Článek
Projekt Glocin jsem nikdy nezamýšlel jako podvod. Od počátku jsem do něj vstupoval s přesvědčením, že může klientům přinést reálné zhodnocení jejich prostředků prostřednictvím moderních technologií. Krach projektu nesouvisel s promyšleným kalkulem, ale s rozpadem spolupráce mezi společníky a neplněním závazků ze strany mých tehdejších partnerů.
Je mi hluboce líto, že tisíce lidí přišly o své prostředky – včetně veřejně známých osobností, které mi věřily. Mrzí mě také, že jsem mnohým z nich nedokázal včas vysvětlit, že i já a samotný projekt Glocin jsme se stali obětí zákeřného jednání mých dvou byznysových partnerů: Maroše Mikláše, jehož firma dluží Glocinu více než 230 milionů EUR, a Lubomíra Bezděka, který vyvinul maximální úsilí, aby přetáhl naše klienty do jím zřízené konkurenční společnosti EVO22 technologies s.r.o.. Tam je nakonec Maroš Mikláš připravil o další desítky milionů USD.
Přestože čelím útokům a zjednodušeným soudům, hledám stále cesty, jak klientům alespoň částečně vrátit jejich peníze. Nejsem ani vlastníkem, ani ředitelem společnosti Glocin. Nemám tedy žádnou právní povinnost odškodňovat klienty. Přesto věřím, že se mi podaří najít cestu, jak oprávněné klienty odškodnit. Vnímám to jako morální závazek a udělám vše pro to, aby se tak stalo.
Tato kauza mi už dlouho nedává spát. Jsem připraven spolupracovat s věřiteli i s orgány činnými v trestním řízení na tom, aby se skuteční viníci zodpovídali za své činy.
V tomto rozhovoru jsou uvedeny odpovědi na nejčastěji kladené otázky, které byly pokládány v reakci na mediální výstupy, publikované v uplynulých dnech.
Otázka: Pane Kohoutku, podle posledních odhalení v tisku se Glocin ukazuje že to byl údajně jeden z největších investičních podvodů v Česku. Jak se cítíte, když slyšíte slova „podvodník“ nebo „šmejd“ spojená přímo s vaším jménem?
Kohoutek: Upřímně? Bolí to. Když někdo napíše na internet, že jsem podvodník, je to jako by někdo přeškrtnul celou moji minulost a úmornou snahu problém řešit. Já jsem nikdy nikoho nechtěl vědomě poškodit. Naopak. Glocin pro mě byl životní projekt. Byla to myšlenka, že i obyčejný člověk může díky technologiím zhodnotit peníze lépe, než když mu leží na účtu. Nikdy jsem nevstupoval do toho projektu s tím, že z lidí vytáhnu peníze a uteču. To není můj životní styl. Vždy jsem dbal na to, aby každý dostal, co mu náleží.
Otázka: Jenže výsledek je jasný – tisíce lidí přišly o miliony. Není to nakonec jedno, jestli to byl úmysl, nebo „jen“ špatné řízení?
Kohoutek: Chápu ten argument. Ale rozdíl tam je. Podvod znamená, že si to někdo naplánoval – nalákal lidi a od začátku věděl, že jim nic nedá. To nebyl můj případ. Já jsem sám do projektu vložil vlastní peníze, přivedl jsem rodinu, známé a lidi, kteří mi důvěřovali osobně. Kdybych měl úmysl podvést, nikdy bych je do toho netahal. Zejména ne svého syna. Byla to nešťastná kombinace špatných rozhodnutí, nezasloužené důvěry v partnery, neplnění závazků a následných vnitřních sporů. A ano, dnes to vypadá stejně – lidé o peníze přišli. Ale to neznamená, že jsem byl ten, kdo to celé od počátku vymyslel jako past.
Otázka: Ve vašich posledních prohlášeních často zmiňujete jména Maroš Mikláš a Lubomír Bezděk. Chcete tím říct, že vina leží hlavně na nich?
Kohoutek: Já neříkám, že jsem bez viny, a proto jsem připraven nést i svůj díl odpovědnosti. Podepsal jsem věci, za kterými si dnes už nestojím, dal jsem důvěru lidem, kteří si ji nezasloužili. Ale pravda je, že Mikláš byl ten, kdo měl podle smlouvy řídit klíčové operace firmy, kdo měl přístup k zahraničním strukturám a účtům. Bezděk zase přivedl do projektu lidi z retailové sféry a byl autorem celého marketingového (odměňovacího) plánu. Když se to celé začalo hroutit, nakonec jsem zůstal já v první linii – s novináři, s věřiteli, s klienty. Oni zmizeli, a já to teď všechno schytávám.
Otázka: Kritici vám vyčítají, že se snažíte hrát roli „oběti“, ale ve skutečnosti jste byl tváří projektu a hlavní osoba, která lákala investory. Jak na to reagujete?
Kohoutek: Tváří? Ani ne. Spíše jen jako statutár – výkonný ředitel. Tváří byl obchodní ředitel Lubomír Bezděk. Já jsem řešil zejména právní nastavení projektu, odpovídal jsem za účetnictví a veškeré platby, zejména klientům. To byla moje role. Ale podívejte se – kdybych byl skutečný architekt podvodu, proč bych šel tak otevřeně na veřejnost? Proč bych dopustil, aby do projektu přicházeli známé osobnosti, proč bych vystupoval pod svým jménem? To přece nedává logiku. Já jsem věřil, že ten projekt tak, jak byl právníky nastaven, funguje. Věřil jsem lidem kolem sebe, zejména Miklášovi. A to se mi krutě vymstilo.
Otázka: Máte pocit, že jste sám obětí podvodu?
Kohoutek: Ano, a nejen pocit. Když zjistíte, že partneři, se kterými jste roky budovali firmu, nakonec přesměrovávají prostředky jinam, že nedodržují uzavřené písemné smlouvy a sliby, že vám lžou do očí, tak to není jen obchodní neúspěch. To je zrada. A já se teď cítím jak obětní beránek. Klienti tlačili, partneři se snažili ze mě udělat defraudanta a já jsem nakonec stál před kamerami jako ten, kdo má všechno vysvětlit a kdo jako za všechno může.
Otázka: V článku Jaroslava Kmenty se objevují příběhy lidí, kteří přišli o celoživotní úspory. Jeden z nich byl Felix Slováček, byť v jeho případě asi nešlo o celoživotní úspory. Co byste přesto těm lidem řekl?
Kohoutek: Každému jednomu bych se rád osobně omluvil. Chápu jejich hněv, jejich pocit zrady. Věřili mi, protože jsem přes obchodníky vystupoval vůči nim se svou vlastní tváří, ale také s přesvědčením. A já jsem tu jejich důvěru nedokázal ochránit. To je pro mě životní prohra. A věřte mi, že to není klišé. V noci mi to nedá spát. Ráno s tím vstávám a pak večer zase usínám. Pořád dokola, už třetím rokem. Nejde jen o peníze, jde o lidské vztahy, o jména, o to, že mě lidé nyní považují za gaunera. To se už těžko napravuje.
Otázka: Přesto se ptám – kolik peněz se reálně podaří věřitelům vrátit?
Kohoutek: To je dnes už spíše otázka na insolvenční správkyni a případně na vyšetřovatele. Vím, že část aktiv Glocinu – nemovitosti a pohledávky – je preventivně zajištěna policií, ale není to ani zdaleka tolik, aby se pokryly všechny nároky klientů. Já osobně, zejména s ohledem na to, že již nejsem statutárním zástupcem Glocinu, hledám cesty, jak zajistit kapitál pro věřitele jinak a nabídnout jim alespoň částečné narovnání z jiných zdrojů, než z aktiv Glocinu. Nevěřím totiž, že by Mikláš do Glocinu vrátil to, co mu skutečně dluží. Je to ale trnitá cesta a nebude vůbec jednoduchá.
Otázka: Je vám líto, že jste se do Glocinu pustil?
Kohoutek: V určitém smyslu ano. Ale kdybych věděl, jak to skončí, nikdy bych do toho nešel. Na začátku tam byla víra, že děláme něco nového, velkého, že pomůžeme lidem vydělat. Ten pocit, že tvoříte něco unikátního, byl silný. Jenže realita byla tvrdší. Dnes už to vidím jako tvrdou lekci, ale bohužel zaplacenou obrovskou cenou – nejen mojí, ale hlavně těch, co nám věřili.
Otázka: Někteří tvrdí, že se jen snažíte shodit vinu na jiné a vyhnout se odpovědnosti. Nebylo by férovější říct: ano, selhal jsem, nesu plnou vinu?
Kohoutek: Jak jsem již řekl: já vinu nesu – za to, že jsem uvěřil lidem, kteří mě podvedli. Za to, že jsem nebyl dost důsledný, že jsem naivně věřil Miklášovi. Ale plná vina? To by znamenalo, že jsem byl ten, kdo to celé vymyslel, kdo si nechal peníze, kdo je vyvedl a obohatil se. A to není pravda. Já jsem dnes zcela bez prostředků. Nemohu přijmout odpovědnost za něco, co není skutečností.
Otázka: Co čekáte od vyšetřování?
Kohoutek: Čekám, že ukáže, jaká byla skutečná role jednotlivých lidí. Já jsem připraven spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, předat všechny dokumenty, svědčit. Nechci se schovávat. Jsem připraven čelit otázkám a nést případné následky, ale chci, aby to bylo spravedlivé a aby se ukázalo, kdo opravdu tahal za nitky.
Otázka: Co byste dnes vzkázal všem, kdo se cítí podvedeni?
Kohoutek: Omlouvám se. Vím, že to jejich peníze nevrátí. Vím, že ta omluva může znít prázdně. Ale já ji myslím vážně. Glocin měl být projekt, který bude lidem pomáhat. A místo toho jim vzal naděje, iluze ale i úspory. To je stigma, které si ponesu celý život. Přál bych si, aby jednou zaznělo, že Aleš Kohoutek nebyl ten, kdo všechny podvedl, ale ten, kdo se nakonec snažil lidem zmírnit jejich ztráty, způsobené Miklášem. Že jsem taky bojoval, i když se spíše zdá, že zatím prohrávám.
Zdroje:
https://aleskohoutek.eu/rozhovor-ke-kauze-glocin/
https://aleskohoutek.eu/tiskova-zprava-reakce-na-medialni-vystupy/
