Článek
Na vlastní pubertu lidé většinou vzpomínají s úsměvem a tak trochu s nadhledem. Při vzpomínce na pubertu potomků se ještě dlouhá léta budí hrůzou, co všechno se stalo nebo stát mohlo. Každopádně je třeba dodat, že stejně jako každý sen, i puberta dětí jednoho dne skončí. A teď jde jenom o to, ustát ji bez ztráty kytičky a se ctí.
Nečekejte, až se puberta zeptá
Kdo je připraven, není překvapen. Na budoucího puberťáka je třeba myslet ještě dřív, než začne chodit. Dítko se totiž potřebuje naučit sdílet vlastní názory to chce prostor k diskuzi. Nebojte se respektovat jeho rozhodnutí, samozřejmě ne nijak ulítlá, ale také vysvětlujte a upozorňujte, co se stane, když… Sebevědomý a samostatný syn nebo dcera pak pubertu přežije v relativním klidu. I tak toho na něj či ji totiž bude dost. Tělesná, hormonální změna, psychika jako na houpačce, impulzivnost, nepředvídatelnost. Zkrátka chudák neví, co se sebou.
Jestli má ve vás parťáka, přijde požádat o radu. Jestli ne, nebude se ptát na nic a rovnou jednat. Někde tady pak začíná puberta, na kterou nebudete raději vzpomínat vůbec.
V krátkosti se vrátím ke komunikaci s předpuberťákem. Onen zmíněný respekt k jeho názorům a rozhodnutím pochopitelně neznamená, že když se potomek například rozhodne, že dnes do školy nepůjde, tak to vy budete respektovat. Právě v takovou chvíli nastává prostor k diskuzi, kde je třeba mu vysvětlit, proč do školy chodit musí a pokud možno pravidelně. Jiná věc je, když řeší, zda s vámi jít k babičce nebo s kamarády do kina. Direktivním nařízením dosáhnete toho, že bude otrávený a vám to dá patřičně najevo, zatímco v opačném případě si kino užije a k babičce s vámi půjde jindy. Ale taky se může stát, že kino bude pěkná nuda, zatímco u babičky by se býval potkal s bratranci a sestřenicemi, se kterými si náramně rozumí. Právě v takových případech se učí rozhodovat a přebírat odpovědnost za to, co udělá. Nutno ale dodat, že obdobnou pravomoc je vhodné mu dávkovat postupně.
Pomoc, mimozemšťan!
To se takhle jednou ráno probudíte a v bytě narazíte na postavu, která vypadá a hlavně se tváří, jako by snad ani nebyla z tohoto světa. Nezdraví, ani jinak nereaguje, a když se zeptáte, co se děje, odvětí, to neřeš. A najednou se nestačíte divit, holčička s tváří andílka se před cestou do školy mění ve zmalovanou Marfušu, zatímco chlapeček právě odhodil značkovou bundu a nasadil podivný hubertus nejspíš Made in popelnice. Zato podle oblečení valné části jeho spolužáků, děsně cool…
No a pak nastávají zdánlivě drobné příhody, nad kterými by nezávislý pozorovatel mávl rukou, zato majitel puberťáka postupně upadá do katatonického stavu, kdy jen zoufale sleduje, co se kolem něj děje, zcela neschopen to jakkoli ovlivnit. Vlastně to ani ovlivnit nemůže, protože pubertální ataky přicházejí i ve chvíli, kdy byste je vůbec nečekali.
Já osobně bavím a hlavně chlácholím přátele s dětmi procházejícími tímto drsným obdobím domácí pubertální příhodou, na níž vzpomínali všichni zúčastnění ještě pár let po té. Během letní party u nás na zahradě jsme jednomu z hostů nabídli becherovku, která poměrně dlouhou dobu odpočívala v lednici, jelikož ji u nás nikdo nepije. Panák byl nalit, pán se napil a velkým obloukem vyplivl kamsi do křoví s výkřikem, fuj, to je zkažený. Všichni se zarazili nad tím, jak se destilát může zkazit. Postupně si nalil zbytek společnosti k ochutnání. Až jeden na to kápnul, je to zředěný. A jelikož byl náš výlupek některými svými excesy již pověstný, všechny oči se automaticky stočily k němu. Udělal hrdinu a přiznal barvu, že několikrát koštoval a pak doléval kohoutkovou. Naštvaně jsem šla láhev vylít a cestou láteřila, co mě ještě čeká, synátor se zvedl, utíkal za mnou a mumlal cosi o tom, že jsem ještě nevystřílela všechnu munici. Asi za dva měsíce po té jsem uklízela domácí bar a vyndala postupně všechny láhve včetně krabice s dvanácti hvězdičkovou Metaxou, kterou jsme schovávali pro slavnostní příležitost. Překvapila mě nízká váha, otevřu tedy obal a v láhvi na dně. Munice byla vystřílena…
Trpělivá a tolerantní
Výše zmíněná příhoda samozřejmě s odstupem času patří do kategorie těch úsměvných, byť mě osobně v aktuální situacivytočila do ruda. Odborníci v takové chvíli radí zůstat nad věcí a v klidu problém rozebrat. Jakékoli řvaní, trestání, příkazy a zákazy jsou totiž mimo mísu. On je sice potomek možná splní, ale dá vám to sežrat třeba tím, že s vámi přestane mluvit úplně, navíc se vám velmi snadno může odcizit.
Mít zájem
To je základ, i když na druhé straně se může zdát opak. Nikoli, to je pouze puberťákův obranný mechanismus před případnýmlamentováním nad tím, s kým se kamarádí, kam chodí a co dělá. Víc toho svedete s pozitivním přístupem. Chvalte jednoznačně, kritizujte opatrně. Nikdy neříkejte: to jsi udělal/a špatně, ale: příště to zkus tak a tak a povede se ti to ještě lépe. Nenasazujte laťku nároků příliš vysoko a hned. Jakýkoli úspěch chvalte. Puberťákova křehká duše tohle potřebuje.
Nikdo nejsme dokonalý
Udělalijste ve vztahu s dospívajícím dítětem chybu? Přiznejte ji a omluvte se, napravte škodu apod. Tímto krokem se rozhodně neponižujete, ale naopak dáváte potomkovi najevo, že chybovat je lidské, ale že je také třeba chybu napravit.
Mohlo by být hůř
Vytáčí vás puberťákův dlouhý spánek, sluchátka v uších, binec v jeho pokoji a podobné jiné ,,tragédie“? A je to opravdu tak děsivé, nebo byste raději, aby fetoval, bil spolužáky nebo kradl v sámošce… Zamyslete se nad tím, co je jenom puberťácká revolta a co už skutečný problém. A pokud přece jenom něco takového zjistíte, nečekejte a obraťte se na odborníky.
Zdroj: autorský text
