Článek
Psí školka je krásná a užitečná věc. Odložíte dítě do školky, o pár ulic dál psa a jdete do práce. Pohodlné, praktické a užitečné. Obě vaše „děti“ si pohrají, unaví se a je o ně dobře postaráno, zatímco vy si v klidu děláte své věci.
Takových školek, které mám na mysli, existuje nejvíc v Severní Americe, a přestože i v Evropě se otevírají nové, pořád je jich málo, a ještě k tomu často zavírají. Přitom je to snad ta nejpraktičtější věc v životě zaměstnaného pejskaře a radostná a užitečná záležitost pro pejsky. Ráno cestou do práce psa odložíte nebo si pro něj dokonce někdo přijede k vám domů a odpoledne si ho zase vyzvednete.
Nevím, kolik takových městských zařízeních je v Čechách, ale pojďme se pro představu podívat do „kuchyně“ takové typické městské školky. Ať už je kdekoli.
Pro nezasvěcené je to představa velmi romantická. Celý den se mazlíte a hrajete si s pejsky a váš život je plný čtyřnohé lásky. Nemusíte se dohadovat s protivnými lidmi a užíváte si pohody obklopeni spokojenými chlupáči. A ono to tak skutečně je. Ale pravda je to bohužel pouze částečná.
A vůbec nejde o to, že by se psi neustále škorpili a prali, jak si mnozí myslí. Takové situace jsou při dobře nastavených pravidlech velmi výjimečné a zkušenými zaměstnanci snadno zvládnutelné.
Pokud to jde, doporučuje se začít od štěněte. Takové psí školní zařízení je ta nejlepší socializace, kterou můžete svému chlupáči dopřát. Pes se totiž odmala naučí orientovat v psím světě, komunikovat, hrát si, a v neposlední řadě mu ti starší jejich vlastním jazykem vysvětlí, jak se vyhnout konfliktům a ukážou mu hranice.
Žádná kvalitní školka nepřijme každého psa a už vůbec ne bez vstupního „pohovoru“ a adaptace. Pokud to udělá, zcela určitě se nejedná o koncept psího kolektivu s volným pohybem nebo zařízení nevyhnutelně brzy zavře. Ne každý pes je totiž do kolektivu vhodný.
Samozřejmě, že to znamená naštvat některé odmítnuté majitele pejsků, ale v zájmu klidu a bezpečí ostatních klientů, a častokrát i v zájmu samotného pejska, nelze jinak. V tomto případě téměř neomylně platí, že výjimka z pravidla se vrátí jako bumerang.
V dobré psí školce je herna centrem dění a denní režim funguje podobně jako v té dětské. Prostor rozdělený na několik dalších místností má také svůj význam. Některá zařízení upřednostňují rozdělení malých pejsků od těch velkých, já to ale za nutné nepovažuji. Ba naopak. Velcí psi jsou k malým tolerantní a ti malí velmi často obry zbožňují. Pro takového jorkšíra nebo čivavu je německý ovčák nebo maďarský ohař, neřku-li bernský salašnický pes, skutečně obrem. A i mezi nimi může vzniknout roztomilé přátelství. V ostatních případech se ignorují.
Ovšem dočasné rozdělení klientů dle energie je záležitost velmi praktická. Ti, kteří chtějí řádit, honit se, okusovat si hlavy a přetahovat se o provaz, tak mohou dělat svobodně, aniž by se jim někdo pletl pod nohy. Věřte tomu, že je to velká legrace.
Dynamika provozu se odvíjí od denní doby. Po ránu je energie na nejvyšším bodě a je to mazec. Nejenomže všichni postupně přicházejí a se začátkem otevírací doby se může u recepce tvořit fronta, ale psi jsou po nočním klidovém čase plni energie a potřebují se vyřádit. Ráno a celé dopoledne je pro zaměstnance nejnáročnější.
Každý den je jiný a odvíjí se od skladby klientů. Pokud je již školka nějaký čas v provozu, jádro skupiny tvoří pravidelní klienti, kteří se již znají. Někteří chodí každý den, jiní párkrát do týdne nebo nárazově.
Věřte, že přátelství mezi psy existuje stejně jako mezi lidmi.
Jsou dvojice, které se vyhledávají, a když se ve školce sejdou, jejich radost ze shledání dokáže člověka rozveselit nebo rozněžnit. Psi totiž dokáží projevovat lásku a přátelství i mezi sebou navzájem.
Někteří páníčci si dokonce dopředu zjišťují, na kdy má kámoš jejich psa rezervaci a přivedou ho cíleně, aby mu dopřáli potěšení a radost.
