Článek
To, že se na člověku podepíše nezájem rodičů, je stoprocentní. Jenže není nezájem jako nezájem.
Jedna mladá dívka se šla vypovídat do diskuze, protože už zřejmě nevydržela, jakou bolest a trápení v sobě má. Když ovšem vidím komentáře typu: „Ale prosím tě, každý jsme měli nějaké dětství, a tví rodiče to zkrátka jinak neuměli“, tak to ve mě vře.
Co je tohle za bláboly?
Už jsem tuto větu slyšela a četla mockrát, ale nejsem ochotná ji uznat.
Dívka, která se toužila vypovídat, se dočkala jen samého nepochopení a nesmyslných názorů. Ten, kdo měl milující rodiče, ten může jen těžko chápat zhrzenou duši, která ač je dospělá, nese si v sobě celoživotní bol a zklamání.
Když vás rodiče nezahrnují láskou a péčí, nebo vás dokonce někam odloží, tak jako mě, jen těžko vás uklidní věta: „Oni to jinak neuměli!“
Můžete mít pochopení, že byla matka mladá, nezkušená a já nevím co, ale jednou někomu vznikla zodpovědnost, tak se k tomu má taky tak postavit. A pokud to není možné v tu chvíli, tak má mít zájem alespoň později. Snažit se vynahradit dítěti ztrátu největší, protože tady jde o selhání osoby nejbližší. A lásku matky vám nikdy nikdo nenahradí.
Když vidíte, že už jste dospělí a vaši rodiče ani nyní nemají zájem a nic k vám necítí, to stále platí věta, že to tehdy jinak neuměli? Neplatí. Je to o charakteru člověka. A kolikrát jen lenosti převzít zodpovědnost za své činy. Uznat své selhání, projevit alespoň malou lítost a dát aspoň kousíček citu.
Já sama jsem otěhotněla ve svých 22 letech. Nečekala jsem to, začínala jsem v nové práci, pořádné bydlení nebylo, a ani nikdo, kdo by mi pomohl. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych své dítě nemilovala nebo ho dala třeba do domova.
A ani já jsem tehdy nic neuměla a neznala. Tahle výmluva je ubohá.
Dívka, které se diskuze týká, si prošla dětstvím s rodiči alkoholiky. A reakce? To víš, z toho si nic nedělej atd. To opravdu? Nepoznala věci a zážitky jako děti z jejího okolí, žádnou lásku a dodnes ji to trápí. Ale co by se kdo snažil chápat její smutné srdce.
„Tak aspoň víš, jak se nemáš chovat ty sama ke svým dětem.“ Opravdu další úžasná věta. Ano, to zcela jistě ví i bez těchto super rad a komentářů. Nebo třeba rada „Tak si to v hlavě nastav jinak!“ Hmm…jenže tohle není o hlavě, ale o zraněném srdci. A to si z hlavy nevymažete, to vím sama nejlíp.
Chápou ji v diskuzi jen dvě osoby, a to proto, že si prožily téměř totéž.
A také pouze jediná osoba ji radí kvalitní psychoterapii.
Jen těžko může někdo chápat, jak těžké je žít s něčím takovým. Když ten, kdo vás měl nejvíce milovat, vás měl jen za otravný hmyz.
Nikdo jim prý neporadil, jak to mají udělat lépe. Bože, co je tohle za komentáře? Copak všem milujícím rodičům někdo radil? Trvám si na tom, že je to o charakteru a přijmutí zodpovědnosti.
Já sama jsem lásku rodičů nepoznala, můj příběh je zde. A tu smutnou dušičku naprosto chápu. Co nikdy nepochopím je, že snad někdo málem brání nezodpovědné lidi, kteří raději holdují alkoholu. Nemají ani tušení, jaké stopy to v nás zanechává.
Jako matka chci mít čisté svědomí. Role matky je pro mě totiž ta největší zodpovědnost.
