Hlavní obsah
Věda a historie

Prokletý opál, který zlikvidoval půlku španělské královské rodiny

Foto: Freepik.com

Jistá hraběnka proklela prsten s opálem a poslala ho španělskému čekateli na trůn. A začaly se dít věci. Půlka rodiny umřela a pozůstalí se nemohli shodnout, zda to bylo drahokamem nebo chorobami.

Článek

Přestože jsou opály krásné, nebývaly vždy oblíbené, a to kvůli smůle, kterou údajně přinášely svým nositelům. Ono je to tak, že již od začátku historie se drahým kamenům připisovaly určité pověry. Tak třeba o diamantech se říká, že zlepšují odvahu a sílu a současně přinášejí štěstí a vítězství, perly jsou zase podporovatelkami zdraví a dlouhého života a také odvracejí zlo. A například rubíny vám dodají klid, odvahu a nadhled.

Drahokamy zla a smůly

Opál byl původně považován za drahokam zla a smůly. Čarodějnice a čarodějové údajně používali černý opál, aby znásobili vlastní magické síly, anebo je zaměřili vůči lidem, kterým chtěli ublížit. Představte si to asi tak, jako když na vás čarodějnice, samozřejmě v pohádce, ukáže prstem, na kterém má navlečený prsten s černým kamenem a promění vás třeba v ropuchu. Však se taky středověcí Evropané opálu báli právě kvůli pověrám, které ho spojovaly se zvířaty oblíbenými temnými silami.

V době, kdy maďarské doly zásobovaly Evropu opály, včetně kamene pro korunu římského císaře, kolovaly pověry, které barevnému opálu připisovaly zlé síly a neduhy. V jedenáctém století biskup Marbode z Rennes o tomto kameni napsal: „Je strážcem zlodějské rasy. Poskytuje nositeli nejostřejší zrak, ale zatemňuje všechny ostatní oči nejhustší nocí.“ Předpokládá se, že tento názor vychází z pověry, že opál dělal svého nositele neviditelným, proto se stal jakýmsi talismanem pro zloděje, špiony a lupiče.

Pohled z druhé strany

Strach a odpor k opálu časem vystřídal protikladný názor, a sice že je opál symbolem naděje, nevinnosti a čistoty. Evropští středověcí spisovatelé a básníci opál chválili a tvrdili, že uzdravuje nemocné oči, chrání děti před dravými zvířaty, zahání zlo a činí zábavu, přátelství a milostné vztahy mnohem intenzivnějšími a příjemnějšími. Světlovlasé dívky v Německu a Skandinávii byly vybízeny k tomu, aby nosily ve vlasech opálové jehlice, protože se mělo za to, že dodávají jejich zlatým vlasům magický lesk a chrání je před mrazivým deštěm, větrem a dalšími typickými projevy severského klimatu.

Na konci 18. a 19. století upadl opál znovu v nemilost, protože byl spojován s morem, hladomorem a pádem monarchií. Ještě je třeba zmínit, že když opál nosil pacient, kámen jasně zářil až do jeho smrti, a po té ztratil lesk.

Chudák španělský král Alfonzo XII.

Na rozdíl třeba od anglické královny Viktorie, která byla nadšenou milovnicí opálů a nosila je po celou dobu své vlády, takže jim vlastně tak trochu napravila reputaci, španělský král Alfonzo XII. je naopak vrátil do pomyslné doby temna. A teď proč. Jak se říká, za vším hledej ženu. Navíc zhrzenou, a ty, jak známo, bývají celkem mstivé. Dotyčná se jmenovala Virginia Elisabetta Luisa Carlotta Antonietta Teresa Maria Oldoini, hraběnka z Castiglione. Hraběcí titul získala v sedmnácti letech sňatkem s Francescem Verasisem, hrabětem z Castiglione. Chudák hrabě si ovšem už po čase drbal hlavu, jelikož i přesto, že měli syna, jeho drahá manželka ráda rozdávala jinde. Svého času patřila k nejkrásnějším ženám Evropy a uměla toho patřičně využít. Sama sebe prezentovala jako modelku, umělkyni a fotografku. K tomu ovšem byla i kurtizána, neboli milenka vysoce postavených mužů. Je jasné, že její choť tohle nevydýchal, ostatně, jakému chlapovi by se chtělo chodit s parohy jako dvanácterák, a požádal o odloučení.

Ale zpátky k Alfonzovi XII., který se do této krásné aristokratky zamiloval. Stalo se tak na konci 19. století a komtesa jeho náklonnost opětovala. Pravdou je, že tady jsme možná v rovině fabulací, protože Alfonzovi bylo o dobrých dvacet let méně než hraběnce. A pokud ti dva spolu skutečně něco měli, sotva mohla Virginia čekat, že se s ní ožení. Evidentně s tím nepočítal ani on sám, protože svou budoucí ženu vybíral ze seznamu mladých princezen, aby odpovídala jeho postavení a potřebám. Nakonec sáhl po sestřenici Marii Mercedes Orleánské. Jeho rozhodnutí nesla hraběnka z Castiglione pochopitelně dost nelibě a rozhodla se pomstít. Poslala jim zlatý prsten s nádherným opálem, ale ještě před tím ho proklela.