Stejně jako přátelství ovšem existuje mezi některými psy nevraživost, přestože není nijak častá a nám lidem zůstávají důvody skryté. Není řeč o nepřizpůsobivých nebo nesocializovaných psech, ale pravidelných klientech, kteří žádné problémy s nikým jiným nemají.
Zkrátka už zdálky se vidí či cítí Toby s Rockym a nastane mela. Nebo klidně Lisa s Tinou, na pohlaví v tomto případě vůbec nezáleží. Je to jako mezi lidmi, taky nemusíme každého. Důvod znají jen oni.
Od toho jsou ale dobří zaměstnanci či majitelé školky, aby si s takovou situací poradili. Úplně nejlepším řešením je vyhnout se současné přítomnosti těchto dvou úhlavních nepřátel v zařízení a jejich koordinace. Takové situace jsou ale velmi výjimečné a týkají se vždy pouze konkrétních psů.
Psí hlídač musí být nejen neustále ve střehu a dobře znát své klienty, ale vyžaduje se od něj i notná dávka diplomacie při jednání s páníčky. A to, jak si možná umíte představit, bývá leckdy těžší než zajištění klidu a bezpečnosti rozdováděné psí smečky.
A jsme u toho, proč někteří psí milovníci otevírají zařízení, aby je po několika letech se smutkem v srdci a k úděsu psích i člověčích klientů zase zavřeli.
Lidí, kteří milují psy, je na světě hodně. A těch, kteří se nechají vést romantickými a ušlechtilými představami, a ještě mají finanční zázemí pro vytvoření kvalitního prostředí, je taky dost. Ale už podstatně méně je těch, kteří ustojí dlouhodobý tlak ze všech stran.
Psí školka, pokud nevytváří přidanou hodnotu v podobě dalších služeb, jako třeba obchodu, transportu, kadeřnictví, veterinárních služeb, či se z ní nestal kolos pro vyšší desítky klientů, kde je nevyhnutelně denní režim úplně jiný, totiž není finančně udržitelná.
Náročnost na profesionalitu a disciplínu zaměstnanců je značná a zdaleka ne každý ji dlouhodobě ustojí. A vůbec nejde o pobíhající a štěkající smečku, řekněme kolem třiceti psů, protože právě kvůli ní je zájemců o takovou práci dost, přestože pouze minimum z nich má s velkým kolektivem psů zkušenosti.
Nejde totiž o to, celý den si hrát, mazlit se a hlídat, aby psí hra nesklouzla v hádku. Jde také o neustálý úklid, protože pejsci prostě dělají svou potřebu i v zařízení a nelze se tomu vyhnout ani pravidelnými vycházkami. Kromě toho psi pochopitelně línají a už z principu povahy businessu je dodržování hygienických předpisů naprosto zásadní.
Zkrátka práce je to „špinavá a smradlavá“ a nároky na nezbytnou osobní disciplínu zaměstnanců bývají největší zátěží a stresem pro majitele zařízení.
Představte si, že člověk, který má službu, se opozdí, onemocní nebo nepřijde do práce. Jinde, třeba v kanceláři, to velký problém není. V některých provozech může způsobit diskomfort pro zákazníky nebo ostatní zaměstnance. V psí školce ale jde o bezpečnost.
Majitel školky se potýká s nadměrnou byrokracií, ostatně jako každý podnikatel, s fluktujícími zaměstnanci, nezbytnou administrativou, naivními, či naopak přehnaně starostlivými majiteli a v neposlední řadě s každodenním stresem, aby se něco nestalo. Nemluvě o kýblu s hadrem přirostlým k ruce.
Přestože takovou práci nelze dělat pro peníze, ale z lásky, firma je to jako každá jiná a jako taková má svá pravidla, procesy a povinnosti. A vezmeme-li k tomu do úvahy zodpovědnost za živé bytosti a pochopitelně bezpečnostní rizika z toho vyplývající, nelze se divit, že velké množství zařízení po pár letech skončí. Zpravidla z únavy a vyčerpáním zdrojů.
Máte-li ve svém okolí takovou psí školku, kde je váš pejsek spokojený a ráno vás táhne ulicí, jen aby už byl se svými psími i lidskými kámoši, neberte to jako samozřejmost, ale výsadu. Máte štěstí vy oba.
Na rozdíl od jiných firem je psí školka totiž takřka neprodejná, byť má vybudovanou pozici na trhu, značku a loajální klientelu. Její pověst a existence je totiž založena na osobní důvěře.
A důvěra je neprodejná.
