Článek
Tento producentský dům má totiž vše: od kamer přes střižnu a zvukové studio až po špičkový promítací sál, který svou zvukovou i vizuální vyspělostí převyšuje většinu evropských kin. Přesto práce zde není jen idylická, ale někdy i dost tvrdá, říká ředitel Ondřej Šejnoha. Před státnicemi a klauzurami si studující ve střižnách berou i noční směny, aby stihli práci odevzdat včas.
Jaký typ děl u vás vzniká především?
Hlavní náplní naší práce jsou studijními plány předepsaná cvičení a filmy. Každý studující ví, co musí v daném ročníku a na dané katedře vytvořit. Říkáme tomu Bílá kniha & Výrobní listy, je to takový jízdní řád naší výroby. Co se týče žánrů, vyrábíme především filmy a pomáháme třeba i studentům a studentkám katedry fotografie nebo Centra audiovizuálních studií, aktuálně posilujeme s fakultou zajištění realizací posluchačům doktorského studia. Velkou část výroby tvoří katedry režie, dokumentární a animované tvorby. Pak máme také obrovské množství takzvaných oborových cvičení, studenti se mají na konkrétním zadání zdokonalit a předvést pak v rámci klauzurních prací postup ve své profesi. Ale například na katedře kamery je mnoho projektů menšího rozsahu, kde se právě technická úroveň studujících testuje a zdokonaluje. Nejvíc vidět a veřejnosti nejvíce známá z poslední doby je určitě katedra animované tvorby, Daria Kashcheeva a její úspěšné filmy Dcera a Electra. Ale letos máme i další velmi úspěšný film Mord, který získal snad deset nominací na Českého lva. To je absolventský koprodukční projekt Adama Martince z katedry režie.
Jste produkční dům. Co všechno tedy studujícím nabízíte?
Jsme inhouse výroba, nabízíme vše, od přípravy natáčení až po ukončení, tedy postprodukci a distribuci dat do kinosálu. Máme kamerové oddělení, zvukové oddělení, postprodukční pracoviště, kinosály, ateliéry, dílny, prostě prakticky vše. Maximum pokrýváme z našich zdrojů. Studio FAMU funguje také jako takový prostředník a garant směrem k profesionální scéně, tedy spolupracujeme se všemi významnými dodavateli kamerové a zvukové techniky a dalších servisních služeb. Tedy propojujeme v rámci studia veškeré studentstvo s firmami a institucemi a na téhle úrovni fungujeme jako ten garant, který věci objedná a zaplatí. Máme na to rozpočty ve stále velmi slušné výši.
Jak dobrou máte techniku?
Co se týče kamer a zvukové techniky určené přímo k realizacím takzvaně na place, jsme dobře udržovaný střed a v některých případech analogové kamerové techniky možná již i dobře vedené muzeum, protože nelze každý rok nakupovat špičkové kamery. Je mnohem výhodnější je půjčovat na trhu i s dodavatelským servisem. Díky tomu můžeme mít pro vybrané projekty k dispozici ty nejnovější modely. Hodně vysoko jsme v oblasti obrazové a zvukové postprodukce a projekce, a to hlavně v našem objektu v Klimentské 4. Referenční projekci Studia FAMU (referenční kino slouží pro kontrolu obrazové a zvukové kvality vyráběných filmových kopií, pozn. red.) lze brát za vlajkovou technologickou kapacitu komplexu v Klimentské. Je opravdu špičkově vyprojektovaná a postavená, máme mimo jiné certifikaci Dolby Atmos, projekční sál je vybaven kromě čtyř pláten ještě pracovištěm barevných korekcí a pracovištěm pro zvukovou postprodukci. Tedy dokončování zvukové a obrazové podoby filmu a následná prezentace jsou u nás na naprosto špičkové úrovni. Patříme do skupiny tří dokonale nastavených referenčních kin v Evropě. Zařídili jsme také vynikající obrazové a zvukové střižny a míchací halu Dolby Atmos. Kvůli ní k nám jezdí například studenti francouzské filmové školy a pracují v ní, protože oni tuhle technologii nemají.
