Článek
Když vám je dvacet a právě se zotavujete z chemoterapie, většina lidí přemýšlí, jak znovu najít pevnou půdu pod nohama. Annabelle Stafford-Johnson z Irska to ale vzala po svém. Z balíčku životních zkušeností si vybrala odvážnou kartu: rozhodla se procestovat svět. A to ještě nebylo všechno. Dnes žije v Kambodži na ostrově Koh Rong, kde provozuje vlastní hostel, který se stal útočištěm pro mladé dobrodruhy z celého světa. Její příběh ukazuje, jak z nepříznivého osudu vytěžit něco výjimečného.
Z nemoci do světa
Annabelle si v devatenácti vyslechla diagnózu Hodgkinova lymfomu. Léčba byla intenzivní, plná chemoterapie a ztrát. Jenže už krátce po jejím dokončení si sbalila batoh a vyrazila – nejdřív do Řecka, pak do Španělska. Pracovala, cestovala, a hlavně si znovu užívala život. Cítila, že svět na ni čeká.
Osudové rozhodnutí
V lednu 2024 dorazila na kambodžský ostrov Koh Rong. Měla v plánu se jen chvíli zdržet. Jenže se to zlomilo – spolu s kamarády se rozhodla pronajmout dům a proměnit ho v hostel. Měli přesně 2 000 dolarů, což náhodou byla i celá Annabellina hotovost. Riskla to. V dubnu téhož roku otevřeli první verzi hostelu s názvem The Wavy Sailor.
Džungle, opice a party život
Hostel se rychle rozrostl – z pár pokojů a improvizovaných večírků se stal místem, kam míří mladí cestovatelé z celého světa. Koh Rong je místo, kde se mísí tropická příroda s pulzujícím nočním životem. Opice vám ukradnou snídani, večer se tančí na pláži a ráno vás probudí výhled na nekonečný oceán. Annabelle říká, že právě tenhle chaos a autenticita jsou to, co lidi přitahuje.
Návrat domů a tvrdá práce
Ne všechno šlo ale hladce. Po pár měsících se musela vrátit do Irska a pracovala víc než 70 hodin týdně, aby hostel mohla znovu finančně podpořit. Vrátila se však silnější a s novým plánem. Hostel se rozrostl, získal komunitu a stal se útočištěm nejen pro turisty, ale i pro ni samotnou.
Život bez plánů
Dnes říká, že nic z toho nebylo v plánu. Neměla podnikatelský záměr, nesepsala si strategii, ani neudělala rozpočet. Spoléhala na intuici. A právě v tom je síla jejího příběhu. „Život není tak složitý, jak si často myslíme,“ říká. A dodává, že když něco cítíme správně, máme do toho jít.
Annabellein příběh není jen o hostelu na exotickém ostrově. Je to příběh o druhé šanci, odhodlání a schopnosti udělat z bolesti něco smysluplného. Ukazuje, že když se nebojíme změny, dokážeme věci, které jsme si nikdy nepředstavovali. A někdy nám k tomu stačí jen jedna jediná věc – věřit, že to zvládneme.
Zdroje: