Článek
Psi provázejí lidstvo už více než 20 000 let. Zatímco dříve nám pomáhali hlavně při lovu, dnes jsou klíčovými partnery pro naše duševní zdraví. Nejnovější výzkum z japonské univerzity Azabu, publikovaný nedávno v časopise iScience, však odhaluje nečekanou spojitost: za naši dobrou náladu nemůže jen mazlení, ale i mikrobiální symbióza.
Neviditelné spojení: Osa střevo-mozek
Náš mozek nefunguje izolovaně. Mikroorganismy v našem těle, souhrnně nazývané mikrobiom, produkují chemické sloučeniny a neurotransmitery, které přímo ovlivňují naše pocity. Dr. Takefumi Kikusui s týmem zjistil, že vlastnictví psa v kritickém období dospívání dokáže tento vnitřní ekosystém přenastavit. Podle studie, na kterou upozornil i server Popular Science, pomáhají „psí“ bakterie udržovat mozek a trávicí systém v harmonii. To je zásadní právě v adolescenci, kdy se mozek vyvíjí a sociální interakce mají trvalý dopad na psychiku.
Co vědci zjistili u teenagerů?
Výzkum na více než třech stovkách účastnících ukázal, že dospívající s psem v rodině vykazují výrazně lepší výsledky v oblasti sociálního fungování. Konkrétně se u nich objevuje:
- Méně sociálních problémů (nižší skóre úzkosti a menší sklon k izolaci).
- Unikátní bakteriální složení. Ačkoliv byla celková diverzita bakterií u obou skupin podobná, majitelé psů hostili specifické populace (zejména rody Streptococcus), které přímo korelovaly s jejich psychickou pohodou.
Myši, které se naučily soucitu
Aby vědci ověřili, zda mikrobiota skutečně nese signály ovlivňující chování, provedli experiment na myším modelu. Mikrobiální vzorky od „psích“ teenagerů podali laboratorním myším a výsledky byly více než zajímavé:
- Vyšší míra interakce: Myši s těmito mikroby byly mnohem otevřenější kontaktu s neznámými jedinci.
- Schopnost empatie: V testu se stresovaným partnerem projevovaly tyto myši výrazně větší snahu o blízkost a útěchu než kontrolní skupina. To naznačuje existenci biologického mechanismu, kde mikroby ovlivňují sociální pudy.
Střízlivý pohled: Co zatím nevíme?
I přes převratné výsledky vědci upozorňují na určitá omezení, která je třeba brát v úvahu:
- Korelace není kauzalita: Ačkoliv je spojení mezi psem, mikrobiomem a zdravím jasné, nelze se stoprocentní jistotou říci, že za vše mohou jen bakterie. Vliv může mít i samotný životní styl pejskařů.
- Ústní vs. střevní mikrobiom: Studie zkoumala primárně ústní mikrobiom (přenášený např. olíznutím). Ten sice ovlivňuje zdraví, ale hlavní centrum osy „mikrobiom–mozek“ se tradičně hledá spíše ve střevech.
- Městský vzorek: Výzkum probíhal v Tokiu, výsledky se tedy mohou lišit u dospívajících z venkova či jiných kultur.
Závěr: Nový pohled na „nejlepšího přítele člověka“
Výsledky japonských vědců naznačují, že naše pouto se psy není jen záležitostí emocí a výchovy, ale má hluboký biologický základ zakořeněný v desítkách tisíc let společné evoluce. Ukazuje se, že psi nefungují pouze jako pasivní společníci, ale možná také jako aktivní „dárci“ mikroorganismů, kteří prostřednictvím osy mikrobiom–mozek pomáhají dospívajícím lépe zvládat nástrahy moderního světa. Ačkoliv mechanismy přenosu a následného vlivu na lidskou psychiku vyžadují další zkoumání tato data otevírají fascinující cestu pro budoucí medicínu. Možná se ukáže, že v boji s úzkostmi a sociální izolací dospívajících nebude v budoucnu klíčová jen psychoterapie, ale i docela obyčejná přítomnost psa.
