Článek
Svoboda jako dovozní značka
Ve světě, kde se slovo „demokracie“ stalo zbožím, a „svoboda“ jeho marketingovou kampaní, je paradoxem největším, že socha této svobody připlula jako dar státu, který sám systematicky likviduje existenci vlastních menšin a potlačuje jejich kulturní identitu. A přesto je tato socha, posvěcená ve víře euroatlantického mýtu, považována za vrchol symbolu lidských práv a osvobození.
Dar impéria impériu
Když Francie v roce 1886 darovala Spojeným státům sochu svobody, učinila tak jako koloniální velmoc, která okupovala Korsiku, ovládala přibližně 30 % afrického kontinentu a držela kolonie od Indočíny po Karibik. Spojené státy, symbol vzpoury proti monarchii, si mezitím budovaly vlastní impérium – na vymýcení původních národů, afroamerickém otroctví a expanzi na cizí území. Socha tedy nebyla oslavou svobody, ale právě naopak: potvrzením, že kdo vyhraje, může pravdu vymodelovat do bronzu.
Korsika jako laboratorní případ „tichého zničení“
S oblibou nám tvrdí: „To bylo – demokratické státy se přece poučily z vlastních chyb v minulosti.“ Opravdu? Je to opravdu jen „dávná temná minulost“? Korsika měla před tím, než si ji Francie koupila na bleším trhu, vlastní republiku, vlastní jazyk i kulturní identitu. Měla první moderní demokratickou ústavu – dřív než USA, Polsko nebo Francie. A za svou svobodu bojovala a umírala celá staletí.
Dnes je z Korsiky jen administrativní oblast bez autonomního statusu. Její jazyk je považován za „dialekt“, demografická struktura se systematicky mění ve prospěch přistěhovalců z pevniny, a samotní Korsičané se nesmějí nazývat národem – přestože jím historicky i kulturně jsou. A to vše ve státě, který se pyšní zásadou, že „nedělí občany podle rasy, náboženství nebo původu“. Ve skutečnosti však slouží tento univerzalismus jako zástěrka k popření práva na kolektivní identitu. Francouzský centralismus se stal nástrojem kulturní sterility, umlčení a řízeného rozpouštění menšin.
Korsika je dnes důkazem, že i moderní demokratické státy systematicky popírají právo národů na sebeurčení – pokud se to nehodí jejich geopolitickým zájmům. Francouzský stát nadále odmítá uznat korsický národ, zakazuje etnické statistiky, překrucuje demografii a autonomní snahy odsouvá jako „nedělní republiku“. Země východní Evropy nebo globálního jihu by za podobné praktiky čelily obviněním z etnické diskriminace – a možná i humanitárnímu bombardování. Francii však chrání status „civilizační mocnosti“. A tak se totalita „Fabriqué en France“ nekoná v minulosti – ale ve zcela přítomné kontinuitě.
Americký mýtus beze svědků
Spojené státy vznikly jako světový experiment, kde se státnost rodila nikoli z historie, ale z ideologie. „Americký národ“ v roce 1776 neexistoval. Existovali osadníci, kteří si vzali zbraně a odtrhli se od koruny. O století později už ale Spojené Státy učí svět, jak správně funguje demokracie. Indiánské národy, které byly v téže době systematicky vysídleny, umlčeny a vymazány z mapy, se v tomto mýtu neobjevují. Jejich svoboda se do exportní verze nevešla.
Morální geometrie měkké diktatury
Moderní liberální státy nepotřebují cenzuru ani koncentrační tábory. Stačí jim algoritmy, grantové systémy, vzdělávací narativy a mediální diskurs. Pravda se neutají, jen se ztratí v hluku. Nesouhlas se netrestá vězením, ale marginalizací. Státy, které vznikly z revoluce a koloniálního nároku, dnes kážou stabilitu a integritu. Ale jen proto, že oni už svůj národ vytvořili, ostatní ten jejich ještě potřebují odnaučit.
Socha nesvobody
Bronzová bohyně na ostrově Liberty stojí s pochodní v ruce – dar okupanta, který doma zakazuje jazyky, umlčuje národy a svobodu cizím měří podle potřeby. Slova o svobodě se tisknou na razítka, co potvrzují bombardování, a vývoz demokracie připomíná spíš dovoz poslušnosti. Tvář bohyně je nehybná, protože nemá mluvit – mluví za ni ti, co rozhodují, kdo se jim hodí jako svobodný a kdo svobodu nikdy nemá dostat. Tahle socha není svoboda. Je to známka kvality na krabici, jejíž obsah se nikdy nekontroluje. Je to výstavní exponát, co svítí, když zhasne svědomí. Je to manifest vítězů, kteří si nechali vylisovat pravdu do bronzu.
