit čistého svědomí, že jim dopřejeme alespoň něco co se očekává, nebo je to třeba baví.
Studie ukazuje, že děti mají často nadváhu, znají jen jistý druh pohybu. Hod koulí nejsou schopni provést, běh na vytrvalost nezvládají vůbec. Nedokáží chytit míč, udělat kotrmelec, výsledky jsou hodně pod průměrem.
Nejhorší výsledky měly dívky druhého ročníku středních škol. Přes pětačtyřicet procent z nich dosáhlo výrazně podprůměrného hodnocení, sedmadvacet procent podprůměrného, sedmnáct a půl procenta středoškolaček bylo průměrných, osm procent nadprůměrných a pouze dvě a půl procenta se zařadila do výrazného nadprůměru.
Dnešní doba fandí posilovnám.
Děti se vzhlížejí v pevných a svalnatých tělech, které na nás koukají snad všude. Je to přece in. Nač by děti měly umět kotrmelec, že? Ale buďme rádi alespoň za to.
I když mají některé děti problém i vyjít schody ve škole, nemůže se ukazovat na školu. Děti by měly být k pohybu motivovány ze strany rodiny. Vzbudit v dětech pocit, že pohyb je fajn, a navíc zdraví velmi prospěšný. Je navíc zábavné lézt po stromech, přelézt nějaký ten plot apod. Nutné je ale vést děti k pobytu venku a jakémukoli pohybu už od mala.
Místo toho jsou od nejmenšího věku vedeni k tomu mít v ruce mobil nebo hrát na počítači. Rodiče tak mají klid. Čas s dětmi se zkrátil na nezbytné minimum. A jsou to právě rodiče, kdo z dětí dělá lenochy.
Na základě katastrofálních výsledků studie se Technická univerzita v Liberci rozhodla založit dva nové studijní obory.
„Absolventi nových studijních programů najdou uplatnění ve volnočasových organizacích či spolcích, v podnikatelské sféře, jako jsou například wellness a fitness centra, regenerační střediska, veřejné lázně nebo v institucích samosprávy a státní správy, popisuje Lukáš Rubín, akademický pracovník z katedry tělesné výchovy a sportu Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL.
Děti i rodiče by si měli uvědomit, že téměř nulový pohyb vede ke zdravotním obtížím různého druhu, hlavně kardiovaskulárním.
Jenže zdraví, to je to poslední, co děti a mladé lidi zajímá. Že je zdraví to nejcennější by měli ale vědět právě rodiče.
Zdroj:
Autorský text
https://www.tul.cz/2023/03/07/zmenila-se-za-poslednich-100-let-kondice-nasich-deti-zopakujeme-unikatni-mereni-telesne-zdatnosti-ceskych-a-slovenskych-deti-z-roku-1923/
https://www.stoplusjednicka.cz/zdatnost-deti-dnes-drive-jak-se-za-sto-let-zmenily-fyzicke-vykony-mladeze
