Jaká je úroveň zdravotnictví v ČR?

Jaké je vlastně úroveň zdravotnictví v České republice? Poměrně jednoduchá otázka, na kterou však není zcela jednoduchá odpověď. Velmi záleží na úhlu pohledu a především na porovnávaných ukazatelích. V tomto ohledu nám pomáhá fakt, že jsme členem OECD (Organisation for European Economic Co-operation), která sdružuje ekonomicky vyspělé země, které přijaly tržní a demokratické principy. Máme tedy data jednotlivých států (členy OECD je 38 zemí) a můžeme porovnávat jednotlivé údaje a statistiky.

Proč se touto otázkou vůbec zabývat? Zdravotnictví je velmi důležitou oblastí. Již v článku 31 Listiny základních práv a svobod je uvedeno: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“. Každý člověk by si měl uvědomovat, že zdraví je to nejdůležitější pro spokojený život a je tedy důležité, jakou úroveň má v zemi, jejíž je občanem nebo ve které žije. Nejen pro prosté občany je tento přehled o jednotlivých zemích důležitý, ale také například pro investory v oblasti zdravotnictví a zdravotní péče, poskytovatele, výrobce zdravotnické techniky, farmaceutické společnosti a mnohé další.

Jak již bylo uvedeno v úvodu, OECD, jejíž je Česká republika členem, pravidelně statisticky zkoumá základní ekonomické parametry a důležitá odvětví, mezi něž zdravotnictví samozřejmě patří. Pravidelně zveřejňuje srovnání zemí OECD v různých oblastech včetně úrovně zdravotnictví ve své obsáhlé publikaci nazvané Health at a Glance (OECD Indicators). Aktuální data jsou z roku 2021. Dalším zdrojem dat je evropský statistický úřad – Eurostat, kterému data poskytují jednotlivé národní statistické úřady a nejen ty.

OECD stanovila v části „Zdraví obyvatelstva a výkonnost systému zdravotní péče“ základní ukazatele, které určují úroveň zdravotnictví jednotlivých členů. Tyto mají pět základních oblastí, které jsou statisticky zkoumány viz tabulka č. 1. a jsou zpracovány přehledy aktuálního stavu vůči průměru OECD včetně největších posunů v žebříčku zemí v pozitivním i negativním slova smyslu.

Česká republika je v oblasti „Zdravotního stavu“ ve třech ukazatelích na průměru ostatních zemí OECD, v jednom je ale podprůměrná, a to je ukazatel úmrtnosti, které lze předejít a léčit viz tabulka č. 2. Nutno říct, že v právě posledních zkoumaných letech 2020-2021, měla negativní vliv na první dva ukazatele (délka dožití a úmrtnost, které lze předejít) epidemie Covid-19. Na druhou stranu, epidemie se jak víme nevyhnula ostatním srovnávaným zemím. Jde tak tedy spíše o případně zavádějící srovnání s výsledkem předešlých roků za Českou republiku s těmito inkriminovanými roky 2020-2021 než o srovnání s jinými zeměmi.

Pokud se zaměříme na srovnání ukazatele doby dožití obyvatelstva v ČR a sousedních čtyř států, je naše země uprostřed za druhým Německem (80,8 roků) a prvním Rakouskem (83,3 roků) s délkou dožití 77,2 roků. Nejhůře je na tom z těchto pěti států Slovensko.

Další zkoumanou oblastí jsou „Rizikové faktory pro zdraví“ (Risk Factors for Health) viz Tabulka č.3. Zde mají vliv čtyři rizikové faktory (ukazatele), a to prevalence kouření, užívání alkoholu a obezity a znečištění ovzduší (polétavý prach PM2,5 viz obrázek 1).

V prevalenci kouření a obezitě jsme v průměru zemí OECD, což samozřejmě neznamená, že by si tyto oblasti nezasloužily naši pozornost a důraz na zlepšení. Ve dvou dalších ukazatelích jsme ale pod OECD průměrem, a to jsou užívání alkoholu, kde jsme s 11,6 litry alkoholu na osobu nejhorší ze sousedních zemí a v množství polétavého prachu (pod 2,5 μm), což můžeme těžko jako samostatní občané ovlivnit.

