Článek
Moje děti do školky nastoupily až na povinný předškolní rok, tedy v pěti letech. Rozhodně tedy podle autora článku nejsem prototypem chytré matky 21. století. Ale co, s tím dokážu žít.
S čím ale už moc ne, jsou s velkým pardónem blbosti, které jsem se dočetla ve výše uvedeném článku.
Na stránkách školky autora článku jsem se dočetla:
„Právě sociální zkušenosti, které dítě získá ve školce, určují v budoucnu jeho vztah a roli ve skupině.“
„Vstup do školky je prvním vstupem do společnosti.“
Autor v článku uvádí, že jeho důvody, proč dát starší dítě do školky, rozhodně dávají hlavu a patu. No možná ano, ale pouze v tom případě pokud se při rozhodování řídíte rámcově vzdělávacím programem a nebo tím, co má školka napsané na webových stránkách. Ale názor je názor a na ten má právo každý. Tak tady je ten můj.
Rodiče, sourozenci, babičky, dědečkové a další milující pečovatelé, jsou pro dítě přínosnější než školka.
Sociální dovednosti se učí dítě především od rodičů. Úspěch dítěte v navazování vztahů, je to co se stane jeho sociální dovedností. Aby byl zajištěn úspěch v raném věku, dítě potřebuje být vnořené do milujících, mírumilovných vztahů jeden na jednoho se společensky kompetentními lidmi, většinou rodiči a dalšími milujícími pečovateli.
Mnoho rodičů stále věří tomu, že dokud si malé dítě nehraje se svými vrstevníky, tak se nesocializuje a proto se neučí žádné sociální dovednosti.
Jenže to jsou vztahy mezi rodičem a dítětem, ty jsou základem, na kterém bude dítě stavět své sociální dovednosti. Naučí se o kladech péče, lásky, soucitu, odpuštění, štědrosti, sdílení. Bude jednat se svými přáteli stejným způsobem, jak bylo zacházeno s ním a také vypozorovaným způsobem, jak se chovají jeho rodiče a další lidé k sobě navzájem.
Nic z toho dětem není schopná předat parta 15 tříletých prcků ve školce.
Dítě opakuje své společenské zkušenosti, které denně získává. Když tráví čas s těmi, kteří sociální dovednosti nemají, získá jen chabé zkušenosti. Seskupování děti podle věku nebo s malým věkovým rozdílem je jako byste dali dohromady slepé se slepými. Výsledkem jsou často některá z nežádoucích chování a vytváří to neúspěšné společenské zvyky. Toto chování není pro děti přirozené, ale je vyvolané spíše umělé vytvořeným systémem.
Ve svém zoufalství, malé děti nemají jinou možnost než se tahat, křičet a bouchat. Chování se dítě naučí jakmile je samo zažije. Mlátička se naučí mlátit, zneužívané dítě se naučí být obětí (a mlátit) a učitelův mazánek se naučí utišit se. Když dítě pocítí, že selhává a že je závislé, naučí se navíc spolehat na autoritu namísto toho, aby věřilo samo sobě. Takové zkušenosti ve vrstevnických skupinách se stanou součástí jeho sociálních dovedností. Toto není autentické sociální chování, ale spíše nezdravé strategie pro přežití.
Naše děti byly celé čtyři roky součástí blízké a širší rodiny, sousedů, kamarádů, starších dětí kteří UMÍ obratně komunikovat. Pak nastoupily do školky a chudáci se nestačily divit, proč se s nimi dítě přetahuje o hračku, kterou si právě vzaly, proč je někdo předbíhá ve frontě a vyplazuje na ně jazyk nebo je přetáhne knížkou po hlavě.
Není přirozené seskupovat lidi podle věku. Dospělí se seskupují podle zájmů, aktivit nebo práce. Když mají děti svobodu, taky se neshlukují na základě věk, ale toho co je baví. I když jsou starší děti schopny si společně hrát, vynucené vrstevnické skupiny ve školce a škole stále vytváří soutěživost, šikanátory a šikanované, úzkost, krutost a závislost.
Školkou a školou povinné děti si rozhodně vytváří nejzdravější společenské vztahy až na konci dne, když jsou ve společnosti jednoho nebo dvou blízkých přátel. Jsou to právě tato přátelství, která přispívají k sociálnímu vývoji, ne ta kdy jsou zavřeny ve třídě s dalšími 25 vrstevníky.
Sociální dovednosti se vyvíjejí přirozeně. Nemusíme děti učit sociální dovednosti o nic víc než kdybychom potřebovali učit dítě chodit.
A na to abych načerpala fyzické i psychické síly opravdu nemusím dát dítě do školky.
Mě vždycky stačilo vzít je na hřiště, sednout si na sluníčko a 20 minut si číst.
Ale chápu, každý to má jinak.
Zdroje:
Kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi.
Naomi Aldort
