Velmi smutný příběh paní Olgy

Paní Olga byla jako mladá žena velmi šťastná. Vzala si muže, kterého znala už od svých studentských let a velmi ho milovala. Jejich manželství bylo naplněné láskou, ze které se narodili dva synové. Rádi spolu trávili čas na jejich zahradě, kde sbírali bobulky.

Manžel ale bohužel poměrně brzy zemřel, paní Olga ovdověla a život už ji tolik netěšil.

Její samoty a smutku tak trochu zneužil její nastávající druhý manžel, který se tvářil, že ji bude navždy milovat, pomáhat a bude mít rád i její dva syny.

Sňatkem začalo paní Olze hotové peklo.

Její druhý manžel velmi popíjel a paní Olgu bil. Jeho fyzická napadení bohužel došla tak daleko, že nešťastná žena ochrnula.

Jak to u těchto případů bývá, vše tajila a bála se někomu něco říct. Před dětmi své modřiny skrývala. S manželem zůstala i nadále. Díky všímavým sousedům se ale tohle peklo prolomilo. Sousedé se rozhodli tohoto muže nahlásit na policii a také mu to sdělili. Jeho touha ubližovat okamžitě skončila a od paní Olgy utekl.

V té době odešel z domu i její mladší syn. Neznámo kam. Nedával o sobě vědět.

Paní Olga postupně chátrala, její tělo bylo slabé, vyhublé, a potřebovala už něčí každodenní pomoc. Byla jí diagnostikována gangréna obou končetin. Bohužel i její druhý syn Pavel svou maminku v těžké chvíli opustil. Odvezl ji do domova důchodců, kde ji posadil na křeslo v chodbě, připojil lístek se svým jménem a telefonním číslem a odešel.

Paní Olga už se svých synů bohužel nedočkala, a to i přesto, že na ně už dva roky čeká.

O svém případu se rozhodla svěřit veřejnosti a v domově důchodců byla natáčet televize. Bylo to jakési její volání o pomoc, že si jí v televizi všimnou její synové a za svou maminkou přijedou. Televize také sehnala aktuální kontakt na syna Pavla a paní Olga mu mohla zavolat. Prosila syna, aby dojel, že je jí velmi smutno, a přála by si nějaké pochutiny a trochu jeho společnosti.

Bohužel se jí dostalo opět velkého zklamání.

Syn Pavel slíbil, že některou volnou sobotu za ní přijede. Když pochopil, že případ natáčí televize, snažil se všelijak vysvětlovat, proč nemohl za svou nemocnou maminkou přijet. Paní Olga ale dodnes marně čeká. Nikdo nepřijel. O svém mladším synovi nemá žádné zprávy. A neposkytl jí je ani syn Pavel.

Ráda by poslala dopis, ve kterém by napsala, jak moc je jí smutno po synech, a také by ráda viděla svá vnoučata. Ale protože stále věří, že si ji synové jednoho dne určitě vyzvednou a odvezou k sobě domů, nechává si obálku jako záložku, která putuje z knihy do knihy.

To jediné paní Olze zbylo. Knihy, které miluje a tak ráda čte.

Neustále mě nepřestává udivovat lhostejnost dětí k vlastním rodičům, a úplná ignorace ke stáří. To si opravdu někdo myslí, že bude stále zdravý a mladý? A co svědomí? Vděk?

Nedokázala bych sama se sebou vydržet. A se svým špinavým svědomím už teprve ne. Takto smutný konec díky lhostejnosti vlastních synů si nedokážu představit, a to mám syny rovnou tři. Naštěstí tak nějak cítím, že jsem vychovala správně. Stojí při mě vždy, když to potřebuji. A vždy mě tím dojmou k slzám. Díky Bohu za ty tři zázraky.