Jak je to s další zkoumanou oblastí, kterou je dostupnost zdravotní péče (Access to Care) viz tabulka č. 4? Zde asi nepřekvapí, že s ohledem na geografii naší země je pokrytí kritické zdravotní péče 100 % (což je ovšem velmi podobné v ostatních evropských zemích) a i spokojenost občanů s dostupností kvalitní zdravotní péče je v průměru zemí OECD. Kde jsme ale nad průměr jsou další dva ukazatele. V rámci finanční ochrany zdravotní péče, což znamená, kolik procent nákladů na zdravotní péči je hrazenou (předplaceno) v rámci státních výdajů a veřejného zdravotního pojištění, které si každý zaměstnanec (či OSVČ) je povinen hradit dle výše jeho příjmů. Tedy příměji řečeno, jak finančně stabilní je zdravotní systém v dané zemi. Zde jsme s Německem nad průměrem OECD, zbylé tři sousední země jsou v jejím průměru. V posledním z ukazatelů této oblasti je servis zdravotní péče, tedy kolika procentům populace nemohla být poskytnuta zdravotní péče s ohledem na její náklady, vzdálenost nebo čekací dobu (0,3% oproti průměru OECD 2,3%). Slovensko a Polsko jsou zde mírně za průměrem OECD, Německo s Rakouskem jsou na tom velmi podobně jako Česká republika.

Další oblastí, na kterou se OECD ve svém porovnání zaměřuje, je kvalita zdravotní péče. Zahrnuje nadužívání antibiotik (to je avšak velmi vysoké i v ostatních srovnávaných zemích OECD) a jak je zdravotní péče bezpečná, adekvátní danému onemocnění a klinicky efektivní. Co do účinné preventivní péče se zde poměřuje počet mamografických vyšetření u ženské populace v přepočtu na celkovou ženskou populaci a jako úspěšná sekundární péče se zde poměřuje 30 denní úmrtnost po infarktu myokardu a cévní mozkové příhodě (viz tabulka č. 5). V této oblasti z porovnání se sousedními státy vycházíme poměrně dobře (na průměru OECD), kdy nejlépe je na tom Rakousko s nižší úrovní používání antibiotik (podobně je na tom Německo, které ale zaostává v míře neodůvodněné hospitalizace). Polsko a Slovensko je na tom pak hůře hned v několika částech tohoto srovnání.

Poslední oblastí je kapacita a prostředky zdravotní péče (viz tabulka č. 6). Zde můžeme nalézt přímou úměru ve finančních prostředcích, které jsou vynakládány na zdravotní péči (počet nemocnic, personálu apod.) s lepšími výsledky, avšak neplatí, že jen výše vynaložených prostředků nám zajistí lepší a efektivní zdravotní péči. V této oblasti se zkoumají finanční prostředky vynaložené na zdravotnictví na osobu (v přepočtu na paritu kupní síly) a jako poměr vůči HDP. Také se porovnávají počty zdravotního personálu (sestry, lékaři) a počet nemocničních lůžek, vše na 1000 obyvatel země.

Zde ve srovnání sousedních zemí jsme někde uprostřed, Německo a Rakousko jsou na tom v několika ohledech lépe, ale ČR je v závěsu před Polskem a Slovenskem, a to především ve finančních prostředcích vynaložených na zdravotnictví.

Konečné výsledky srovnání ČR a jejích sousedních států v pěti zkoumaných oblastech můžete nalézt v grafu č. 1. Pro zjednodušení srovnání jsem jednotlivé části jednotlivých oblastí, kde jsme nad průměrem OECD, ohodnotil dvěma body, průměr jedním bodem a podprůměr nula body.

Žebříček vítězů tohoto srovnání poměrně nepřekvapivě vede Rakousko, které je s 30 body ve srovnání úrovně zdravotnictví mezi ČR a jejích sousedících států nejvýše následováno Německem, Českou republikou, Slovenskem a Polskem. Pokud budeme brát v úvahu historické vlivy, především změnu z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní po roce 1989 a stálé „dobíhání“ západních ekonomik v mnoha dalších oblastech, nevedeme si mezi postkomunistickými státy zase tak špatně.