Článek
Nikol se narodila ženě, která měla pouze základní vzdělání. Nikol je prvorozené dítě a následně se jí narodilo dalších 18 sourozenců.
Péče její matky o děti byla podle jejích slov naprosto katastrofální.
Matka Nikol byla silná alkoholička, která ještě navíc holdovala drogám. Každé ze svých dětí měla s jiným mužem. Prvorozená Nikol má za otce Vietnamce. Narodila se na ubytovně, následně pár let s bráškou žila také u prababičky nebo v zařízení diakonie pro děti.
U matky děti pobývaly vždy několik let a nakonec skončily v dětském domově. Ale díky velkému počtu dětí dostávala jejich matka velké dávky od státu.
Když Nikol popisuje, co zažívali s matkou, jde člověku mráz po zádech. Vzniklému traumatu se není co divit.
DĚTSTVÍ NIKOL:
Lásku Nikol pocítila až díky prababičce. Matka byla chladná, možná právě proto, že ani ona sama lásku rodičů neměla. Už v mládí byla divoká a těžko zvládnutelná.
Mezi celkem 19 dětmi je jedno dítě s velmi nízkým IQ, jeden chlapeček trpí Downovým syndromem, jedno dítě zemřelo hned po porodu a většina dětí je inteligenčně na velmi nízkých úrovních.
Nikol na svou matku přiznává, že děti byly cíl k sociálním dávkám. Ač měly děti být z těchto částek zajištěny, nebylo tomu tak.
Na ubytovně trpěly zimou, ve vaně se koupaly ve studené vodě, o vše se starala nejstarší Nikol. Děti stále jen čekaly na maminku, ale ta nepřicházela a o děti se nijak nestarala.
Když se jí náhodou dočkaly, byla pod vlivem alkoholu a drog a ony musely přihlížet věcem, které jsou v televizi až po 22h, dětem nepřípustné. Choulostivým milostným radovánkám své matky přihlížely děti opakovaně.
Někdy je matka zavírala do tmavé místnosti a pustila jim horor, aby se ona sama mohla věnovat svému milenci. Když se děti bály a křičely, matka jim ubližovala, nechala je klečet na nožích nebo její muži neváhali používat pásek.
Násilí na dětech se stupňovalo. Měly stále vši a oškubané vlasy.
Zpětně Nikol chápe, že matka si děti pořizovala cíleně, aby měla vysoké dávky. Měla jistotu, že bude mít na alkohol, drogy a bujarý život, který milovala.
Když bylo Nikol cca 6 let, šla polooblečená se sourozenci do večerky ukrást rohlíky, protože měli hlad. Matka jim vždy řekla, že když chtějí jídlo, tak si ho mají sehnat a neotravovat. A tady nastává zlom.
Když se vracely na ubytovnu, muž, který tam bydlel také, jim řekl, aby se šly pořádně najíst. Poprvé dostaly teplé jídlo. Za chvíli se objevily sociální pracovnice, které všechny 4 děti sbalily a odvezly je do tepla diakonie.
Nikol upozorňuje, jak to v naší republice chodí a že když matka slíbí, že se polepší, tak jí můžou být děti vráceny nebo si je může brát. Jejich matka se ale nepolepšila, týrala je dál.
Vzhledem k tomu, že Nikol bydlela se sourozenci ve vyloučených lokalitách, nikomu tam nepřišlo zvláštní, že děti chodí polooblečené, hladové, že křičí, když jim matka ubližuje atd. V těchto místech je neustálý hluk a křik dětí nebo jsou děti někde zavřené a neví se o nich. Až konečně jeden pán z ubytovny už se na to nemohl dívat a s teplým jídlem jim pomohl tím, že zavolal sociální pracovníky.
Aby si matka Nikol udržela dávky, děti si brala a při návštěvách úředníků prokazovala svůj skvělý herecký talent. Doma bylo vcelku uklizeno, děti ani nepíply a vše budilo dojem, že se vlastně polepšila.
Po odchodu úřednice ale vždy nastalo peklo.
