Článek
V novém rozhovoru pro Český rozhlas popsala, co s člověkem udělá čas a jak se po takové ztrátě člověk učí znovu žít.
Některé životní příběhy se nedají vyprávět lehce. A možná ani nemají. Příběh Sáry Donutilové je jedním z nich.
Herečka se před několika lety stala maminkou za okolností, které si žádný rodič nepřeje zažít. Těhotenství se blížilo ke svému konci, ale místo radosti z narození dítěte přišla obrovská ztráta.
V říjnu 2022 porodila syna Matyáše. Chlapeček vážil 3130 gramů a měřil 50 centimetrů. Narodil se bohužel mrtvý.
Sára tehdy svou bolest sdílela i na sociálních sítích a napsala, že porodila svého přenádherného chlapečka „bez dušičky“.
Byla to událost, která změnila život jí i jejímu manželovi Martinu Donutilovi.
Nevěděli, proč se to stalo
Kromě samotné ztráty pro ně muselo být těžké i to, že dlouho neznali její příčinu.
Sára se později podrobila genetickým testům a dalším vyšetřením. Lékaři u ní zjistili MBL deficit, tedy poruchu části vrozené imunity.
Podle informací, které herečka poskytla v rozhovoru pro Expres, může tento problém zvyšovat náchylnost k některým infekcím a souviset taky s těhotenskými komplikacemi.
Pro Sáru bylo důležité alespoň to, že se podařilo najít vysvětlení toho, co se stalo. Sama přiznala, že má štěstí, že se u ní na příčinu přišlo, protože některé maminky odpověď na podobnou ztrátu nikdy nedostanou.
Je asi naprosto přirozené, že se maminky v takových chvílích ptají "Proč"?
Proč se to muselo stát. Proč zrovna jejich miminko atd.
Když dostanou odpověď, možná alespoň trochu pochopí, co bylo špatně a že to tak zřejmě mělo být. Jejich bolest to ale asi nezmenší.
Druhé těhotenství přineslo radost i strach
Když Sára Donutilová znovu otěhotněla, nemohla už samozřejmě prožívat těhotenství stejně jako předtím.
Tentokrát byla pod pečlivým lékařským dohledem. Podstupovala léčbu a během těhotenství dostávala například imunoglobuliny a další terapii. Všechno směřovalo k jedinému cíli – aby další mimino mohlo přijít na svět zdravé.
Na konci roku 2024 se to podařilo.
Narodil se syn Eliáš.
Pro rodinu Donutilových to bylo dítě, na které dlouho čekali.
V únorovém rozhovoru pro podcast Mámy sobě Sára otevřeně mluvila nejen o tom, co prožila před jeho narozením, ale taky o obrovském strachu, který druhé těhotenství provázel.
Dnes už je z Eliáše malý chlapeček, který roste před očima svých rodičů.
A právě tohle mateřství se stalo důležitou součástí toho, jak Sára svůj život vnímá dnes. Jako dar a krásu v obyčejných věcech.
„Trošku vás to obrousí“
V září se k celé zkušenosti vrátila znovu. Tentokrát v rozhovoru pro Český rozhlas v pořadu Až na dřeň.
Na otázku týkající se ztráty miminka odpověděla velmi otevřeně. Čas podle ní nezpůsobí, že by bolest zmizela, i když se to říká. Člověk se s ní ale postupně naučí žít.
„Trošku vás to obrousí, ale samozřejmě to ve vás bude navždycky.“
Tato věta ve mně zůstala nejvíc.
Protože přesně vystihuje něco, co se těžko vysvětluje člověku, který podobnou zkušenost nemá. Nikdy bych nechtěla zažít takovou bolest, právě proto, že tahle ve vás zůstane navždy. Není to druh bolesti, který časem přejde.
Člověk může znovu smát, pracovat, těšit se, plánovat a žít úplně obyčejné dny. To ale neznamená, že už v sobě nenese bolest.
Sára ale dnes nemluví jen o bolesti. Mluví taky o radosti.
O Eliášovi, který začíná povídat, roste a každý den objevuje něco nového. O tom, že dříve se těšila na role a projekty, ale dnes se podle svých slov těší hlavně na obyčejné dny, kdy budou zdraví a šťastní.
Matyáš má v jejich rodině pořád své místo
Velmi mě zaujalo taky to, že vzpomínka na prvního syna není v příběhu rodiny Donutilových něčím, co by mělo být vymazáno příchodem dalšího dítěte.
Už dříve Sára ukázala, že na Matyáše nezapomněla. V únoru se psalo o šperku, který nosí na krku. Má na něm andělíčka a srdíčko s otisky prstů svých dvou chlapečků.
To je pro ni způsob, jak mít u sebe pořád oba chlapečky.
Dítě, které člověk ztratí, nepřestává být jeho dítětem jen proto, že s ním nemohl strávit roky života.
Možná právě proto mi přijde důležité, že Sára o Matyášovi mluví. Ne proto, aby v lidech vyvolávala lítost, ale proto, aby jeho jméno nezmizelo v tichu.
Matyáš tu sice nemohl zůstat, ale v srdci své maminky má své místo navždy. I když ho měla v náručí jen krátce, navždycky zůstane jejím synem stejně jako Eliáš.
O ztrátě dítěte se někdy mlčí až moc
O smrti miminka se podle mě pořád mluví těžko. Lidé často nevědí, co říct. Bojí se připomenout něco bolestivého, a tak raději mlčí.
Jenže pro rodiče se tím dítě neztratí z paměti.
Sářin příběh nám všem ukazuje, že po takové události může přijít další život. Může přijít další dítě, radost, práce, smích i obyčejné starosti. To všechno může existovat současně i se vzpomínkou na toho, kdo odešel.
To je asi nejdůležitější poselství jejího vyprávění.
Nezapomenout neznamená přestat žít.
A jak sama Sára řekla, čas ránu nikdy nevymaže.
Možná ani nemá.
Některé vzpomínky přece nejsou určeny k tomu, aby zmizely. A dá se o nich mluvit, i když se toho tolik bojíme.
Její otevřenost a odvaha o Matyášovi mluvit jsou pro mě překvapivé. Upřímně nevím, jestli bych sama dokázala o takové ztrátě mluvit veřejně. Sára je statečnou maminkou, která si zaslouží obdiv.
Zdroje: https://praha.rozhlas.cz/driv-jsem-se-tesila-na-role-a-projekty-ted-mi-prinasi-obrovske-stesti-syn-9642431
https://talk.youradio.cz/porady/mamy-sobe/sara-donutilova
https://talk.youradio.cz/porady/rozhovory/az-na-dren-driv-jsem-se-tesila-na-role-a-projekty-ted-mi-prinasi-obrovske-stesti-syn-vypravi-sara-donutilova
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/231327/sara-donutilova-vzpominka-na-ztraceneho-syna.html
https://cnn.iprima.cz/show-time/odhaleni-zname-ceske-herecky-promluvila-o-ztrate-miminka-506485
