Článek
Autorka Monika Kopřivová k nim postupně přidala i knihu pro maminky. Letos vydala Tatínku, vyprávěj a řada je kompletní. Příběh, který začal u prarodičů,se uzavřel u tátů.
Na dětství tátů se v rodinách ptáme překvapivě málo. O babiččiných receptech a dědových historkách z vojny se doma mluví, ale jaký byl táta jako malý kluk, co poslouchal, kam chodil s kamarády a čím chtěl být, to často nevíme. Nová kniha Tatínku, vyprávěj se ptá právě na tohle. A uzavírá tím příběh, který začal před třinácti lety jedním rodinným dárkem.
Dárek, ze kterého vyrostl fenomén
Na podzim roku 2012 dostala Monika Kopřivová od svého dědečka knihu, kterou sám napsal. Bylo mu téměř devadesát,když po smrti manželky zasedl ke starému psacímu stroji a celé měsíce sepisoval svůj život. Dětství za první republiky,Štědré dny, malý domek, ve kterém bydlely dvě rodiny pohromadě. Rukopis pak nechal vytisknout v malém nákladu pro děti a vnoučata.
Z dědečkových pamětí se stal rodinný poklad. A Monice, tehdy lékárnici na mateřské, nedala spát jedna myšlenka: kolik takových příběhů v rodinách zůstane nevyřčených jen proto, že se na ně nikdo včas nezeptá? Ne každý umí napsat paměti.Odpovědět na dobře položenou otázku ale zvládne každý.
Tak vznikly knihy Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj. Vedou pisatele krok za krokem od dětství přes mládí a svatbu až po vnoučata, nechávají místo na fotografie a dobové snímky pomáhají vzpomínky probudit. První vydání připravila Monika sama, bez nakladatelství, a otázky ladila s rodinou i s pamětníky v domovech pro seniory. Z rodinného nápadu se stal bestseller, který si cestu našel i za hranice. Vzpomínat totiž chtějí babičky a dědečkové všude na světě.
Vzpomínky, které spojují generace
Kolem knih postupně vyrostlo Babičkářství, obchod s dárky pro prarodiče, který na trhu do té doby chyběl, a později nakladatelství Familium s knihami pro celou rodinu. Myšlenka ale zůstala stejná jako na začátku: pomáhat rodinám objevovat vlastní příběhy a uchovat je dřív, než bude pozdě.
Vpisovatelné knihy totiž nejsou jen hezký dárek pro vnoučata. Pro toho, kdo do nich píše, je vzpomínání připomínkou, že jeho život má cenu a že o něj někdo stojí. Pro ostatní je to cesta ke kořenům, která leckdy prozradí, po kom máme povahu nebo proč v rodině jednáme tak, jak jednáme. Monika Kopřivová proto ráda připomíná známou myšlenku, která by mohla stát na obálce každé z jejích knih: „Vzpomínky jsou ráj, ze kterého vás nikdo nevyžene.“
Od babiček k tátům
Po knihách pro prarodiče přišla Maminko, vyprávěj. Tátové byli posledním článkem, který v řadě chyběl. Letos se dočkali.
Kniha Tatínku, vyprávěj provází tátu dětstvím, mládím, rodinou a kamarády až k chvíli, kdy se sám stal otcem, a nezapomíná ani na to, co by si ještě rád splnil. Některé otázky pobaví hlavně děti. Jakou hudbu táta poslouchal, jestli hrál počítačové hry, jestli si pamatuje Merkur, céčka, walkman, diskety nebo telefonní budky. Často stačí jedna taková drobnost a historky se začnou sypat. Vedle odpovědí zbývá místo na veselé příhody, fotografie i vlastní poznámky. Kdo chce vzpomínky ukládat i digitálně, má ke knize zdarma přístup do aplikace E-vyprávěj. (Pozn. pouze při zakoupení na www.familium.cz nebo babickarstvi.cz)

Tatínku, vyprávěj
Tátové přitom bývají v rodinném vyprávění ti zdrženlivější. Kniha s otázkami jim dává příležitost mluvit o věcech, na které by se jinak u stolu nikdo nezeptal. A dětem šanci poznat tátu jinak než jen jako tátu.
Kruh je uzavřený
Babičky, dědečkové, maminky a tatínkové. Po třinácti letech má fenomén vpisovatelných knih vzpomínek knihu pro každého, kdo má rodině co předat. Začalo to dědečkovými pamětmi z psacího stroje a dnes může vlastní kroniku napsat kdokoli z rodiny.
Kdo takovou knihu daruje, dostane nakonec dárek i pro sebe: příběhy, které by jinak možná nikdy neslyšel. Stačí si sednout s babičkou, dědou, mámou nebo tátou a zeptat se. Dokud je čas.
Tatínku, vyprávěj, Monika Kopřivová, nakladatelství Familium, 132 stran, pevná vazba
Foto: archiv Moniky Kopřivové / Familium