Další smutnou vzpomínkou Nikol je, když všechny děti musely ležet na holé studené zemi a její matka ležela na posteli se 4 muži dohromady. S odstupem Nikol rozumí tomu, na co se to děti musely dívat a jak si její matka cíleně znova a znova pořizovala děti jako nástroj k penězům.
Nikol cítí stud za to, že kradla v obchodech, ale hlad všech dětí ji k tomu nutil.
Není možné zde detailně popisovat, co vše si Nikol a její sourozenci prožívali. Příběh je dosti drastický. Docházelo také ke zneužívání Nikol.
Vánoce, školka nebo teplá voda? To tyto děti neznaly. Až díky diakonii nastoupily děti do školy, kde byly bohužel šikanovány, protože byly zaostalé a nic neuměly. Neustále měnily školy a nikdy nechápaly, kde vlastně mají domov nebo trvalou školu.
Až nástup do dětského domova a trvalé oficiální odebrání dětí matce nastolilo dlouhodobý řád.
Matka si dále pořizovala děti. Nikol ji po letech měla potřebu vyhledat, stále v sobě měla naději, že se její matka třeba změnila a že ji přece musí mít ráda. Setkání jí rvalo srdce. Matka byla opilá, kolem sebe další děti a když svou dceru Nikol poznala, častovala ji neuvěřitelnými nadávkami.
Lásku Nikol dala až pěstounka.
Následky matčina chování:
Nikol se začala již v brzkém věku cítit nikoli jako sestra sourozenců, ale jako jejich matka, která se o ně musí postarat. Bála se, že selže a bude její vina, když se sourozencům něco stane.
Dodnes má trauma z toho pustit si v televizi horor.
Navštěvuje psychologa.
Jen lehké plácnutí po ruce jejího syna v ní okamžitě vyvolá pláč a pocit, že je to týrání.
Pozitiva:
Rozhodla se, že není a nebude žádnou nulou, za kterou ji matka a také psycholožka považovaly. Vystudovala vysokou školu, věnuje se dětem a psychologii dětí.
Biologický otec nikdy neprojevil zájem o péči. Nikol ho přesto pozvala na svou svatbu. Jeho nezájem o obřad ji velmi ranil.
Biologická matka je celostátně hledaná.
Někteří sourozenci jsou Nikol v podstatě neznámí. Je jich tolik, že nebylo možné se se všemi potkat nebo je poznat.
Proč je nutné znát tyto příběhy? Snad proto, abychom si většina z nás uvědomila, jaké štěstí jsme jako děti měly. Nebo také proto, co vše se v naší zemi může dít, protože naše zákony jsou mnohdy nedostačující.
Nikol svůj příběh končí nezadržitelným pláčem a pocitem, že ji někdy nechápe ani její manžel. Vzniklé trauma je natolik silné, že už není možné jej vymazat.
Své dítě Nikol nade vše miluje, ač se jí vybavují bolavé vzpomínky z dětství a nastávají chvíle, kdy má strach, že svému synovi ublíží, jako to dělala její matka. Dodnes jsou situace, kdy se psychicky zhroutí a manžel musí okamžitě přijet z práce.
Ani já pro její matku nemám absolutně žádné pochopení. A neomlouvá ji ani to, že sama lásku matky příliš nepoznala. To, co Nikol, si rozhodně neprožívala a jakékoli týrání a využívání až zneužívání dětských duší je naprosto nepřijatelné.
Vím, jaké to je, žít bez lásky rodičů. Následky jsou natolik hluboké, že se rozpláčete, i když vám táhne na padesát jako mně. To mě ale neopravňuje k tomu nemilovat své děti nebo jim dokonce ubližovat.
Máte to vryto tak silně, že se celý život jen ptáte: „Proč, mami?“
Příběh Nikol je ale s tím mým nesrovnatelný. Obdivuji, že o svém osudu dokáže hovořit. Je to statečná mladá žena a určitě úžasná milující maminka.
Je velmi těžké pochopit, že úřady nezasahují radikálněji a mnohem dříve. Tyto ženy si nezaslouží mít práva skutečných milujících matek.
zdroj: Vychovávej s láskou
