Antigona - Máme právo pohřbít bratra zrádce? A záleží na tom?

Antigona. Dcera slepého krále Oidipa, která vyrůstala pod tíhou rodinného prokletí. Sestra dvou bratří, jež se navzájem zradili a zničili. Snoubenka Haimona, která obětovala vlastní štěstí kvůli přesvědčení. Neteř krále Kreóna, kterému se nakonec postavila. A hlavně – mladá žena, která se rozhodla říct NE. Třebaže věděla, že za to zaplatí životem.

Tenhle příběh je starý tisíce let. Přesto má stále co říct. V dnešním článku se podíváme na dvě zásadní verze Antigony – tu antickou od Sofokla a moderní od francouzského dramatika Jeana Anouilha, který ji napsal během nacistické okupace Francie.

V Sofoklově verzi je Antigona symbolem víry ve vyšší, božské a lidské, zákony. Její bratr Polyneikés byl označen za zrádce a jeho tělo nesmí být pohřbeno. Antigona ví, že porušuje zákon, ale přesto ho pohřbí. Ne pro politiku, ani pro osobní pomstu, ale proto, že věří v božské právo, které stojí nad zákonem lidským.

Kreón, král Théb, hájí řád a autoritu státu. Ví, že pokud by ustoupil, ztratila by společnost kontrolu a propadla by anarchii. Nejde mu o krutost, ale o odpovědnost k celku.

Oba stojí na svém, oba mají pravdu – a právě to vytváří tragédii, která je navždy aktuální.

O dvě tisíciletí později, uprostřed druhé světové války, napsal Jean Anouilh svou verzi. Příběh je stejný: dva bratři, zákaz pohřbu, mladá žena, která říká NE. Ale význam se mění.

Anouilhova Antigona už nepohřbívá bratra kvůli víře. Je dívkou, která odmítá kompromisy a ustupování. Nejde jí tolik o bratra, jehož vina je nejasná, ale o vlastní postoj – o možnost žít a zemřít podle svých pravidel.

Kreón není tyran, ale unavený muž, který nikdy nechtěl vládnout. Nabízí Antigoně záchranu, ale ona ji odmítá. Svým NE Kreonta zlomí a odsoudí k osamění.

Kreón jí v jednu chvíli všechno vyloží: bratři nebyli hrdinové, ale sobečtí a zkažení, intrikovali proti otci Oidipovi, dokonce Théby chtěli prodat za nejvyšší nabídku. Dokonce se nedá s jistotou určit, které tělo patří kterému, zvolili to méně poškozené a to dostalo čestný pohřeb. Antigona váhá. Už nemá důvod bratra hájit, smysl jejího činu se rozpadá. A přesto nakonec odmítne. Ne proto, že má pravdu – ale protože nedokáže žít ve světě, kde by musela říkat „ano“ věcem, kterým nevěří. Její rozhodnutí není logické ani morální – je existenciální. A právě proto tak silné.

Antigona dostává víc než jen jednu šanci přežít. Kreón jí nabízí život, nastiňuje manželství s Haimonem, kterého miluje. Nabízí jí možnost říct „ano“ – životu, budoucnosti, kompromisům. Ale ona nechce. Ne proto, že by nemohla, ale proto, že si vybrala všechno, nebo nic. Nechce ten těžký, pozemský život, kde se člověk pere s každodenností, se zklamáním a nevděkem. Nechce se učit hledat štěstí v drobných věcech. Miluje Haimona jen tehdy, pokud i on odmítne celý ten svět povinností, zákonů a „rozumu“. Jakmile on řekne ano – je konec. Antigona by si „ne“ vybrala tak jako tak. Možná by ho nenašla v pohřbu bratra, ale našla by si ho jinde. Protože její vzdor není odpovědí na vnější událost – ale na samotný princip života, který se musí sklonit, přizpůsobit, přijmout bolest i radost. A ona nechce ani jedno.

Anouilhova hra je silně ovlivněná existencialismem, filozofií, která v době války získávala na významu. Podle existencialistů je člověk „odsouzen ke svobodě“ – musí si sám vybrat, co je správné, a nést za to důsledky, i kdyby byly absurdní.

Antigona si nevybírá dobro podle morálky, ale podle vlastní integrity. V šedém světě, kde neplatí jistoty, je její vzdor jedinou cestou, jak si uchovat vnitřní svobodu.

Anouilhova Antigona prošla nacistickou cenzurou. Překvapující, že? Drama o odvaze, čestnosti, vzpouře… Proč? Protože její význam mohl být čten různě. Pro kolaboranty byla hra o udržení pořádku, pro odbojáře o odmítnutí zla.

Anouilh balancoval na hraně, čímž dodal svému dílu sílu. Nikdo není jednoznačně hrdinou nebo padouchem. Naprosto rozumíme Antigoně, Kreontovi i celému tomu dalšímu zmatku. Díky tomu vidíme bolest a lidskost postav.

Sofoklova Antigona je symbolem víry a tradice. Anouilhová Antigona symbolem svobody a vnitřního přesvědčení. První umírá za božský zákon, druhá za to, že odmítá žít ve světě bez smyslu.

Obě kladou stejnou otázku: Kdy je správné říct NE? A co všechno za to člověk musí obětovat?

Máme právo pohřbít bratra, který zradil? A záleží na tom, jestli byl opravdu vinen?

Právě takové otázky zůstávají živé i po tisících let. Antigona není jen dávná tragédie – je symbolem okamžiku, kdy se jednotlivec střetne s mocí, svědomí s příkazem, pravda s pohodlím mlčení. Každá doba má své zákazy, své zrádce a hrdiny – a my se musíme rozhodnout, komu zůstat věrní: sobě, rodině, nebo zákonu.

Příběh o vině, loajalitě a vzpouře proti autoritě se opakuje znovu a znovu – ve válkách, v politice i v generačních konfliktech. A pokaždé znovu stojíme před rozhodnutím: budeme mlčet, ustupovat, nebo se postavíme?

Antigona nám připomíná, že i v moderním světě má „říct NE“ svou cenu. Nemusí to být smrt – ale může to být ztráta práce, reputace, jistoty. V době, kdy je snadné přizpůsobit se nebo mlčet, je těžší než kdy jindy stát si za vlastním přesvědčením.

Ať už mluví jazykem víry v božský zákon jako u Sofokla, nebo jazykem vnitřního vzdoru a svobody jako u Anouilha, Antigona zůstává hlasem, který se nebojí odporovat.

A právě proto je její příběh tak aktuální. Hledáme odvahu být sami sebou, i když za to nějakým způsobem vždycky platíme.

Čím víc o Antigoně přemýšlím, tím víc chápu, proč její příběh neztrácí sílu ani po tolika letech. Každá doba má svou Antigonu. A každý z nás si v ní najde něco jiného.

Možná bych volila Sofoklovu cestu – víru a tradici.
Možná bych jako Anouilhová Antigona radši zemřela, než kompromitovala své přesvědčení.
A možná bych nakonec byla Kreon – někdo, kdo si prostě musí vyhrnout rukávy a řídit dál kocábku jménem Théby.

A co ty? Co bys řekl(a) ty?

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Antigona_(Sofokl%C3%A9s)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sofokl%C3%A9s

https://cs.wikipedia.org/wiki/Existencialismus

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Anouilh

Rozbor obou zmíněných verzí Antigony