Chorvatsko už není levná láska. Ale žije se tam možná líp než v Praze

Chorvatsko se v posledních letech proměnilo z dostupné dovolenkové klasiky na destinaci, kde se ceny občas tváří, jako by pobřeží Jadranu leželo někde mezi Monakem a Saint-Tropez. Není náhodou, že se o něm stále častěji mluví jako o prémiové turistické destinaci. Ostatně i mezinárodní cestovní průzkumy řadí Chorvatsko mezi nejžádanější místa pro rok 2026.

Češi to dobře znají. Ranní káva za tři eura, pizza za patnáct a apartmán, který stojí skoro tolik jako menší hypotéka. Na promenádě v Dubrovníku nebo ve Splitu si člověk občas připadá, že ceny vznikaly metodou „a kolik by ještě turista unesl?“.

Paradoxní ale je, že zatímco turisté na pobřeží často sahají hlouběji do kapsy, běžný život v Chorvatsku nemusí být nijak dramaticky dražší než v Česku. A v některých ohledech dokonce vychází levněji než v Praze.

Podle srovnání životních nákladů mezi Prahou a Záhřebem jsou například kavárny v chorvatské metropoli citelně levnější. Cappuccino tam vyjde přibližně o třetinu méně než v Praze. Podobně levnější bývá i rychlé občerstvení. Naopak restaurace zaměřené na turisty nebo nápoje v přímořských letoviscích umí rozpočet provětrat velmi důkladně.

Největší rozdíl je ale v atmosféře. Chorvati mají jednu zvláštní superschopnost: umějí sedět dvě hodiny u kávy a nevypadat přitom, že zanedbávají produktivitu. Zatímco v Praze člověk běží z tramvaje do kanceláře a z kanceláře na schůzku, v Záhřebu nebo Splitu máte pocit, že svět nikam neutíká. A možná právě proto působí život o něco příjemněji.

Samozřejmě ani Chorvatsko není ráj bez účtenek. Místní si také stěžují na rostoucí ceny bydlení a náklady spojené s turismem. Jenže když po práci můžete za deset minut sedět u moře a dát si k tomu espresso za cenu, za kterou v Praze sotva zaparkujete, některé věci se snášejí lépe.

Takže ano, dovolená v Chorvatsku už dávno není levný výlet jako v roce 2008. Na druhou stranu život tam nemusí být tak drahý, jak si řada Čechů představuje. A možná právě to je největší chorvatský paradox: turista tam utratí majlant, ale místní si mezitím v klidu dopíjí druhou kávu a pořád se usmívá.