Článek
Petr popisuje, proč se necítí být plně motivovaný pracovat od 9 do 5 každý po zbytek života.
- Nejistá výše a věk odchodu do důchodu. Hned by se mi každý den ráno do práce vstávalo veseleji, kdybych „věděl“, že do důchodu půjdu v 68 letech a výše důchodu mi pokryje náklady na základní suroviny a léky. A to se tu všichni hromadně shodneme, že jsem ještě vskutku velký optimista.
- Nikdy nedosáhnu na vlastní bydlení, ve kterém bych mohl vychovat rodinu. Pracuji na HPP, mám nadprůměrné výdělky, o víkendech chodím na brigádu, jsem finančně gramotný, a i tak nejsem schopný uživit víc než jeden a půl / dva lidi.
- Pokud si vlastní bydlení nepořídím a důchody jsou nejisté, kde a za co budu bydlet v „důchodu“ AKA ve věku, ve kterém nebudu schopný sám vykonat potřebu, natož jakoukoliv pracovní činnost?
- Vysoké pracovní tempo a nepřetržitá dostupnost během i mimo pracovní dobu. Kam jsem za svou pracovní kariéru vlezl, ať už soukromý či státní sektor, všude se našel alarmující počet čtyřicátníků a padesátníků, kteří byli v háji – alkohol, drogy, antidepresiva, obezita, chronický workoholismus, vyhoření, rozvody – prezentující s úsměvem, že my bychom měli taky. Díky, my nechceme.
- Nekonečno možností – proč bychom měli pracovat s vidinou výše zmíněného, když můžeme cestovat se stejnými důsledky?
Co teda mladí chtějí?
Smysluplnou práci, ve které jsou dobří (a baví je), být adekvátně ohodnoceni (mít možnost jíst a bydlet je fajn), o dovolené a v neděli nemuset zvedat telefony a nadřízený by nemusel být nekompetentní. That’s pretty much it. Easy.
Anketa
Jsou mladí líní?
Ano, jsou.
58,3 %
Ne, naopak, jsou pracovití.
41,7 %
Pokud chcete hlasovat, přihlaste se
Celkem
hlasovalo
24
čtenářů.
