Článek
Jak sama Ingeborg Radok Žádná říká, role rektorky je tak trochu nevděčná – člověk dělá spoustu neviditelné, velmi nudné, a přitom náročné práce, která ale drží loď nad vodou. Kandidovat bude i letos, zasadit se chce o přísnější pravidla střetu zájmů i o to, aby vyučující AMU neměli čtvrté nejnižší mzdy ze všech vysokých škol v Česku.
Rektorkou AMU jste byla zvolena v roce 2020, tedy v úvodu covidové éry. Jak nyní období pandemie zpětně hodnotíte, kam to posunulo vás osobně a kam AMU?
Hned po pandemii následovaly další nečekané události – iniciativa Ne!musíš to vydržet (v dubnu 2021 se studentská skupina prostřednictvím anonymního formuláře zeptala studujících divadelních fakult DAMU a JAMU na jejich zkušenosti se studiem, shromážděné odpovědi podávají svědectví a utvářejí obraz o problematicky snášeném vnitřním světě prestižních divadelních škol – pozn. red.), krádeže soukromých e-mailů a odposlechy na jedné fakultě, válka na Ukrajině, inflace a nárůst cen energií, střelba na Filozofické fakultě UK… Všechno nás zastihlo trochu nepřipravené, ale zároveň se podařilo změnit v daleko rychlejším tempu řadu věcí – umíme učit a potkávat se online, máme mezi sebou studující z Ukrajiny, připravujeme rozsáhlá úsporná energetická opatření, máme krizové plány. Ano, seběhlo se toho hodně. Pandemie nás všechny postavila před úplně nové výzvy, bohužel se také stala milníkem, kdy se v celé společnosti zhoršilo psychické zdraví a snížila tolerance k jiným názorům. A to se nevyhnulo ani vysokým školám. Proto se s daleko větší péčí věnujeme studujícím i zaměstnancům, prostředí, ve kterém se potkáváme a komunikujeme spolu.
Jak konkrétně se jim věnujete?
Poskytujeme hybridní formy výuky, úlevy pro pečující rodiče, podporu matek-výzkumnic, které získávají prostředky na hlídání dětí, podporu studujících se specifickými potřebami, semináře zaměřené na duševní zdraví, poradenství ombudsosob nebo pomoc psychologů.
Co pro vás bylo za ty čtyři roky ve funkci rektorky nejtěžší?
Když jsem před čtyřmi lety uvažovala o rektorství, měla jsem pocit, že mezi fakultami vzájemně a fakultami a rektorátem historicky panuje zbytečná nevraživost, která není založená vlastně na ničem racionálním. Fakulty jsou sice velmi odlišné, tak jako jsou odlišné obory, které se na nich studují, to by ale mělo představovat spíš příležitost k toleranci, vzájemné inspiraci a pochopení než být nástrojem k vymezování se jedné vůči druhé. Stejně tak panovala nedůvěra i mezi určitými skupinami vyučujících a studujících na fakultách – chtěla jsem nějak pozitivně přispět k diskuzi a klidu. Nemyslím si, že by se mi to podařilo stoprocentně, ale k nějakému pozitivnímu posunu, věřím, že došlo. Obecně se mezilidská komunikace stává čím dál obtížnější, vidíme to ve společnosti a je to realitou i na vysokých školách. Je pravda, že například to, co se stalo na FAMU, mám na mysli krádež, úpravu a anonymní odeslání soukromých e-mailů vyučujících a studentů a instalace prostorového odposlechu do kanceláře vedoucího katedry (více o kauze zde, pozn. red.), na důvěře mezi pedagogy, studujícími, ale i fakultou a rektorátem příliš nepřidalo.
Jak se podle vás mění a posouvá výuka s nástupem nových technologií, především umělé inteligence? V čem umění škodí, v čem mu naopak pomáhá?
V uměleckém školství se v mnoha směrech ještě pořád s AI nepracuje jako s hlavním tvůrčím nástrojem, ale jen pomocným, například při psaní závěrečných prací, esejí, přípravných prací k audiovizuálnímu obsahu a podobně. Je třeba si uvědomit, že se jedná jen o nástroj. S nějakými pokyny či předpisy, jak a kdy nástroje AI používat, vyčkáme. Vydali jsme jen doporučení k využívání AI. Protože vývoj je tak překotný a rychlý, že než jsme schopni se dohodnout a formálně ukotvit používání nástrojů AI, už jsou zase o level výš. Ten, kdo má k technologiím dobrý vztah, se nebojí a v některých profesích, například při hře na housle, AI zatím nevyužijete. Při vytváření filmu či skládání hudby zase ano… Do budoucna, pokud budu pokračovat ve funkci rektorky, bych se ráda na možnosti kreativního využití AI ve výuce umění ráda zaměřila víc.
Co se vám za ty čtyři roky ve funkci rektorky povedlo?
