Článek
Píše se rok 1782. Jsme ve Vídni, v době jedinečného hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Jenom pro připomenutí, byl to jeden z největších hudebních skladatelů všech dob. Narodil se v roce 1756 a celkem složil přes šest set děl, včetně symfonií, oper a sborových skladeb. Víc toho nestihl, umřel, když mu bylo pětatřicet. I přesto jeho hudba znamenala doslova revoluci, mísila emocionální hloubku s technickou brilantností a z Mozarta udělala hvězdu evropských dvorů.
A teď zpátky do Vídně a zkuste zapojit svou představivost. Nacházíte se ve velkém tanečním sále, v němž se shromáždilo na čtyři sta členů královské rodiny a šlechty, všichni oděni ve slavnostních róbách. Netrpělivě čekají na Mozartovo další mistrovské dílo. Kdyby ovšem jen tušili, co se bude dít, nejspíš by raději koukali, kde nechal tesař díru a včas prchli. Mozart si totiž pro ně připravil pořádně vypečený vtípek, tedy zejména pro tehdejší, řekněme puritánskou společnost.
Pan Zlomyslný
On nebyl jenom hudební génius, ale také vynikal ve zlomyslnostech. Na dotyčném vídeňském setkání vyčkával než se jeho hosté a přátelé dostanou do veselé nálady. Když přišel čas, nechal na pódium nastoupit šest zpěváků, kteří před ohromeným publikem začali s vážnou tváří zpívat kánon v B dur, jehož skladatelem byl právě Wolfgang Amadeus Mozart a který se jmenoval Leck mich im Arsch, což v češtině znamená něco jako Polib mi zadek.
Nejspíš si dokážete představit, jak se evropské elity, známé svou přeslušností, asi musely tvářit. Tenhle Mozartův dosti nejapný vtípek pro ně představoval doslova skandální porušení dobrých mravů. Šokovaní znechuceně utekli, a také se samozřejmě cítili ponížení. Ostatně, kdo by ne, když na něj z pódia „řvou“, aby jim políbil zadnici.
Pochopitelně, že skalní Mozartovi kamarádi neudrželi tvář a tak moc se řehtali, až z toho mnozí padli na zem a uslzení se váleli po podlaze.
Takže až příště budete o klasické hudbě tvrdit, že je příliš vážná a nudná, vzpomeňte si na tenhle Mozartův nezapomenutelný žertík, díky kterému byl sál se čtyřmi sty lidmi za chvíli doslova prázdný. Mozartova genialita tak nespočívala pouze v jeho symfoniích a operách, ale také v bezkonkurenční schopnosti doběhnout i to nejkrálovštější prostředí.
Šílené dopisy
Mozart byl opravdu rošťák. Obzvlášť miloval takové ty fekální vtípky, při kterých tehdejší dámy omdlévaly a ty dnešní by ho nejspíš poslaly tam, o čem psal ve svém zmíněném kánonu. Uměl i pořádně přitvrdit, což se například projevovalo v jeho dopisech přátelům a blízkým lidem. Zejména pak v těch sestřenici Marianne se to fekálními výrazy o hovínkách jenom hemžilo. Mimochodem, takovému chování se říká skatologie. Je to psychická porucha, spojovaná především s telefonními obscénnostmi, což v Mozartově době nebylo možné, takže dopisy musely stačit.
Nevěřící ministerská předsedkyně
Kvůli Mozartově pozoruhodnému talentu řada lidí odmítala připustit, že se choval tímto nevhodným způsobem. Dokonce bývalá ministerská předsedkyně Velké Británie Margaret Thatcherová zcela odmítala tvrzení, že by byl Mozart takový sprosťák. Dokonce vyrazila do divadla, aby shlédla hru Petera Shaffera Amadeus. Pak si podala režiséra za to, že Mozartovi vložil do úst neslušné výrazy. A nic se na tom nezměnilo ani po té, co režisér předložil ministerské předsedkyni kopie některých Mozartových rodinných dopisů. Madam Thatcherová se zkrátka nedala přesvědčit, že by Mozart dokázal vypustit takové oplzlosti.
Mohl za to syndrom
Vědci se stále přeli o to, proč se Mozart takhle choval. I když jsou klasičtí skladatelé, dramatici a umělci taky jenom lidé, nikdo z nich takto běžně nemluví. Proto někteří lékařští experti vyslovili domněnku, že Mozart nejspíš trpěl Tourettovým syndromem. To je vážná porucha projevující se tiky v obličeji. Takto postižení lidé nečekaně vykřikují vulgární slova a ve svém okolí mohou vzbuzovat obavy z nepředvídatelnosti. Život s touto poruchou je pro nemocného i jeho okolí velice stresující. Jenže další vědci s touto myšlenkou nesouhlasí a trvají na tom, že Mozart byl na jednu stranu sice génius, ale na druhou se zkrátka choval jako malé děcko.
Zdroj:
https://unbazarsentimental.wordpress.com/how-society-taught-us-to-see-historic-personalities/famous-composers/wolfgang-amadeus-mozart-the-man-behind-the-legend/mozart-and-scatology-mozarts-handwriting/
https://www.thepiano.sg/piano/read/mozart-and-his-infamous-letters-scatalogical-humour
https://www.independent.co.uk/voices/comment/she-may-not-have-known-it-but-even-thatcher-was-not-immune-to-art-s-capacity-to-challenge-8568942.html
