Hnutí FIRE slibuje svobodu. Není ale spíš jen pro dobře vydělávající?

Hnutí FIRE (Financial Independence, Retire Early – finanční nezávislost a předčasný důchod) si v posledních letech získalo značnou popularitu. Jeho zastánci tvrdí, že díky vysoké míře úspor, disciplinovanému investování a omezení spotřeby lze dosáhnout finanční nezávislosti už ve čtyřiceti nebo padesáti letech. Základní myšlenka je jednoduchá: utrácet méně, vydělávat více a rozdíl dlouhodobě investovat.

Na první pohled jde o rozumnou filozofii. Vede lidi k tomu, aby se zajímali o své finance, vytvářeli si rezervy a přemýšleli o budoucnosti. V době vysokého zadlužení domácností a nízké finanční gramotnosti lze těžko namítat, že spoření a investování jsou špatné věci. Přesto je vhodné se ptát, komu je FIRE skutečně dostupné.

Mnoho příznivců FIRE spoří a investuje 50 až 70 procent svých příjmů. Taková míra úspor se objevuje v řadě textů a komunit zaměřených na FIRE. Jenže zde se objevuje zásadní problém. Člověk s příjmem 120 tisíc korun měsíčně může po zaplacení bydlení a běžných výdajů investovat desítky tisíc korun. Pracovník v sociálních službách, pečovatelka, prodavačka nebo zaměstnanec v kultuře často sotva pokryjí základní životní náklady. Pro ně není otázkou, zda investovat polovinu platu, ale zda jim po zaplacení nájmu a energií vůbec něco zůstane.

FIRE bývá prezentováno jako důsledek disciplíny a správných finančních rozhodnutí. Ve skutečnosti však hraje obrovskou roli výše příjmu, rodinné zázemí, dědictví, dostupnost bydlení nebo možnost získat dobře placenou práci. Kritici proto upozorňují, že FIRE není univerzální návod pro každého, ale spíše strategie výrazně dostupnější lidem z vyšších příjmových skupin.

S tím souvisí další problém, o kterém se mluví méně. Někteří příznivci FIRE mohou začít vnímat svůj finanční úspěch jako důkaz osobní nadřazenosti. Pokud člověk několik let investuje velkou část příjmů a jeho majetek rychle roste, může snadno podlehnout dojmu, že lidé s nižšími příjmy jsou na své situaci sami vinni. V takovém pohledu se zdravotní sestra, sociální pracovník nebo pracovník v přímé péči mohou jevit jako někdo, kdo „špatně hospodaří“, místo aby byli vnímáni jako lidé vykonávající společensky nezbytnou, ale hůře placenou práci.

Takový pohled je problematický. Nízké mzdy v některých profesích nejsou důsledkem osobní neschopnosti jednotlivců. Jde o širší ekonomický a politický problém. Společnost potřebuje učitele, pečovatele, pracovníky sociálních služeb nebo zaměstnance neziskového sektoru stejně jako programátory či investiční analytiky. Pokud by se všichni řídili pouze maximalizací příjmu, řada důležitých profesí by zůstala neobsazena.

Na internetových diskusích lze najít příklady kritiky FIRE právě z tohoto důvodu. Odpůrci hnutí upozorňují, že část komunity bývá příliš dogmatická a někdy podceňuje reálné překážky, kterým čelí lidé s nižšími příjmy.

Další otázkou je samotný cíl předčasného odchodu do důchodu. Někteří lidé, kteří FIRE skutečně dosáhli, později popisovali, že po odchodu z práce narazili na pocit prázdnoty nebo ztrátu životního smyslu. Finanční nezávislost sama o sobě totiž neodpovídá na otázku, co chce člověk se svým životem dělat.

Práce není jen zdrojem příjmu. Může být také zdrojem sociálních kontaktů, identity, seberealizace a pocitu užitečnosti. Proto někteří lidé po dosažení FIRE nezůstávají nečinní, ale zakládají vlastní projekty, podnikají nebo se věnují dobrovolnictví.

To ovšem neznamená, že je FIRE špatná myšlenka. Důraz na finanční rezervu, investování a omezení zbytečné spotřeby může být přínosný téměř pro každého. Problematické je spíše nekritické přesvědčení, že stejného cíle může dosáhnout kdokoliv pouze dostatečnou disciplínou.

Ve skutečnosti je FIRE mnohem dostupnější lidem s nadprůměrnými příjmy než zaměstnancům v profesích, které jsou sice společensky důležité, ale finančně podhodnocené. A pokud se z finančního úspěchu stane měřítko lidské hodnoty, může filozofie finanční nezávislosti snadno sklouznout k pohrdání těmi, kteří takové možnosti nikdy neměli. Možná proto stojí za to vnímat FIRE nikoli jako univerzální recept na šťastný život, ale jako jednu z mnoha cest, která funguje především za určitých ekonomických podmínek. A ty rozhodně nejsou stejné pro všechny.