Jak to funguje finančně? Mají studující nějaké pevně dané rozpočty, které nesmějí přesáhnout?
Ano, rozpočty jsou pevně dané a popsané v Bílé knize FAMU a ve Výrobních listech. Jsou tam dané interní náklady, tedy za využívání kapacit Studia FAMU, a externí náklady. Pro představu: magisterský absolventský film na katedře režie má rozpočet interních, tedy našich, nákladů 800 tisíc korun a externích 350 tisíc korun. Ty absolventovi poskytneme na zaplacení například pronájmu lokací, honorářů hercům, půjčení techniky, dopravy a tak dále. Celkem máme pro naše studenty českých akreditovaných programů na následující tři roky připraveno pro každý výrobní rok 8,4 milionu korun na externí náklady, tedy hotovost na výrobu filmů.
Jak studující přistupují k podpoře od Studia FAMU? Váží si toho, že mohou za veřejné peníze točit své filmy?
Určitě si to uvědomují, všímají si, kolik se toho musí připravit, aby jejich, byť krátký, snímek, mohl vzniknout. Chodí sem dospělí lidé, takže jistá míra reflexe u nich určitě je od počátku. Ale nejvíce je to pro ně citelné, když vyjedou na nějakou jinou školu, protože fakulta a Studio FAMU jsou výrazně nad ostatními školami co do množství prostředků, které umíme poskytnout. A to samé platí o servisu okolo.
V době, kdy spolu mluvíme, se zrovna odevzdávají lednové klauzurní práce. Jak klauzury na FAMU probíhají?
Lednový termín bývá méně nabitý než ten červnový, letos máme v lednu zhruba třicet projektů. Mají být zhlédnuty, okomentovány a samozřejmě ohodnoceny. Největší objem prací přichází v září, to jsou klauzurní a státní závěrečné projekce, kdy se bavíme až o třech stovkách projektů, které prosviští našimi dvěma projekčními sály a hodnotí se.
Může na ty projekce přijít i veřejnost?
Primárně jsou zaměřené na konkrétního studujícího nebo katedru, samozřejmě přítomni jsou pedagogové, ale ano, mohou přijít i lidé zvenčí. Jsou také zváni odborníci a odbornice, například novináři. Pokud to organizační a kapacitní možnosti dovolí, může si student pozvat třeba svou rodinu a účinkující a dílo s nimi zhlédnout. Vše závisí na kapacitních možnostech.
A jak stresující ty klauzury bývají? Dochází i na slzy a bouchání dveřmi?
Bouchat dveřmi se nemusí, protože se to dělá kvůli zdokonalení studentů v profesi, kterou si vybrali. Slzy a nesoulad být můžou, přeci jen je to hodnocení, tedy samo o sobě stresující záležitost. Hodnotí se dílo, s nímž si někdo dal třeba půl roku práce, se všemi patáliemi, které taková výroba přináší. Ano, hodnocení může vyvolat emotivní reakci, ale je to také trénink, jak přijímat kritiku i jak absorbovat kolektivní názor na své dílo. A hodnocení se také často mezi jednotlivými vyučujícími výrazně liší. Jinak na to nazírá vedoucí dílny, který je s tím studentem a projektem od začátku, a jinak přizvaní členové hodnotící komise, kteří vidí věci trochu zpovzdálí a s odstupem. A to je úplně v pořádku. Díky těmto zpětným vazbám a doporučením pak studenti často dílo vylepšují, ale to už je pouze pro účely prezentace, jako klauzuru ukládáme původní odevzdanou verzi. V uplynulých letech zavedlo vedení fakulty takzvané společné klauzurní projekce pro štáby a pedagogy, které napomáhají vidět předkládané dílo z vícero názorových stran současně jak na straně pedagogů, tak štábů.
Jak je to s údržbou vybavení, když je v takovém nonstop zápřahu? Ničí se nadměrně?
