Článek
Evropský systém ETS2 má od roku 2028 zpoplatnit emise vznikající při spalování benzinu, nafty, plynu či uhlí. Zdražení má motivovat ke snižování emisí, ale i přinést desítky miliard na modernizaci bydlení, energetiky a dopravy. Podle studie PAQ Research a Centra veřejných financí by si průměrná domácnost připlatila kolem 447–477 korun měsíčně, přičemž téměř polovina domácností by pocítila nárůst maximálně 250 Kč – jde hlavně o ty, které už nyní využívají elektřinu či dálkové teplo, zahrnuté v původním ETS1. Největší náklady čekají domácnosti topící uhlím (zhruba +1000 Kč měsíčně) a plynem (asi +570 Kč). Zdražení paliv vyplývá z ceny povolenky 55 €: benzin by zdražil o 10,7 %, nafta o 12,3 %, plyn o 14,5 % a uhlí o 30 %. Tyto dopady nejsou rovnoměrné – pro nejchudší desetinu domácností představují nové výdaje asi 1,6 % jejich příjmů, pro nejbohatší jen kolem půl procenta. Více jsou zatíženy venkovské oblasti a kraje, kde se častěji topí uhlím nebo plynem.
Regresivní dopady systému mohou zhoršit energetickou chudobu, přesto se jim dá efektivně předejít. Studie doporučuje zaměřit se na jednoduché, přehledné kompenzace a doplnit je investiční podporou, která domácnostem umožní dlouhodobě snížit spotřebu energie. Autoři modelují tři hlavní nástroje. Prvním je plošné zvýšení slevy na poplatníka, tedy daňové úlevy pro pracující. Tato varianta je administrativně nejsnazší a uleví všem ekonomicky aktivním, přičemž nízkopříjmovým domácnostem pomáhá relativně více. Druhým nástrojem je cílená dávka přes energetický paušál, tedy navýšení podpory pro nízkopříjmové domácnosti. Studie doporučuje zejména variantu, která zvýší paušál pro všechny typy paliv – ta je spravedlivější, nenarušuje motivaci přecházet na nízkoemisní zdroje a míří skutečně k ohroženým. Třetím pilířem je valorizace důchodů, která automaticky chrání seniory. V kombinaci tyto nástroje sníží podíl domácností s vysokými dopady z 17 % na 10 % a stojí přibližně 13 miliard ročně – tedy jen polovinu očekávaných výnosů z ETS2.
Zároveň studie varuje před zdánlivě lákavými, ale škodlivými opatřeními, jako je snižování spotřebních daní. To by nejvíce pomohlo těm, kdo mají nejvyšší spotřebu – tedy bohatším domácnostem – a zároveň by oslabovalo motivaci šetřit energiemi. Naproti tomu přímé kompenzace a investice fungují i při jiných cenových šocích, například při energetických krizích po invazi na Ukrajinu či nyní kvůli konfliktu v Íránu.
Celkově tak ETS2 nemusí znamenat sociální problém – pokud stát nastaví spravedlivý kompenzační systém a zároveň využije výnosy na zateplování, výměnu kotlů či lepší dopravu. Domácnostem to uleví hned a zároveň je to posune k nižším účtům i nižším emisím v budoucnu.
Zdroj:
