Článek
Za nejbohatšího člověka všech dob býval považován John D. Rockefeller, spoluzakladatel společnosti Standard Oil. Jeho vnuk Nelson Rockefeller působil jako guvernér státu New York a v letech 1974 až 1977 jako viceprezident Geralda Forda.
Právě Nelson měl syna Michaela Clarka Rockefellera, který se tak trochu vymykal rodinným zvyklostem. Po ukončení studia na Harvardu v roce 1960 neprojevil zájem o správu rodinného impéria, ale místo toho se vydal do odlehlé divočiny holandské Nové Guineje, aby tam jako začínající etnograf sbíral umění vytvořené převážně dosud neprobádaným kmenem Asmat.
Osudná nehoda
Než ale v listopadu 1961 mohl dokončit svou druhou výzkumnou cestu, jeho loď se převrátila u jižního pobřeží Nové Guineje a on se rozhodl plavat ke břehu o pomoc. Od té doby ho nikdo nikdy neviděl, a to i přes obrovské pátrání. V roce 1964 ho nakonec úřady prohlásily za mrtvého v důsledku utonutí.
Desetiletí hrůzných pochybností
Jenže v následujících desetiletích různí nezávislí vyšetřovatelé a autoři začali tvrdit, že úřady ve skutečnosti zatajily pravdu o Michaelově smrti, protože byla doslova hrůzná a oni mají důkazy. Rockefeller se údajně dostal na břeh, ale byl zavražděn a sněden právě kmenem Asmatů.
Co předcházelo jeho cestě?
Michael se sice nevzhlédl v byznysu a politice, ale zato ho zaujalo Muzeum primitivního umění, které otevřel jeho otec Nelson. Zasedl v představenstvu muzea a sbírky nigerijských, aztéckých a mayských děl se rozhodl rozšířit o zcela nové exponáty. Rozhodl se vydat na průzkumnou cestu na tehdejší nizozemskou Novou Guineu, obrovský ostrov u pobřeží Austrálie, aby našel umění obyvatel kmene Asmat.
V 60. letech 20. století sice již nizozemské koloniální úřady a misionáři pobývali na ostrově téměř deset let, ale stále hodně Asmatů nikdy nevidělo bílé muže. Vzhledem k velmi omezenému kontaktu s vnějším světem Asmaté věřili, že zemi za jejich ostrovem obývají duchové, a když bílí lidé přicházeli zpoza moře, vnímali je jako jakési nadpřirozené bytosti.
Michael Rockefeller a jeho tým badatelů a dokumentaristů tak byli pro vesnici Otsjanep, domov jedné z hlavních asmatských komunit na ostrově, kuriozitou, a ne zcela vítanou. Domorodí obyvatelé tolerovali fotografování, ale odmítli bílým výzkumníkům prodat předměty, které jim sloužily při provádění rituálů a náboženských obřadů.
Michael se nenechal odradit. Přitahovala ho divokost a krvelačnost Asmatů. Už věděl, že asmatští válečníci často sekali hlavy svým nepřátelům a jedli jejich maso. Do deníku si tenkrát napsal - tohle je divoká a nějak odlehlejší krajina, než jakou jsem kdy předtím viděl.
Druhá cesta
Když úvodní průzkumná mise skončila, Michael Rockefeller hýřil energií. Sepsal své plány na vytvoření podrobné antropologické studie o Asmatech a vystavení sbírky jejich umění v muzeu svého otce. O rok později se na Novou Guineu vrátil, tentokrát v doprovodu vládního antropologa Reného Wassinga. Když se jejich loď 19. listopadu 1961 blížila k Otsjanepu, náhlá bouře rozvířila hladinu a oni se převrátili. Chvíli zůstali na převráceném trupu, ale pak prý Michael kolegovi údajně řekl, že zvládne doplavat ke břehu. Skočil do vody a už ho nikdy nikdo neviděl.
Záchranná akce
Michaelova bohatá a vlivná rodina na pátrání po něm nešetřila. Oblast prohledávaly lodě, letadla a vrtulníky, které hledaly Michaela nebo nějakou známku po tom, co se s ním stalo. Po dvou týdnech úřady pátrání ukončily. Jako oficiální příčina smrti bylo stanoveno utonutí.