Co způsobil opál

Alfonsovi se nechtělo, ale jeho novomanželka Mercedes na něj naléhala, aby prsten přijal a hned ho sama začala nosit. Jenže Mercedes byla pověrčivá a nechala si od cikánky v Seville číst z dlaně. Ta jí sice oznámila, že se provdá za krále, ale pak jí vyjevila i hrůzy, které nebohou dívku v budoucnosti čekají. S tímhle vědomím se přecitlivělá dospívající dívka vlastně nikdy nevyrovnala. Nepochybně i proto, že tragických událostí už za sebou měla dost. Ztratila několik sourozenců a prodělala závažné nemoci jako spalničky nebo neštovice. Jenže od chvíle, co si prsten navlékla, začala chřadnout a za pět měsíců zemřela. O jejím skonu existuje řada verzí, takže ve skutečnosti mohla zemřít na tyfus, jiná verze naznačuje, že důvodem byla špatně provedená kyretáž po té, co potratila. V každém případě to bylo první z řady náhlých úmrtí, které pověst připisuje prokletí prstenu.

Po její smrti Alfonso daroval prsten královně Cristině. Která o několik měsíců později rovněž zemřela. Následně prsten zdědila Alfonsova švagrová, sestra Mercedes, princezna María Cristina Francisca de Orleans, která v roce 1879 podlehla tuberkulóze. Neštěstí v královském paláci, ale setrvávalo dál. Prokletí prstenu dolehlo i na infantku Maríu del Pilar, která zahynula, když se koupala v lázních Escoraza. Jako oficiální příčina ovšem byla stanovena tuberkulózní meningitida.

Sebevražda prstenem

Asi se nelze divit tomu, že král Alfons XII. upadl do depresí. Mercedes miloval už od dětských let, o nějakém dalším sňatku tak nemohla být řeč. Leč osud a hlavně státnické povinnosti to zařídily jinak a on se oženil po druhé. Vzal si Marii Kristinu Rakouskou. Jeho deprese se ale prohlubovaly, začal pít, střídal milenky, i když se tedy ke své manželce choval slušně, nějak se nemohl smířit s tím, že mu dala dvě dcery a nikoli vytouženého syna. Toho mu mimochodem porodila milenka. Nakonec už nevěděl kudy kam, coby pověrčivý člověk si navlékl onen opálový prsten a od té chvíle se jeho zdraví začalo zhoršovat. Údajně byla jeho smrt jedna z nejpodivnějších. Prý se doslova rozpadl, jak fyzicky, tak psychicky. Protože nikdo nevěděl, co se mu přihodilo, celá věc se ututlala. Královna Kristina, která netrpěla pověstnou španělskou pověrčivostí, mu po smrti stáhla prsten z prstu. Ostatní členové rodiny ji ale prosili, aby ho zničila. To odmítla, ale nechala ho posvětit a předělat na řetízek , který pověsila na krk patrona Madridu. Tam je údajně dodnes. Jinak se ale v oficiálních záznamech píše, že Alfons trpěl tuberkulózou, kterou údajně do poslední chvíle tajil a ta se stala příčinou jeho smrti. Čert ví, kde je pravda.

V každém případě španělská královská rodina nebyla jediná, ve které byste našli šperk s opálem. Tak třeba královna Viktorie vlastnila nejméně dvě sady šperků s opály, včetně původní verze Indian cirlet, někdy se objevující pod názvem Oriental, a doplňujících šperků. Když ale nastoupila na trůn královna Alexandra, nechala opály nahradit rubíny. Očividně si říkala, co kdyby na tom bylo něco pravdy…

Josefínin oblíbenec

Ani manželka císaře Napoleona Josefína nezůstala ušetřena tohoto dárečku. Vlastnila jeden z nejslavnějších královských opálů pojmenovaný Trojský oheň podle prosvětlující, karmínově červené uprostřed jeho temného obalu.

Říkalo se, že pochází ze slovenských dolů, stejně jako opály určené pro anglický královský dvůr. Jenže řada odborníků s touto teorií nesouhlasí a za jeho domovinu označuje Honduras, kde se nacházejí nejstarší doly na světě. Nejenom proto, že se jedná o černý opál, ale i kvůli jeho velikosti. Mimochodem, klenot se svými 700 karáty v broušené formě přitahoval velkou pozornost a Josefína ho často nosila.

Po její smrti v roce 1814 opál zmizel. Tehdy se zdálo, že je navždy ztracen, jenže o sto let později se tentýž kámen náhle objevil v Rakousku. Získalo jej město Vídeň, i když jakým způsobem zůstává tajemstvím. Představitelé městské správy si jej cenili tak vysoko, že i přes prázdnou obecní kasu odmítli opál prodat. Trojský oheň znovu zmizel po začátku 2. světové války a od té doby se neobjevil.

Zdroj:

https://www.thecourtjeweller.com/2016/10/jewel-history-fatal-opal-curse-of.html

https://nycjewelryweek.com/history-of-why-opal/

https://royalcentral.co.uk/features/the-worst-royal-gift-a-haunted-ring-that-is-said-to-have-doomed-a-whole-dynasty-204360/

https://mrsdaffodildigresses.wordpress.com/2013/06/21/an-unlucky-ring-for-a-beloved-royal-wife-1878/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz