Článek
Mám ráda ten pocit, když se ohlédnu za uplynulým týdnem a řeknu si: „Jo, postarala jsem se o sebe.“ Ne vždy se všechno povede. Dny jsou někdy hektické, děti zlobí, v práci to hoří a večer padám únavou. Ale naučila jsem se jednu věc – že některé věci zkrátka musím udělat. Ne pro druhé. Pro sebe. Jednou týdně si na ně udělám čas, a upřímně, ten rozdíl poznám na těle i na duši.
Co se mi osvědčilo dělat aspoň jednou týdně
Delší pohyb, co mě fakt baví
Nemluvím o tělocviku ze základky, ale o chůzi, plavání nebo projížďce na kole, kdy mi pípne hodinka a já zjistím, že jsem zapomněla na čas. Nejde o výkon. Jde o to rozhýbat tělo, protáhnout se a cítit, že žiju. Obvykle si na to najdu čas o víkendu, třeba když s dětmi vyrážíme na výlet.
Zastavit se a trochu si to v hlavě srovnat
Jednou týdně si sednu s hrnkem čaje a prostě si sepíšu pár myšlenek. Co mi udělalo radost? Co mě štvalo? Co chci jinak? Je to taková moje mini terapie – nic složitého, ale pomáhá mi to neztratit směr. Někdy se z toho vyklube plán na příští týden, jindy jen uklidnění hlavy.
Vypnout a být chvíli venku
Když jsem dlouho zavřená doma nebo v kanceláři, začnu být protivná. Tak jednou týdně prostě jdu ven – jen tak. Do parku, do lesa, kamkoli. Bez mobilu, bez cíle. Jen se nadechnout. I půl hodiny na čerstvém vzduchu dělá divy. Vážně.
Zapsat si tři věci, za které jsem vděčná
Možná to zní jako klišé, ale vděčnost mi pomáhá víc než kdejaký seberozvojový kurz. Každý týden si zapíšu tři věci, které mě potěšily. Někdy je to úplná drobnost – třeba že mě ráno nechali vyspat. Ale právě tyhle maličkosti tvoří náš život.
S někým si popovídat – doopravdy
Jednou týdně si napíšu nebo zavolám s někým, kdo je mi blízký. Bez rychlých zpráv typu „co děti?“, ale fakt upřímný rozhovor. Pomáhá mi to nezavírat se do své bubliny a udržovat vztahy, které za to stojí.
Dopřát si chvíli jen pro sebe
Tohle mi trvalo naučit se. Ale dnes vím, že „chvíle pro sebe“ není sobecká. Je nezbytná. Ať už je to vana s pěnou, knížka, nebo prostě půl hodiny ticha po uspání dětí. Můj týden je klidnější, když aspoň jednu takovou chvíli mám.
Uvařit si něco dobrého a zdravého
Jednou týdně si udělám jídlo, které mě těší. Ne dietní, ale takové, ze kterého mám radost a vím, že dělám dobře svému tělu. Někdy je to salát s pečenou dýní, jindy polévka plná zeleniny. Baví mě ten proces i výsledek.
Není toho moc. Ale když si to takhle shrnu, vlastně je to docela výživný balíček péče o sebe samu. Nechci být dokonalá, jen se chci cítit dobře ve svém těle a hlavě. A tyhle malé týdenní rituály mi v tom pomáhají. Třeba si mezi nimi najdeš i ty ten svůj.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
