Tajemství Murraye Halla, které má přesah do dnešních dnů

Jednoho odpoledne v polovině ledna roku 1901 si jistý Murray Hall pozval do svého domu na dolním Manhattanu lékaře. Své služce a dceři nařídil, aby ho nechaly s doktorem o samotě. Když ty dvě ze salonu odešly, rozepnul si knoflíky svého šedého saka, rozhrnul košili a čekal, až uslyší, kolik času mu ještě zbývá. Jakmile doktor spatřil Hallův levý prs zcela zasažený rakovinou, bylo mu jasné, zejména v té době, že konec je otázkou dnů. Sám Hall si uvědomoval, že jeho smrt odstartuje celostátní politický skandál, a možná se i trochu utěšoval vědomím, že unikne následkům pro mnohé překvapivého zjištění, nekonečným otázkám, nepěkným spekulacím, zbožnému odsuzování, ale i oplzlým vtipům k faktu, že vlastně nikdy nebyl tím, kým se zdál být.

Nejenom že to byl vážený podnikatel, vlastnil pracovní agenturu, ale také významný politik, senátor ve 13. newyorkském okrsku za uskupení Tammany Hall. Tahle organizace vznikla v New Yorku v roce 1786 a jedním z jejích hlavních cílů se stala pomoc imigrantům, a to zejména irským. Kolegové senátoři měli Halla rádi, protože s nimi hrál poker, pil víno nebo whiskey a miloval doutníky. Státní senátor Barney Martin ho dokonce považoval za svého osobního přítele.

Je o něm známo, že byl dvakrát ženatý, i když je pravdou, že se toho o jedné či druhé manželce moc nevědělo. Kromě své pracovní agentury Hall také trávil dny u policejního soudu, kde vybavoval dluhopisy pro vězně. Po nocích se toulal po městě, navštěvoval bary a pil. Jednou to s pitím přehnal a začal vykřikovat detaily ze svého soukromého života. Jak nenáviděl svou první manželku a postrádal druhou, která zemřela, a jejíž dceru z předcházejícího manželství, adoptoval. Pak se mu ale začal lámat hlas a na muže mluvil podivnou fistulí. Nakonec napadl dva policisty, kteří se ho snažili umravnit, když se choval dotěrně k přítomným ženám. Všechny překvapilo, jakou měl sílu na to, že byl malého vzrůstu a působil poměrně subtilním dojmem.

On vlastně Hall vypadal celkově tak nějak zvláštně. Měl nezvykle hladký a jemný obličej, malá chodidla, takže si musel nechávat šít boty na míru. Jednou se stalo, že vešel do baru na Greenwich Avenue, se dvěma ženami po boku. Všichni tři se posadili ke stolu, číšník převzal objednávky od Hallových společnic a pak se obrátil k němu se slovy, a co si dáš ty stará špindíro. Hall si to pochopitelně nenechal líbit, nazval barmana spoustou nepublikovatelných nadávek a začal mu vyhrožovat, že po něm něco hodí.

Pár měsíců před svou smrtí se ale Hall změnil. Stal se z něj uzavřený člověk, vynechával návštěvy barů, omezoval svoje obchody. Kam ale zavítal častěji než dříve, bylo knihkupectví na 6.Avenue. S majitelem, panem Prattem se znal dlouhá léta. Měli spolu malé tajemství. Hall totiž miloval romantickou literaturu a chodíval si ji k němu kupovat. Jenže najednou si začal vybírat knihy o medicíně. Dokonce si pořídil publikaci Umění a věda chirurgie. Teď je třeba se vrátit na začátek příběhu a připomenout Hallovo vážné onemocnění. S ohledem na lékařské knihy je jasné, že se rozhodl léčit sám. Kromě knih tak postupně nakupoval i různé medicínské přípravky jako arsen, konium, železo, jód, hydrojodičnan draselný, ale také třeba vepřové sádlo.

Podle pozdějších zjištění si v určitou chvíli stěžoval, že ho srazil muž na kole. Pravděpodobně po té nehodě se jeho stav rapidně zhoršil a nádor v prsu postupoval rychleji. V posledních fázích života Hall dokonce zjistil, kolik morfia si může píchnout, aby neztratil kontrolu nad skalpelem a mohl si nádor sám vyoperovat. Když už ale bylo jasné, že tenhle krok je nad jeho síly a nemoc nad ním na celé čáře vítězí, začal lékařské knihy naopak rozprodávat, což tedy mělo také svůj důvod. Nechtěl, aby po jeho smrti někdo přišel na to, proč si je vlastně pořizoval.

Asi si teď říkáte, proč vlastně takový známý politik, podnikatel a veskrze oblíbený chlápek nešel do nemocnice a neléčil se běžnou cestou jako spousta dalších lidí před ním a po něm. No a to je právě ono. Vážený Murray Hall by totiž musel přiznat, že není muž, ale žena. A toho se bál až do chvíle, než tenhle strach z odhalení nahradila obava ze smrti.

Lékař, který Halla prohlédl, samozřejmě ihned poznal, jak se věci mají doopravdy. Zachoval se ovšem v intencích lékařské etiky a odmítl poskytnout jakékoli informace o tom, kdo jeho pacient ve skutečnosti byl. Správnou identitu Murraye Halla odhalil až teprve koroner Zucca.

