Článek
Nevyhovují ti současná pravidla, vytvoř si svoje a prosazuj je všemi metodami, a to i těmi, které jsou obecně považovány za nepřípustné. No, abych to uvedl trochu na pravou míru, tak toto není vynález jen nějakých gangsterů, ale i jedna z teorií mezinárodních vztahů, která se nazývá teorií realismu. V rámci této teorie je nejvyšším cílem každého státu národní zájem, ve jménu kterého, lze vést války, vraždit, porušovat zákony, právo i obecné normy, prostě se chovat jako ti gangsteři. A tak jako si ti gangsteři rozdělovali oblasti svého působení, tak i ti, kdo provozují „realistickou“ politiku na mezinárodním poli si rádi vymezují své zóny vlivu, ve kterých se musí hrát dle jejich notiček. Nemusí přitom jít o přímou okupaci, ale např. nastolení ekonomické závislosti, uzavření „spojeneckých“ smluv, které umožňují zasahovat do vnitřní i zahraniční politiky vazalských států a případně v nich i vojensky intervenovat, pokud tamní politika není dostatečně vazalská. Takovou politiku prosazoval v minulosti např. Sovětský svaz ve Východní Evropě, či Spojené státy v Latinské Americe.
S koncem studené války se zdálo, že takové imperialistické politice odzvonilo, ale jak vidíme v současné době, tak doba „gangsterů“ ještě neskončila. Pozornost byla dlouho upřena na Rusko, které si začalo dělat „pořádek“ na Ukrajině, ale po nástupu pana Trumpa do úřadu amerického prezidenta se zdá, že i americká politika se vrací ke starým, dobrým metodám, kterými v minulosti, v rámci prosazování svých národních zájmů Spojené státy„umravňovaly“ vazaly ve své sféře vlivu. Evropa svérázné konání svého spojence zpoza Atlantiku zatím bohorovně přehlížela, ekonomicky se mu podřizovala, diplomaticky ho příliš nedráždila a ochotně převzala náklady spojené s válkou na Ukrajině. Evropští politici dlouho nechápali, či nechtěli pochopit, že se mění mezinárodní systém, že se nově rozdělují sféry vlivu, že mezinárodní právo jde do kopru, že rozhodovat budou jen ti silní, což Evropané jaksi nejsou. Oči jim až poněkud otevřel americký požadavek na předání autonomního území Dánska – Grónska pod kontrolu USA. Zprvu to vypadalo sice jako vtip, ale dnes Evropa se zděšením zjišťuje, že vládce Bílého domu to myslí smrtelně vážně. K dosažení svého cíle je Trump údajně ochoten použít i vojenské prostředky, ale to je nutno brát přece jen s rezervou. Stačí přece jen když si pořádně dupne a na avizovaném setkání jeho emisarů s představiteli Dánska jim udělá nabídku, jakou nebudou moci odmítnout, a sny o suverenitě, právu se rozplynou jak jarní sníh. Evropa nemá kromě prázdných deklarací sílu takové nabídce odporovat, a tak nejspíše proběhne obchod, který pro ni, Dánsko i Grónsko nebude příliš výhodný. Musíme si uvědomit, že tady nejde jen o strategickou polohu ostrova, ale i o nerostné bohatství, které má sloužit americkému blahobytu, stejně jako to z Venezuely, po kterém Trump už šahá. America first, ale co Evropa? Ekonomicky vyčerpaná, bez velkých zdrojů strategických surovin, s pochybnou azylovou politikou, ale zato „zelená“, prostě taková, jakou ji ve Washingtonu, Moskvě, či Pekingu chtějí vidět.
