Článek
V době, kdy se „inspirujeme“ rychleji, než si stihneme uvařit ranní kafe, už to není jen o podobném svetru. Kopírujeme gesta, výrazy, intonaci, smích. A někdy i názory. Značka autenticity se ztrácí jako potisk na tričku z tržnice po třetím praní.
Influencer v nás
Ovlivňování je staré jako lidstvo samo. Jenže vlivem sociálních sítí se už nedá mluvit o vlivu, ale spíš o celém systému, který nám předžvýkává styl, emoce i správné chování na prvním, druhém nebo třetím rande, a to všechno v jednom feedu. Dozvíme se, v čem máme prát, co si nutně potřebujeme koupit na pleť, protože ji přece nemůžeme mít už ve čtyřiceti vrásčitou. Dnes už nejde jen o to, že někdo nosí stejné džíny jako Kendall Jenner. Jde o to, že mluví jako ona. Dává si latté jako ona. A možná i přemýšlí jako ona, aniž by to chtěl.
Styl by měl být otiskem osobnosti, a ne odrazem výběru algoritmu, by nejspíš řekla Coco Chanel, kdyby měla Instagram.
Na první pohled neškodné, na druhý nezdravé
Sice se napodobování tváří na první pohled neškodně, jenže má spoustu „ale“. V první řadě nás takové chování zbavuje vlastní autenticity. Tváříme se jako někdo jiný, i když nám to není přirozené. A co může být větší nuda než unifikované chování. Ještě by se dalo říct stádní. Máte chuť? No děkuju pěkně, já ani ne.
Na frak rovněž dostává kreativita. A kdo to neví, tahle činnost je hnacím motorem mozku. Ten pozná, že netvoříme, ale jenom napodobujeme. Logicky pak začne zpomalovat, lenivět, až nám vlastně časem bude tak trochu k ničemu.
A posledním „ale“ je fakt, že ztrácíme odvahu projevit své skutečné já. Nikdo neví, jak vypadáme bez filtru, že ve skutečnosti nesnášíme všechny ty dietní koktejly, upnuté kalhoty na cvičení a hromadu malovátek, ze které máme tak akorát vyrážku.
Napodobování si všímají už i psychologové, kteří upozorňují, že v přehnané míře může takové chování vést k úzkostem a ztrátě sebevědomí.
Kudy z pasti napodobování ven?
V první řadě to chce se zamyslet nad tím, jaký obsah konzumujeme. Neuškodí alespoň občasný digitální detox, případně zablokování profilů, které v nás vzbuzují pocit, že chceme být jejich protagonisty, jelikož oni mají hezčí život. Věřte, že nemají.
A proč si nevyrobit vlastní styl. Můžeme být ti, kteří nosí ponožky s jahodou nebo pivem, kterým nevadí zkombinovat několik barev, na kalhoty si natáhnout šaty a bůhvíco dalšího. Jenom zkrátka ve stylu vlastního naturelu.
Nejenom styl, ale i projev občas nese stopy kohosi jiného. Proč? Přece i ve vlastní sebeprezentaci se dá najít poloha, která může být zajímavá a přitom bude rozhodně autentická.
Pozor na opačný extrém
Být „za každou cenu jiný“ také nemusí být výhra. Styl je totiž především otázkou kontinuity než originality. K čemu mít všechno podle poslední módy, když nám samotným v tom ve skutečnosti není dobře? A to je právě ono. Záleží hlavně na vlastních pocitech a na tom, abychom se cítili fajn.
Nemá smysl zavírat dveře před inspirací, ale mnohem lepší je vyšlapat si vlastní cestičku. Autenticita je to, co nás dělá výjimečnými.
Zdroj:
https://www.psychologytoday.com/us/blog/finding-purpose/202103/fashion-suicide-why-we-imitate-each-other
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6175014/
https://raftconsulting.com/blog/11645/Unpacking-Imitation–Why-It-s-Not-a-Compliment-and-the-Role-of-Insecurity–Anxiety-and-Fear