Stává se to, i když určitě ne záměrně. V tom množství projektů, které tady vyrábíme, by byl zázrak, kdyby se nic nezničilo. Snažíme se ale eliminovat takové situace, kdy student někde nechá odložený kus techniky, pak se mu ztratí a on je to třeba nějaký dražší objektiv. Samozřejmě máme všechno pojištěné, ale je problém takovou věc hned nahradit. Dříve se ale točilo významněji také na analogovou techniku, která hodně vydržela, dnes se používá převážně digitální technika, jež je mnohem spotřebnější a nevydrží zdaleka tolik jako zařízení dříve.
Může veřejnost studentské práce vidět někde online?
Existuje platforma s názvem FAMU Films, je v provozu tři roky a my jí tady interně říkáme FAMU Netflix. Je to videotéka, kolekce toho, co distribuční centrum fakulty považuje za vhodné předat veřejnosti. Za mírný poplatek je dostupná i přes aplikaci na telefonech. Tohle je zajímavý způsob, jak prezentovat díla z FAMU, kterých se za rok vyrobí přibližně 450 kusů. Neříkám, že všechna jsou velká a mají se dostat na festivaly, ale lidé by je měli mít možnost vidět. Pro milovníky zážitků na filmovém plátně je zde potom tradiční přehlídka tvorby celé fakulty FAMUFEST.
Ve Studiu FAMU působíte už patnáct let. Jak se za tu dobu studující proměnili?
Já rozděluji předcovidové a postcovidové období. Ta pandemie skutečně byla jakýsi dělící element, který ve školství hodně zarezonoval. Mám pocit, že před covidem byl život tady optimističtější a lehčí, alespoň z mého pohledu. Teď u studentů a studentek cítím větší vážnost, před covidem žili s lehčí hlavou. A není to asi jen tím covidem, ale také tím, co se děje na Ukrajině, a dalšími událostmi ve světě. Myslím si, že mají ztíženější podmínky života, řeší, jak zkombinovat studium, svůj osobní život a materiální zabezpečení. A také je dnes všechno strašně rychlé. Když jsem tady před patnácti lety začínal, rozhodně se během jedné chvíle neřešilo tolik věcí zároveň. Dříve byl trochu prostor se nadechnout a věci v klidu posoudit. Hodně se také proměnilo to, že dříve se záležitosti řešily na individuální bázi student–pedagog nebo v rámci personálu. Dnes se velká část probírá v širokých fórech na sítích a nemyslím si, že je to vždy a pro všechno dobře. Sdílení všeho se všemi je sice někdy dobré, ale když jde o nějakou konfliktnější záležitost, nepřidává to na efektivitě rozhodování.
Baví vás vaše práce, i když z její povahy je asi občas náročná na psychiku a stresující?
Ano, baví mě všechno, včetně třecích ploch. Studio FAMU je emotivní prostředí a je to logické – tvorba má vyvolávat emoce. Představuje to dobrý trénink, člověk musí umět balancovat a zajistit si wellbeing i ve stresovém režimu.
O jaké třenice a stresy jde?
Stává se, že termíny se z různých důvodů nedodrží. Při výrobě filmů jsou také tvůrci silně závislí jeden na druhém, a pokud režisér třeba dlouhodobě neobsadí zvukaře, natáčení se mu nepodaří rozjet včas a začíná stres. Výrazně stresové období je samozřejmě právě před klauzurami a státnicemi. Musíme řešit kapacity, aby se studující dostali do frekvencí ve střižně a ve zvukovém studiu, a tak někdy fungujeme doslova 24/7. V těchto exponovaných obdobích například zvukaři, kteří jsou na chvostu výroby, tráví ve studiích i noci. V létě před projekcemi je to běžné. Pro mě je základ, že každý rok k těm státnicím a klauzurám doputujeme bez výrazné fyzické, psychické a materiální újmy. Rozhodně to není žádné sluníčkové prostředí, svět audiovizuální tvorby umí být tvrdý. My jsme takový předstupeň, bezpečná laboratoř, kde se emoce a chování dají vycizelovat. Posluchači by tedy měli odcházet vybavení i komunikačními schopnostmi, aby se pak v reálném světě prosadili a udrželi si dlouhodobě kvalitní profesní a osobní život.
Autorka: Zuzana Keményová (autorka je redaktorkou Hospodářských novin)
Rozhovor najdete také na magazínu Universitas
