Článek
Oscar Wilde: Génius, provokatér a první queer influencer moderní doby
Oscar Wilde nebyl jen spisovatel. Byl styl, dandy, oslnivá hvězda. Jeden z prvních umělců, který cíleně budoval svůj mediální obraz. Nenapodobitelný. Chodil po Londýně s květinou v klopě, mluvil v aforismech a psal jako bohém. Miloval umění, styl – i muže. A právě to ho proslavilo i zničilo.
Dnes bychom o něm řekli, že byl influencer – a nebyli bychom daleko od pravdy. Jen místo instagramu měl divadla, noviny a společenské salony. A jeho „content“? Směs geniality, drzosti a brilantního humoru.
Krása jako životní styl
Oscar Wilde se narodil roku 1854 v Dublinu a už během studií na Oxfordu dával najevo, že nebude zapadat do žádných škatulek. Fascinovala ho estetika – nejen ve výtvarném umění, ale i v každodenním životě. Řídil se přesvědčením, že krása není povrchní, ale životně důležitá.
Už tehdy si cíleně budoval vlastní mediální obraz – elegantní oblečení, květina v klopě, neodolatelně ironické bonmoty. Byl celebritou dávno před instagramem a věděl, jak pracovat se skandálem i obdivem publika. V 19. století byl tím, čím jsou dnes top influenceři: fascinující osobností, která si sama určuje pravidla.
Obraz, který šokoval svět
Jeho jediný román, Obraz Doriana Graye (poprvé vydán 1890), je temný příběh o posedlosti mládím a o ceně, kterou člověk platí za dokonalost. Kniha tehdy šokovala čtenáře nejen morálními otázkami, ale i náznaky homoerotické touhy.
Kvůli tlaku veřejnosti musel Wilde při vydání některé pasáže zmírnit, ale i tak román vyvolal poprask. Dnes je to literární klasika – a fascinující obraz společnosti, která se děsí vlastního odrazu.
Král ironie a mistr slova
Největší slávu mu ale přineslo divadlo. Jeho konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel nebo Vějíř lady Windermerové jsou ostré jako břitva a plné brilantních dialogů.
Pod elegantním humorem se skrývá tvrdá kritika pokrytecké společnosti, která si víc cení zdání než pravdy.
Wilde byl miláčkem tisku i salonů. Publikum ho milovalo pro jeho vtip a neuctivost – uměl být duchaplný, drzý i dojemný. A jeho aforismy? Žijí dál.
„Život je příliš důležitý na to, aby se bral vážně.“ nebo „Mám velmi jednoduchý vkus – spokojím se vždy s tím nejlepším.“
Dnes by je měl na tričku kdejaký influencer, ale Wilde je psal perem a sarkasmem. Znáte snad jinou osobnost, která by si brala společnost tak ostře na paškál s takovým vtipem a elegancí?
Cestovatel, který učil Ameriku o kráse
V roce 1882 podnikl Wilde velké přednáškové turné po Spojených státech. Cestoval po zemi s cyklem „The Decorative Arts“ – tedy o kráse, estetice a tom, jak by lidé měli žít obklopeni uměním.
V Kansasu na něj prý čekali kovbojové, aby na vlastní oči viděli „toho estéta z Londýna“. Místo karikatury ale poznali okouzlujícího řečníka, který mluvil o umění s takovou vášní, že si získal i Divoký západ.
Zakázaná láska
Byl ženatý a měl dva syny, ale jeho srdce patřilo mužům. Největší a zároveň nejtragičtější láskou jeho života byl mladý básník lord Alfred Douglas, přezdívaný Bosie. Jejich vztah byl vášnivý, bouřlivý a v tehdejší Anglii naprosto nepřijatelný.
Když Bosieho otec, markýz z Queensberry, obvinil Wildea z „sodomie“, Wilde ho zažaloval za urážku na cti. Jenže proces Wilde vs. Queensberry se obrátil proti němu – důkazy předložené obhajobou markýze odhalily Wildeův skutečný soukromý život. Brzy nato následoval druhý proces, tentokrát Crown vs. Wilde, v němž byl Wilde obviněn z „hrubé nemravnosti“.
V roce 1895 byl odsouzen ke dvěma letům těžkých prací. Z miláčka společnosti se stal vězeň číslo C.3.3 – a příklad pro všechny, které viktoriánská morálka nedokázala snést.
Pád a nesmrtelnost
Vězení ho fyzicky i duševně zlomilo. Po propuštění v roce 1897 odešel do Francie a žil pod jménem Sebastian Melmoth. Krátce ještě žil s Bosiem, ale brzy se rozešli. Zemřel sám, bez rodiny, bez přátel, bez peněz.
Jeho poslední velké dílo, Balada o žaláři v Readingu, je básnické svědectví o utrpení, nespravedlnosti – a o síle lidského ducha.
Zemřel v roce 1900 v Paříži, ve věku pouhých 46 let. Údajně pronesl:
„Buď ta tapeta zmizí, nebo já.“
Zmizel on. Tapeta zůstala.
Hrob, který se stal poutním místem
Oscar Wilde odpočívá na pařížském hřbitově Père Lachaise – vedle Edith Piaf, Jima Morrisona či Marcela Prousta. Jeho náhrobek, modernistická okřídlená sfinga od sochaře Jacoba Epsteina, se stal magnetem pro fanoušky z celého světa.
Po desetiletí lidé líbali pomník a nechávali na něm otisky rtěnek jako vyznání lásky. Až v roce 2011 byla kolem hrobu postavena skleněná bariéra – aby rtěnka nezničila kámen. I to je svým způsobem dokonale wildeovské: krása, vášeň, destrukce.
Tajemství jménem Teleny
Kromě oficiálních děl se kolem Wildeova jména objevuje i tajemná erotická novela Teleny (1893) – jeden z prvních otevřeně homoerotických románů. Vyšla anonymně, ale většina literárních historiků se shoduje, že ji napsal buď on sám, nebo někdo z jeho blízkého okruhu.
Ať už je to jakkoli, text předběhl dobu stejně jako jeho autor.
Mnohem víc lidí zná ale spíše krátkou novelku Lady Fuckingham, pornografické dílko, které je taky připisováno Wildovi. Kdo si Lady F. přečetl, jistě mi dá za pravdu, že to Oscar Wilde pravděpodobně napsat nemohl - na to je příliš špatná.
Odkaz, který přežil všechny soudy
Dnes je Oscar Wilde symbolem odvahy žít autenticky – i když svět ještě nebyl připraven. Jeho humor, elegance a schopnost smát se i ve chvíli, kdy ho soudili, inspirovaly generace.
Byl mužem, který miloval muže – a svět mu to neodpustil. Ale právě tím a svým dílem se stal nesmrtelným.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde
https://www.britannica.com/biography/Oscar-Wilde
