Článek
Vojtěška Baldessari Plumlovská: autorka, jejíž hry pomohly dětem najít cestu k literatuře a divadlu
Vojtěška Baldessari Plumlovská (1854–1934) se narodila v Plumlově jako nejstarší dcera státního úředníka a Češky. Po studiích a učitelské praxi v různých městech, včetně Rýmařova a Šternberka, se usadila v Kroměříži, kde působila jako učitelka na české škole a aktivně se zapojila do místního veřejného života. Zde začala psát pohádkové hry pro děti a spolupracovala s ochotnickými divadly. Po odchodu do důchodu v Olomouci se věnovala zejména loutkovému divadlu a získala řadu ocenění za své dramatické hry pro mládež. Ke svému jménu si přidala pseudonym Plumlovská, aby tak vzdala hold svému rodnému městu.
První kontakt dětí s literaturou? Často právě díky ní
Na jméno Vojtěšky Baldessari Plumlovské dnes nenarazíme při hledání aktuálního divadelního repertoáru. Její hry se teď už neinscenují, nepatří k „kánonu“, neobjevují se ve školních knihovnách a je to opravdu dlouho, kdy byly některé její hry uváděny v Národním divadle. Přesto se jedná o autorku, která sehrála nenahraditelnou roli v české ochotnické a školní divadelní tradici – její práce byla doslova jednou z oněch cihel, o které se mohli opírat učitelé, ochotnické soubory, rodiče i samotné děti. Bez jejich nenápadného, ale nepostradatelného vkladu by mnoho generací nezažilo první kontakt s divadlem jako živým prostorem fantazie, společného zážitku i učení. Její práce byla během jejího života oceňována, byla v roce 1924 oceněna jako první a nejlepší dramatická spisovatelka.
Baldessari Plumlovská psala hry tak, aby byly snadno dostupné a realizovatelné pro kohokoliv a prakticky kdekoliv. Její hry nevyžadovaly složité kulisy, drahé kostýmy ani přísné dodržení počtu postav – v případě potřeby se daly upravit. To z nich činilo ideální repertoár pro ochotníky na vesnické besídky, školní slavnosti nebo sváteční představení. Její texty nejsou z dnešního pohledu průlomové či formálně objevné. Často využívají již známé motivy, pohádkové archetypy a jednoduché příběhové struktury. O to silnější však byl jejich dopad: přibližovaly literaturu i divadlo těm, ke kterým by se jinak dostávaly obtížně – dětem z menších měst, vesnic, skromnějších rodin.
Některé její hry mají didaktický záměr zcela zjevný – například „Svátek matek“ či „České srdce“, kde se akcentuje láska k matce, úcta ke stáří nebo vlastenectví.
Bětuška: Inu proto. Všichni lidé vědí, že nad matčinu lásku není nic většího, nic sladšího, a proto si řekli: Zasvětíme jeden den v roce všem matičkám, aby v ten den všecky děti mohly je zlíbat a jim říci: Maminko, drahá maminko, jak je mi dobře u tebe! Ty mne chráníš svou láskou, tys mým strážným andělem.
I jiné hry zdůrazňují lásku k matce. Ve hře Krakonoš se zoufalá dívka vydává hledat Krakonošovu zahradu, kde by podle povídaček sousedky mohla nalézt zlaté a bílé květy. Zlatý květ přinese bohatství, bílý květ zdraví. Dívka touží bílým květem zachránit svou matku, která umírá.
Krakonoš: Netrhej! Zkáza ti hrozí!
Mařenka: Nevíš, jak mám matičku ráda! Život bych dala za ni.
Krakonoš: Život? Hahaha. Život! Planá řeč!
Mařenka: Proč nevěříš? O, věř, mocný duchu!
Krakonoš: Hahaha, věřím. Mluvíš, jak lidé mluví. Nuž dobře. Máš-li tolik zmužilosti, pak utrhni kvítko. Uzdraví tvou matku, ty však – zemřeš. Rozumíš? V tu chvíli umřeš!
Mařenka (uleknutě): Ach jak jsi hrozný!
Krakonoš: Hahaha, život bys dala za svou matičku a teď se bojíš. Nuž proč váháš? Utrhni květ!
Mařenka (rozčileně): Lidé říkali, že jsi dobrý, že pomáháš rád chudobným lidem, že ulevuješ bídě, - ne – nejsi dobrý. Jsi duch hrozný!
Krakonoš (zvedne kyj): Rozdrtím tě!
Mařenka (stále rozčileně):Není ti líto mé matičky, ubohé nemocné není ti líto malých sirotků, jež nemají chleba, není ti líto mého života mladého?… (odhodlaně) Ale já nebojím se smrti, jen když neumře má dobrá jediná matička (urve květ.) Matičko pro vás!
Krakonoš ale pouze zkoušel Mařenčinu lásku. V noci matce donese bílý květ uzdravení a obsype spící děti v chaloupce zlatými květy. Omdlelou Mařenku pak nechává najít lesními dřevorubci, kteří ji donesou domů. Mařenka se probouzí a všem říká svůj příběh.
