Článek
Představme si modelový příklad. Partner sleduje sportovní zápas a požádá partnerku, aby mu uvařila kávu. Ta si ji uvaří také a posadí se vedle něj.
,,Kolik to je?“ zeptá se.
,,Počkej,“ odtuší muž.
,,No kolik to je mi snad říct můžeš,“ namítne žena.
,,Dva nula.“
,,No vidíš, a kdo hraje?“
Muž se otočí a zeptá se: ,,Tebe to fakt zajímá?“
,,A proč by mě to nemělo zajímat? Na rozdíl od tebe já se zajímám o tvé koníčky.“
,,Já se taky zajímám,“ odtuší partner s pohledem upřeným na obrazovku.
Malá vsuvka
Všímáte si, jak rozhovor zvolna graduje?
,,Ne, ty se vůbec nezajímáš,“ odsekne žena.
,,Hele, zlato, za 5 minut to končí, tak vydrž. Pak si popovídáme,“ odvětí muž.
,,Přihlásila jsem se na kurz tance,“ pokračuje žena.
,,Jo, dobrý,“ ozve se.
,,Potřebuju partnera.“
,,Snad máš mě ne!“ vypne muž hrdě prsa.
,,Takže budeš taky chodit.“
,,Zlato, vydrž, pak si to povíme.“
Malá vsuvka
Všímáte si, jak muž absolutně nevnímá, co žena říká?
,,Jasně, pořád jenom já musím čekat, až milostpán bude mít čas. Tohle nemám zapotřebí,“ prohlásí „zlato“ naštvaně a odchází do kuchyně.
Muž se za chvilku přišourá za ženou, která v hrobovém tichu upřeně hledí z okna. Nutno dodat, že kdyby se podívala na něj, nejspíš by shořel jako papír, protože z ní vztek doslova sálá. Muž cítí, že asi něco provedl, i když si nemůže vzpomenout co, a tak se ptá: ,,Zlato, co se děje?“
,,Nic!“
Přitom se toho děje docela hodně. Žena šla a svému partnerovi uvařila kávu, o kterou ji požádal. Předpokládala, že muž se s ní zato bude bavit. Jenže on jí celkem jasně dává najevo, že se nejdřív dodívá na zápas. Jinými slovy, neboli přeloženo do ženského jazyka – dává přednost pitomému fotbalu před ní. A to si ona přece nezaslouží, protože toho pro něj tolik dělá. Navíc chce, aby něco dělali spolu, tancovali, a on neprojeví ani trochu nadšení. Jo to takhle, kdyby ho vzala na zápas Sparty s Barcelonou, to by bylo něco.
Tohle všechno se ženě honí hlavou od chvíle, kdy odešla od televize, až po ono ,,nic“. A co na to muž? Ten se dodíval na fotbal, a když zjistil, že je všechno ok, tak to pustil z hlavy.
Není libo překladatele?
Ano, v jednu chvilku to tak vypadá. I když mluvíme s partnerem stejným jazykem, občas si my ženy připadáme, jako bychom komunikovaly s členem kmene Hulahula vyskytujícím se kdesi v pralesích jižní polokoule a dorozumívajícím se výhradně ptačí řečí.
„Zkus se někdy poslouchat,“ pronesl můj vzdělaný otec při naší oblíbené konverzační chvilce u láhve červeného. „Vy ženské zkrátka jdete na věc od lesa a navíc v nepříliš vhodnou dobu.“
A zde je další příklad. Žena pronese: „Miláčku, tak si představ, že Vomáčkovou už zase odvezli do nemocnice s plotýnkou.“
Muž: „A co má být.“
Žena: „Jak, co má být. Snad ti jí je líto, ne? Z těžké práce si zničila záda a doktor jí řekl, že si má domů koupit novou postel i s nějakou speciální matrací. Ta prý funguje také jako prevence.“
Muž: „A ty máš něco s plotýnkou?“
V tuto chvilku dialog končí za a, vraždou, a můžete hádat, kdo s koho, za b, pořádnou hádkou nebo za c, tichou domácností.
A přitom je to podle mého otce tak jednoduché, stačilo by totiž říct, hele zlato, musíme koupit novou postel, nechceme přece dopadnout jako Vomáčková ze šestýho štoku. Konec. Tečka.
Zatímco muž uvažuje černobíle, potřebujeme zkrátka novou postel, žena do svého vyjádření vloží citové zabarvení, mezi jehož startem a koncem leckdy uplyne i pět minut. Jenže muž tak dlouho neudrží pozornost. Jeho mozek, naprogramovaný na řeč námořníka, který 6 měsíců v roce debatuje tak akorát s rybami v oceáně, zvládne 3 věty jednoduché a jednu rozvitou. A taky je mu to po pravdě řečeno tak trochu jedno.
A cože je to ta nevhodná doba?
Klasikou je jakýkoli sportovní přenos v televizi, a pak všechno ostatní, co rovněž vyžaduje mužovu pozornost. Je totiž obecně známo, že zatímco žena jednou rukou míchá vařečkou cosi v hrnci, druhou utírá dítěti nudli, do toho zvládne kontrolovat úkoly dalšího potomka a ještě odpoví na dva telefonáty a tři maily, muž zvládne činnost jednu, protože na ty ostatní už zkrátka nemá kapacitu, což je i vědecky dokázaný fakt.
Pokud chceš s chlapem řešit něco zásadního, musíš ho zkrátka na tu situaci připravit, tolik další z mnoha pouček mého otce. A sdělit mu to na místě, kde mu nezbývá než vás poslouchat a odkud rovněž nemůže hned tak utéct. Jinými slovy, pozvěte ho na večeři a oznamte mu, že jste pro vás dva zamluvila kurzy tance, dovolenou na Bali či let raketoplánem. Ono je vlastně jedno, co mu chcete říct, důležité je, že na neutrální půdě se soustředí na společnou konverzaci o konkrétním tématu.
Ring volný
Když už se muž pustí do hovoru s ženou, většinou je to z nějakého důvodu. Například zjišťuje, co bude k večeři, oznamuje, že jede na služební cestu apod. Žena se potřebuje takzvaně vypovídat z každodenních starostí a prožitků a to nejenom svých vlastních, ale i těch druhých. Od partnera očekává vlastně jenom soucítění. Ten, místo aby debatoval, chce věci buď řešit, anebo si její problémy vztáhne na sebe. Vrcholem všeho je komentář typu, nepřeháněj, moc si to bereš, případně zastávání se osob, které v ženině monologu hrály negativní roli. Nepochybně je vám jasné, že v tuto chvíli se hovor změní v ring volný…
Přitom by stačilo tak málo, kdyby dotyčný věnoval své drahé polovičce alespoň chvíli ze svého jistě drahocenného času a trpělivě jí naslouchal, přestal se cítit obviňován, neradil, ani se ve svých závěrech nestavěl proti ní.
Pozor na tón hlasu
Ženy obecně vnímají tón hlasu daleko citlivěji než muži. To ostatně dokazuje i herečka Jana Brejchová v komedii Petra Schulhoffa Hodíme se k sobě miláčku, kde v jednom obraze nejde ani tak o obsah slov… ale ten tón, ten tón… jakým byla ona slova řečena. Kdo viděl, porozumí, kdo ne, tak jen pro připomenutí, skvělá komedie o manželských nedorozuměních vznikajících právě z toho, jak jsou muž a žena odlišní.
Zdroj:
autorský text