Asi si umíte představit poprask, který tohle zjištění na začátku dvacátého století způsobilo. Nejenom, že nikdo nechápal, jak si Murray mohl celých 25 let hrát na muže, aniž by to kdokoli poznal. Působil sice poněkud zženštile a občas nechával drobné náznaky, že by vše mohlo být jinak, ale tahle varianta nikoho nenapadla ani v nejmenším.

K Hallově smrti se vyjadřovala řada lidí a vesměs nijak v negativním smyslu. Jeho osobní přítel senátor Bernard Martin o něm prohlásil: „Nevěřil bych tomu, kdyby mi to nesdělil doktor Galagher. Znal jsem Hola dobře, nebo jsem si to alespoň myslel. Byl pracovitý, čestný, skromný, slušný, ale uměl říct i ostřejší slova, když se mu něco nelíbilo. Oblékal se jako muž, choval se rozumně. Vlastně jediná věc, kterou jsem na něm vždy považoval za výstřední, bylo jeho oblečení. Teď, když už vím, že to ve skutečnosti byla žena, mi začíná docházet, proč například nosil větší oblečení, a proč vždy vypadal, jako by právě přišel od holiče.“

Svoje překvapení neskrýval ani John Bremer, majitel hotelu Fifteenth Ward. Hola dobře znal, dokonce s ním měl nějaké obchodní vazby. Pro New York Times pak řekl: „Podle mého odhadu to byl velmi bystrý muž. Nebýt prohlášení doktora Gallaghera, neuvěřím, že to byla žena.“

A pochybnosti neměla ani jistá Johanna Meyersová, která provozovala novinový stánek a obchod s doutníky, které Hall tak rád kouřil. „Ani v nejmenším mě nenapadlo, že se maskuje a ve skutečnosti je to žena,“ řekla a zmínila i Hallovu adoptivní dceru Imeldu, která dle jejích slov byla naprosto šokovaná faktem, že její pěstoun je ve skutečnosti žena. Nikdy prý neslyšela svou matku ani v náznaku říkat něco, co by vedlo k podezření, že je to jinak.

A teď k tomu, kdo byl ve skutečnosti Murray Hall. Narodil se jako Mary Andersonová ve Skotsku. Mary byla sirotek a když jí v 16 letech zemřel i bratr, oblékla si jeho šaty a v mužském oděvu zůstala až do konce života. A taky si vzala bratrovo jméno John. A John se ještě jako velmi mladý dokonce oženil. Jenže měl toulavé boty a hodně žárlivou manželku, která se mu za jeho flirtování s jinými ženami pomstila tím, že vyzradila policii, že on je ve skutečnosti ona. John dostal strach, že ho zatknou, proto v roce 1870 uprchl do Ameriky, kde přijal jméno Murray Hamilton Hall.

V roce 1872 se oženil s učitelkou Cecilií Florence Loweovou a adoptoval její dceru. Vroce 1874 založil pracovní agenturu, která sháněla lidi na výpomoc v domácnosti. Pár se několikrát stěhoval, ale vždy zůstával v blízkosti policejního soudu Jefferson Market, protože Hall byl také ručitelem kaucí.

Hallovi kolegové mu sice vzdali určitý hold v novinách, ale osobně se jeho pohřbu nikdo z nich nezúčastnil. A tak pozdě odpoledne 19. ledna vyzvedl Halla v jeho domově pohřební vůz a vydal se s ním na poslední cestu na hřbitov Mount Olivet. Přitom byl poprvé po čtyřiceti letech oblečený do ženských šatů. Asi se dá říct, že kdyby si to uvědomoval, tak by se v tom hrobě musel obracet, protože prakticky celý život žil jako muž, protože to nejspíš tak z různých důvodů chtěl.

Bůh ví, jestli se Mary, alias John, alias Murray v mužských šatech jenom schovávala, protože chtěla utajit, že dává přednost ženám, anebo se zkrátka po všech stránkách cítila jako muž, jenom se narodila ve špatném těle. V každém případě, nehezký konec jejího života je výsledkem faktu, že měla obrovský strach z odhalení a vlastně se dá říct, že za to zaplatila životem. Musíme rovněž vzít v potaz i skutečnost, že v té době volila, což bylo ženám tenkrát zapovězeno, rovněž působila v politice a také podnikala. S ohledem na to, jak se koncem 19. a začátkem 20. století na ženy nahlíželo, by vlastně neměla šanci se uplatnit, nemluvě o její sexuální orientaci. A tohle všechno způsobilo, že svou nemoc nechala dojít až do neodvratného konce.

Hallova smrt pochopitelně rozvířila genderovou otázku a do určité míry přispěla i k tomu, že se o tématech LGBT komunity začalo více mluvit. S jakým výsledkem je už samozřejmě zase jiná otázka.

Zdroj:

https://www.takewalks.com/blog/murray-hall-tammany-hall-nyc

https://www.bbc.com/news/uk-scotland-49291971

https://historymatters.gmu.edu/d/5031/