Jiné hry staví na fantazii a poetice snění – jako třeba „Pohádková princezna“, ve které se pracovitá a citlivá Bětuška propadá do snového světa víl, vodníků a čertů, jenž může být vnímán jako metafora dětské imaginace, která si uchovává schopnost vidět „rusalku místo veverky“. Bětuška se neobrací k pohádkám jako k úniku od reality, ale jako k přirozené součásti svého světa – snění zde není vadou, ale darem.
Bětuška: Snad nemyslíte, že věřím v hastrmana, nebo polednice, nebo v zakleté zámky? Ani mně nenapadne. Mám jen ráda pohádky. Za pohádkou poletím do sousední vesnice, pro pohádku zapomenu i na jídlo a jednou se mi zdálo, že jsem sama byla… (…) Nevím, proč to je, ale jsem-li sama v lese, nebojím se, ale je mi tak – tak – volno, a kolem mne jako by všecko oživlo!
Františka: Protože pořád jen hloupé pohádky čteš!
Bětuška (snivě): Ó, ne! Vy také čtete, a necítíte, vy také chodíte lesem, a nevidíte, ale já i když nevidím, tuším za keřem trpaslíka, slyším v potůčku šplouchati se víly, a na větvi houpá se---
Amálka: Veverka.
Bětuška: Rusalka. Ach, jak krásně je v lese. (…) V lese jsem opravdu princeznou! Pod nohama zelené koberce, nad hlavou pozlacené větve a já (udělá několik kroků) já kráčím – pyšně – královsky!
Další pohádky, například „Dukátová semena“, staví na tradičních motivech odměny za poctivost, píli a lásku k rodině. Zajímavé je, že odměna v této hře není bezprostřední – chlapec Mirko dostane „semena“ ctností, která mu teprve v budoucnu mohou přinést štěstí. Odměna se stává příslibem, nikoliv hotovým výsledkem. V tom se Plumlovská odklání od pohádkové tradice, která často končí svatbou a měšcem zlata.
Naopak hra „Sůl nad zlato“, „Bílá růže“ (známe jako Krásku a zvíře) nebo „Zlatá niť“ (známe jako O třech přadlenách nebo Rampelník) jsou spíše variacemi na známá témata bez hlubší aktualizace. Z dnešního pohledu mohou působit až příliš tradičně a předvídatelně, což ale neznamená, že ve své době nebyly důležité – i tyto příběhy nabízely dětem rámec pro pochopení hodnot, které byly ve společnosti ceněny: pracovitosti, skromnosti a pravdy.
Specifické postavení zaujímají hry s tematizací sociální péče – například „České srdce“ nebo „Záchrana dítek – záchrana národa“. V nich autorka zpracovává konkrétní dobovou realitu – pomoc dětem během a po první světové válce. V příbězích vystupují skutečné instituce jako spolek České srdce, zakládaný Josefem Svatoplukem Macharem. I v těchto hrách zůstává centrem dětského světa láska, péče a naděje na lepší budoucnost – ať už skrze vzdělání, nebo přijetí do nové rodiny. Je tam zdůrazněné, že dítě přichází do rodiny jako její nový člen, ne dočasný host.
Zcela odlišným dílem je fragment „Do města!“, který se žánrově i tematicky vymyká. Drama zachycuje generační konflikt mezi vesnickými rodiči a jejich dětmi, které si přejí zůstat na statku a pokračovat v tradičním způsobu života, zatímco rodiče touží po městském pohodlí a společenském uznání.
Věta"To bude závisti!" je pro generaci rodičů jejich životním krédem a motivací. Hra, bohužel nedokončená, nabízí nadějně realistické vyobrazení hodnotových střetů a dobových očekávání, které rezonují i v současnosti. Pod záminkou lepšího života je dětem upírána možnost rozhodovat o vlastním osudu – motiv, který by si zasloužil silnější dramatické zpracování.
Tvorba Vojtěšky Baldessari Plumlovské dnes možná není živou součástí divadelního světa, ale její význam nelze poměřovat aktuálností titulů. Byla autorkou, která budovala most mezi dětstvím a kulturou. Její hry byly nástrojem výchovy, podpory i komunitního života. Díky nim se děti učily, jak stát na jevišti, jak číst příběhy, jak pochopit hodnoty, které za nimi stojí. Pomáhala vytvářet první setkání s literaturou – a to je hodnota, která ani po letech neztrácí na významu.
Tento text vychází z podrobné rešerše a analýzy tvorby V. B. Plumlovské, včetně studia archivních a nevydaných textů. Pokud máte nějaké další informace a zajímavosti k tématu, budu ráda, když je napíšete do komentářů.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9B%C5%A1ka_Baldessari_Plumlovsk%C3%A1
četba a rozbor jejích her v Divadelním ústavu v Praze, konkrétně:
Svátek matek, Pohádková princezna, Dukátová semena, Sůl nad zlato, Zlatá niť, České srdce, Záchrana dítek – záchrana národa, Do města! Sněhurka, Zahrada sudiček, Sen vánoční, Zlatá husa, Krakonoš, Bílá růže
