Článek
Kapitola 1
Zdena
Měla jsem velkou prdel už ve školce.
Je to se mnou celý život. A přitom ve tváři jsem hezká. Vždycky jsem byla, muži se na mně vždycky usmívali. Než se podívali dolů. Mám prdel jak tank.
Vzala jsem si Jardu. Myslím, že to slovo „vzala“ je přesné. Jardu totiž nikdo nechtěl. Protože je hnusný a navíc hloupý. Jakože hodně. Ne takovým tím okatým způsobem, že by mumlal nebo slintal, nebo tak něco, to ne, když si s ním někdo povídá, dokáže tu svou demenci úspěšně skrývat. V rozhovorech vypadá chytře. To mu jde. Slova. Ale jakmile začne konat, jde všechno do prdele. Takového trotla abyste pohledali. Cokoliv dělá, tak to dojebe. A je jedno, jestli chce zašroubovat žárovku, nebo rozjet podnikání.
Jarda není moc hezký, je hloupý, jak už jsem řekla a taky nechce pracovat. On totiž „podniká“. Vždycky říká „jdu do práce“. Já na to vážně přikývnu, on odejde a já se potom rozesměju. Ale asi je dobře, že nikde nepracuje. Takového zaměstnance byste nechtěli.
Jarda je hrozně hubený. Úplně vychrtlý. Vážím určitě jednou tolik než on. Když stojíme vedle sebe, je to hrozně srandovní.
Peníze vydělávám já. Jsem kurva. Nebo šlapka. Společnice. To je jedno. Prostě jsou chlapi, kterým se líbí moje velká prdel. Když jde Jarda „do práce“ a já zůstanu v bytě sama, přijde některý z mých štamgastů a má se mnou sex. Nebo dupačku. Mrdání. To je jedno. Prostě nejstarší řemeslo, jak říkají eufemici. Brzy jeden z nich přijde (ne eufemik, klient). Jmenuje se Kamil. Kamil Hrouda. Že se jmenuje takhle blbě, není jeho chyba.
Už zvoní. Jdu mu otevřít.
Kamil beze slova vejde do bytu. Sundá si boty a úhledně je srovná pod zrcadlo. Deštník pověsí na věšák a aktovku položí na radiátor.
„Jdeme mrdat.“ Řekne a zmizí v kuchyni.
Má to rád v kuchyni. Jeho žena pracuje ve školní jídelně. Drhne kastroly. Možná proto to má rád v kuchyni. Vždycky se rukama opřu o kuchyňskou linku, Kamil mi vyhrne sukni a pustí se do toho. Udělá se asi za dvanáct vteřin.
Potom sedí u stolu vedle okna a dívá se na hory. Z našeho paneláku jsou totiž vidět hory, pokud máte byt dostatečně vysoko. S Jardou bydlíme v devátém patře, takže hory vidíme.
„Moje žena je děvka.“ řekne Kamil a potáhne z cigarety. Nadzdvihnu obočí a podívám se na něj. „Ne děvka jako ty,“ pokračuje, „ona je prostě jenom vychcaná svině.“
„Ne každá děvka musí být automaticky vychcaná svině.“ Namítám, protože se mě jeho invektiva trochu dotkne.
Odklepne cígo do popelníčku. „Sorry. Prostě je to svině.“ Začne nervózně třepat nohou a dokuřuje cigaretu až na filtr. Pak se podívá na hory. Vypadá to, že chce něco říct. Přemýšlí, jestli to má udělat. Mezitím si ho prohlížím. Je docela štíhlý, ale zato má velký pivní pupek. Opravdu masivní. Vypadá, jako by měl za dva měsíce rodit. Je to ten typ chlapa, který zezadu vypadá normálně, ale když se otočí, spatříte vypoulený bachor. Jako by spolkl medicinbal. Mají to tak ti, co opravdu hodně chlastají. Hlavně pivo. Jak ho chlempají po hektolitrech. Pak jsou takhle škaredě tlustí. Ne jako já. Já jsem tlustá krásně. A navíc nemá vlasy. Hlavu má jak koleno. Jenom dokola nad ušima má pruh uhlově černých vlasů. Podívá se na mě a jen řekne: „Pojď mrdat.“ A zvedne se od stolu.
Tentokrát vydrží déle. Asi sedmnáct vteřin. Pak se začne sbírat k odchodu.
„Necheš se umýt?“ Zeptám se ho.
Položí pod zrcadlo dvě tisícovky a beze slova odejde. Jsem drahá kurva. Mladé holky dělají klidně za litr. Ale to bych se na to mohla vykašlat. Mám svoji hrdost.
Já se teda umýt jdu. Nasoukám se do naší malé vany a nechám po svém tlustém těle stékat proudy vody.
Pak stojím před zrcadlem a prohlížím si svoje špeky. Jsou krásné.