Zmizení dědice Rockefellerů se stalo mediální senzací. Jedni tvrdili, že ho museli sežrat žraloci, když plaval na ostrov, druzí, že žije někde v džungli Nové Guineje a nechce se vrátit do zlaté klece.
Případ znovu otevřen
V roce 2014 se Carlu Hoffmanovi, reportérovi časopisu National Geographic, dostaly do rukou informace o důkazech, že Michaela zabili Asmaté a jejich zatajování Nizozemci. Tvrdili to nejenom holandští misionáři, kteří o Michaelově smrti slyšeli přímo z úst Asmatů, a ke stejnému závěru dospěl i policista, který byl vyslán tento zločin vyšetřit. Do celé věci totiž vstoupila politika. V roce 1962 už Holanďané ztratili polovinu ostrova ve prospěch nového státu Indonésie. Obávali se, že pokud vyjde najevo jejich neschopnost zvládat domorodé obyvatelstvo, budou rychle vyhnáni i ze zbytku území.
Carl Hoffman se nejdřív vydal do Otsjanepu. Tam se vydával za novináře dokumentujícího kulturu kmene Asmat. Jeho tlumočník přitom zaslechl muže, který říkal jinému členovi kmene, aby nemluvil o americkém turistovi, který tam zemřel.
Když se tlumočník na Hoffmanovo naléhání zeptal, kdo je ten muž, bylo mu řečeno, že Michael Rockefeller. Dozvěděl se, že na ostrově je všeobecně známo, že Asmatové z Otsjanepu zabili bílého muže, a že by se o tom nemělo mluvit ze strachu z odvety a že jeho zabití bylo samo o sobě pomstou.
V roce 1957, pouhé tři roky předtím, než Rockefeller ostrov poprvé navštívil, došlo k masakru mezi dvěma kmeny Asmat. Obyvatelé vesnic Otsjanep a Omadesep si navzájem povraždili desítky mužů. Nizozemská koloniální vláda se pokusila násilí zastavit. Jenže ve snaze o odzbrojení Otsjanepů došlo k nedorozuměním, která vedla k tomu, že Holanďané na ně zahájili palbu. Zemřeli jejich čtyři váleční vůdci.
A pak jednoho dne členové Otsjanep narazili na Michaela Rockefellera, když plaval směrem k pobřeží hraničícímu s jejich územím. Podle nizozemského misionáře, který příběh slyšel jako první, si domorodci mysleli, že Michael je krokodýl, ale pak v něm poznali bílého muže podobného nizozemským kolonizátorům.
Bohužel pro Michaela, to byli synové těch, které zabili Holanďané. Jeden z nich je údajně vyprovokoval, a tak překonali strach a Michaela Rockefellera zabili. Jenže to nebylo všechno, protože následně mu usekli hlavu a rozlomili lebku, aby vysáli jeho mozek. Zbytek masa uvařili a snědli. Ze stehenních kostí si udělali dýky a z holenních rybářské oštěpy. V souladu se svým náboženstvím věřili, že obnovují rovnováhu ve světě. Kmen bílého muže zabil čtyři z nich a oni se nyní pomstili. Požitím těla Michaela Rockefellera mohli absorbovat energii a moc, které jim byly odebrány.
Netrvalo dlouho a vesnice Otsjanep svého rozhodnutí litovala. Pátrání, které následovalo po vraždě Michaela Rockefellera, bylo pro obyvatele kmene Asmat děsivé, protože většina z nich nikdy předtím neviděla letadlo ani vrtulník. Bezprostředně po této události oblast sužovala hrozná epidemie cholery, kterou mnozí vnímali jako pomstu za vraždu. Ačkoli Hoffmanovi vyprávělo tento příběh mnoho lidí z kmene Asmatů, nepřihlásil se nikdo, kdo se na Michaelově smrti přímo podílel. Všichni jednoduše řekli, že to byl příběh, který slyšeli.
Zdroj:
https://www.smithsonianmag.com/history/What-Really-Happened-to-Michael-Rockefeller-180949813/
https://nypost.com/2014/03/15/how-a-young-rockefeller-died-at-the-hands-of-cannibals/
https://www.fredonia.edu/news/articles/noted-journalistauthor-discuss-fate-michael-c-rockefeller-free-lecture
https://www.vox.com/2015/1/30/7928001/michael-rockefeller-cannibals