Rektor společně se svým týmem dělá spoustu neviditelné, velmi nudné, a přitom náročné práce, která ale drží loď nad vodou. Výsledkem by měla být dobře fungující předvídatelná praxe a systém, na který se fakulty můžou spolehnout, aniž bychom někoho zatěžovali vším, co k tomu vede. Tady hrají velkou roli neakademičtí pracovníci a pracovnice, kteří jsou také trochu „neviditelní“, ale bez nich bychom nedokázali skoro nic. Vyřešila jsem některé komplikované případy, ke kterým se veřejně nechci vyjadřovat. Péče o férové prostředí je jednou z nevděčných, ale nejdůležitějších rolí rektora nebo rektorky. V tom už mi také více než dva roky pomáhají ombudsosoby na fakultách. Za jeden ze svých úspěchů považuji rovnoměrné rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé fakulty a klidný způsob, jakým k němu došlo. Hrdá jsem na každý umělecký počin pedagogů nebo studujících. A je pravda, že pedagogové a studující AMU mají úspěchy, že se jim daří. Podobnou hrdost jsem cítila z reakce univerzitní komunity na válku na Ukrajině a na pomoc nejen z centrálních prostředků, která se všem lidem vyhnaným z jejich domovů na AMU dostala. Z toho někteří u nás mají druhý domov doteď. A potěší i malé úpravy, které mají potenciál zlepšit prostředí studujících i pedagogů. Nedávno jsme například vybavili atrium v budově na Tržišti tak, aby se z něho stal příjemný odpočinkový prostor. To mi udělalo velkou radost a všechny zvu k návštěvě.
Co se vám naopak nepovedlo?
Je mi líto, že se nám při aktualizaci studijních programů při přechodu ze „starých“ oborů na programy nepodařilo být odvážnější ve struktuře a změnách studijních plánů, samozřejmě v rámci možností a předpisů.
Jak odvážnější?
Využít víc možností například modulové výuky, flexibilního rozprostření předmětů v ročnících. I doktorské studium zůstalo trochu na půli cesty – pořád jsme čekali na jeho transformaci, která měla přijít s další novelou vysokoškolského zákona. Všechno je zpožděné, docílili jsme změn jen částečně.
Jak AMU ovlivnily loňské prosincové události na FF UK?
Vraždění střelce na FF UK mělo na studující obrovský dopad. Zvedla se vlna solidarity a ve vedení jsme se začali urychleně zamýšlet nad věcmi, které nebyly dřív tak zřetelné – jak chránit studující, pedagogy, zaměstnance v našich veřejnosti zčásti otevřených budovách, jak zajistit, abychom si mohli všichni dát vědět v případě nebezpečí, když máme budovy rozptýlené po Praze, jak zajistit studujícím i zaměstnancům pomoc psychologa, terapeuta včas, když je potřeba… Chystáme řadu opatření takzvaně měkkých – krizové plány, máme spolupracovníky, kteří nám pomáhají nastavit informační systém, a další, kteří nám pomáhají vybrat technologie vhodné pro naše potřeby a budovy. To je ale běh na delší trať, který si vyžádá vysoké finanční náklady. Věřím, že na jeho konci budeme odolnější a připravenější čelit hrozbám různého druhu.
A jaká bezpečnostní opatření a technologie tedy zvažujete?
Například svolávací a kamerový systém.
Před několika lety měla AMU kauzu, že otec vedl synovi disertaci, oba jsou klavírní virtuosové. AMU tedy zpřísnila pravidla pro střet zájmů. Jaký máte pohled na tuto záležitost a jak jste pravidla konkrétně upravili?
To, na co se ptáte, je záležitost z let 2015–2020. Rodič by neměl vést kvalifikační práci svému potomkovi, to je bezpochyby fakt. Bylo to špatně a mrzí mne, že k tomu došlo v době, kdy jsem ještě nebyla rektorkou. Na druhou stranu je velmi obtížné v omezené české umělecké komunitě absolutně zabránit střetu zájmů, protože umělci spolu vystupují, spolu učí, potkávají se neustále v nějakých komisích, porotách, vzájemně si posuzují granty anebo spolu prostě chodí či mají děti… Střet zájmů jsem nad rámec našeho etického kodexu upravila ve výnosu k habilitačním a profesorským řízením, protože i v těchto řízeních je třeba zamezit hodnocení osobami, které mají příbuzenský, profesní nebo osobní blízký vztah. Čeká nás i nelehká diskuze nad úpravami Etického kodexu AMU právě ve smyslu střetu zájmů. Na druhou stranu vzít podobné případy jako záminku k útokům na osoby, skupiny osob nebo celou fakultu, jak se nedávno stalo, pokládám za zvláštní, tím spíše, že se tak děje v předvolební době.
Budete kandidovat i v příští volbě rektora. S čím do této volby jdete, jaký máte plán priorit a témat?
Jsem přesvědčená –a uvědomuji si, že je ještě kus práce přede mnou –, že síla AMU i její jedinečnost je ve spojení tří různorodých fakult. Moc bych si tedy přála, aby vztahy mezi nimi byly dobré, korektní a solidární. V příštím roce budeme muset hodně rychle reagovat na projednávanou a ještě finálně neschválenou novelu vysokoškolského zákona. AMU bude procházet hodnocením mezinárodním panelem v oblasti vědy a výzkumu. Důležitým úkolem pro mne či mého nástupce bude rozvaha a případná příprava prodloužení institucionální akreditace. V dalších letech nás také čekají rekonstrukce, stavby, energetická a bezpečnostní opatření, budeme řešit hodně projektů. Budu ráda, pokud se nám podaří získat víc finančních prostředků pro pedagogy, abychom motivovali ty stávající a přivedli na AMU další aktivní umělce a umělkyně. To pokládám za zásadní výzvu pro udržení vysoké úrovně a prestiže školy. Je to také mé zásadní přání AMU k jejímu 80letému výročí, které budeme slavit v příštím akademickém roce. Průměrná mzda akademických pracovníků na AMU je navzdory několika zvýšením totiž čtvrtá nejnižší v celém vysokoškolském sektoru! A pokud se nám při tom všem podaří udržet korektní vztahy a dobrou atmosféru v celé škole, považovala bych to za úspěch.
Autorka: Zuzana Keményová
Rozhovor najdete také na Universitas
